Režie:
Jaromír VaštaScénář:
Jaroslav DietlKamera:
Jiří LebedaHudba:
Vítězslav HádlHrají:
Helena Vondráčková, Eva Pilarová, Marie Rottrová, Jiří Korn, Pavlína Filipovská, Petra Černocká, Milan Drobný, Milan Chladil, Karel Černoch, Helena Růžičková, Ladislav Štaidl, Václav HybšObsahy(1)
Děj zábavného pořadu se odehrává v „rozezpívané“ nemocnici, kam zavítaly hvězdy českého populárního nebe. Parodují oblíbený seriál z období totality Nemocnice na kraji města, jehož autorem je Jaroslav Dietl (1929–1985), a zpěváci vystupují v rolích protagonistů. Takže se tu postupně setkáme s doktorem Blažejem, sestrou Huňkovou, primářem Sovou, hokejistou Rezkem, doktorkou Královou či doktorem Strossmayerem, jemuž propůjčil svůj zpěvní hlas Milan Drobný. Uslyšíte populární písně ze sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, například Kapitáne, kam s tou lodí (Pavlína Filipovská), Haló, haló, taxi (Helena Vondráčková), To mám tak ráda (Marie Rottrová), Zpívání v dešti (Jiří Korn), Modravé dálky (Karel Černoch) a další. Rozverná parodie složená podle vzoru italského pasticcia připomíná neobyčejnou kreativitu a umělecký význam proslulého televizního scenáristy Jaroslava Dietla, který je známý hlavně díky televizním seriálům Nemocnice na kraji města, Nejmladší z rodu Hamrů, Dispečer, Píseň pro Rudolfa III., Byli jednou dva písaři, Tři chlapi v chalupě, Okres na severu, Muž na radnici, Plechová kavalerie nebo Žena za pultem. Napsal řadu her, některé z nich zfilmoval, případně podle filmu vytvořil následně divadelní hru. Také některé filmy zpracoval i jako seriál a obráceně. Rok před svým úmrtím byl jmenován zasloužilým umělcem. Svůj nejznámější seriál Nemocnice na kraji města vytvořil v letech 1978–1981. (Česká televize)
(více)Recenze (37)
Hudební parodie na Nemocnici na kraji města? Říkal jsem si, proč by ne. Obsazení bylo celkem dobré, ovšem kvalita tu je především jen v těch zpívaných pasážích. Uvidíme tu již bohužel několik nebožtíků (Růžičková, Štaidl, Černoch, Pilarová, Chladil), ale kdyby tu neúčinkovali hlavně Korn, Vondráčková a Rottrová, šlo by to celé do háje zřejmě i po té hudební stránce. Vtipnost tu byla až moc okatě tlačena na úkor kvality, ale tak o tohle tvůrcům ani moc nešlo. Skončit ve trojce v posteli s Vondráčkovou a Rottrovou – to byl v tehdejší době sen poloviny chlapů v republice, stejně jako rozepínání podprsenky Černocké. ()
Toto představení je samozřejmě hodně -Jenseits von Gut und Böse- a tedy i mimo jakékoliv množství hvězdiček. Já hodnotím, že toto je asi nejblíže, co se československý životní pocit 80. let mohl dostat k západoněmeckému ideálu euforické prosperity. Spíše než kdo účinkuje, by mě zajímalo, proč neúčinkují ti jiní. Jak se třeba stalo, že píseň pí Zagorové zpívá pí Růžičková. ()
Dost šílené. Helence to sice v uniformě sestřičky sekne, scénář sám je ale úděsný... Vtip v tom nehledejte, ale kdo má rád ony slavné a ČT neustále reprízované - Silvestry, jeho srdce zaplesá. Mihne se zde celá řada tehdejších sérebrit, kterým normalizace nevadila a i když asi vnitřně tušili, že to dělají s uměním nemá nic společného, přesto to dělali... Po hříchu se zde opravdu mihl i můj oblíbenec Karel Černoch, který ale sám byl v tom roce 1982 už dávně někde jinde. Zapomněl Popelky i Srdce z plíšku... Ne není žádný důvod toto vidět a ani není žádný důvod toto dokoukat.. Naštěstí ty doby, že v bedně jinak nic večer nebylo jsou doufám navždy pryč... Jedna rouška .* ()
Ze začátku tam sice nějaké náznaky humoru jsou, ale rychle se z toho stane taková hodně fádní záležitost, a to jak po obsahové, tak po hudební stránce. Sice se objeví i různé hitovky, ale pořád to působí hrozně stereotypně. Texty taky nejsou nic moc a účinkující, zejména pánové, jsou hodně toporní. Párkrát to malilinko osvěží Helena Růžičková. ()
Hodně slabé, a v podstatě to ani parodie není. Je to taková show Heleny Vondráčkové s tanečními a pěveckými čísly, kde sice na pár dialogů dojde, dokonce se objeví i předělávky v textech písniček, zapomenuto není ani na erotiku (uvidíme bradavku Marie Rottrové pod průhlednou podprsenkou či svlékání Petry Černocké), ale celé to i při své krátké stopáži působí nekonzistentně, jako by se zapracoval každý nápad, který kdo ze zúčastněných zrovna měl. Některé dialogy jsou tak vynikající, jindy - a to častěji - člověk nepřestává žasnout nad stupiditou jednotlivých scének. Někteří zpěváci se zde skutečně jen mihnou, což je mi líto třeba u Gondolána. ()
Reklama