Orphan

To byla zase jednou hra na moje nervy, panečku. Přitom to začalo tak nenápadně a poklidně (teda nepočítám-li hned tu první scénu), idylka, hodná chytrá holčička Esther, sympatičtí rodiče i sourozenci, až se mi nechtělo věřit, že se to fakt nějak zkazí. A ono jo! Esther se během půl hodiny promění z docela roztomilé holčiny na mrchu, které byste nejradši vrazili krumpáč mezi oči, a psychoteror může začít. Mimojiné mě na filmu zaujalo, jak se zde vytváří napětí - režisér často a opakovaně budí dojem, že přijde nějaká lekačka / mrazivá scéna / zvrat - a ačkoli to doopravdy splní málokdy, pro udržení a zvětšení divákovy pozornosti to dělá mamutí službu. Na Jaumea Collet-Serrau, jenž má na kontě průměrný House of Wax, je tento vyzrálý psychologický horor takřka neuvěřitelným překvapením a velkým příslibem do budoucna. Horror movie of the year (09.10.2009)

Jaume Collet-Serra, ten neumětel, který má na svědomí zoufalou rutinu House of Wax, má kočírovat zlé dítko, která teď (teoreticky) půjdou do kurzu? Netuším, jestli mu někdo od té doby domluvil, anebo jej v Hollywoodu drželi pod sedativy, ale takhle (i do budoucna) ano! Vzhledem k námětu to jde docela mimo zavedené hororové postupy posledních let a tak sledujeme dvě hodiny PRECIZNÍ psychologické hry, které stvrzují svatou pravdu, že horor je hlavně o postavách, které v něm sledujeme. Napínat diváka tím, že spolu postavy víceméně jenom vedou dialog, chce dneska odvahu, ale pokud to sem tam vrzne, podrží scénáristu dokonalí herci. Dospělí bez chyby, děcka jakbysmet, ale z dvanáctileté Isabelle Fuhrman mrazí (i když dle fotek na IMDb je to vlastně taková roztomilá holka). Škoda, že nakonec Serra neměl koule i na to, aby se zbavil tradiční žánrové neřesti, klišovitého závěru. Ať už si DiCaprio se Silverem pořádně uvědomovali, co vypouští do světa nebo ne, ještě jednou prosím, že takhle rozhodně ano! (15.10.2009)

Skutočne parádna žánrová prácička. Okrem prestrelenej stopáže a záverečnej (miernej) naťahovačky s ožívajúcim Zlom tomu nemám čo vytknúť. Prvá hodina plná zlovestných tušení výborná, druhá s drvením lebiek kladivom dobre vygradovaná a v závere skutočne napínavá. Celé je to výborne natočené a excelentne zahrané (to decko je najlepší hororový záporák za posledných možno desať rokov). (14.01.2010)

Nejedná se ani tak o napínavý jako spíše emotivní film. Na divákových emocích má velkou zásluhu herecký výkon Isabelle Fuhrman a především chování otce, přece když svou ženskou miluju, tak jí v těhle věcech alespoň trošku věřím, to ať se na mě nikdo nezlobí, ale pokud jde o děti, mají ženský mnohem lepší instinkt, to ví úplně každej čili fotříno tady byl myšlenkově někde na úrovni přišláplý žížaly. (31.01.2011)

Esther mi v hlavě bourala veškerý zákony nervy drásajících okamžiků a neočekávaných zvratů. A mohl za to především tatík z rodiny, kterého si zahrál Peter Sarsgaard. Ten totiž za celej film svý vlastní manželce nedal vůbec nic za pravdu a pořád jí jenom kritizoval. Já sám se divím, že to Vera Farmiga vydržela, ale už jenom pro tenhle fakt, díky kterýmu vlastně film byl tak brutálně napnutej, mě to štvalo. I když to perfektně fungovalo. Další věc je, že jsem se těšil na Rodena a on si tam zahrál jenom na chvíli jednoho estonského doktora. Tak, zaplaťpánbůh za to, ale má na víc, to je jasný. Přesto je Orphan snad jeden z nejvíc ne, hnusných, ale nervy drásajících filmů, co jsem snad kdy viděl. Půl hodiny před koncem jsem si neuvěřitelně přál, aby byl konec, ale to bych zase přišel o tu hromadu zvratů, co se tam nakonecukázala. Dobře natočeno, od malé Isaebelly Fuhrman perfektně zahráno. Klobouk dolů. Pět nemůžu dát, protože mi při sledování bylo odporně, žaludek se mi svíjel v křečích a já se málem udusil, když jsem si uvědomil, že jsem v několika scénách přestal dejchat. (05.08.2011)