Orphan

Esther mi v hlavě bourala veškerý zákony nervy drásajících okamžiků a neočekávaných zvratů. A mohl za to především tatík z rodiny, kterého si zahrál Peter Sarsgaard. Ten totiž za celej film svý vlastní manželce nedal vůbec nic za pravdu a pořád jí jenom kritizoval. Já sám se divím, že to Vera Farmiga vydržela, ale už jenom pro tenhle fakt, díky kterýmu vlastně film byl tak brutálně napnutej, mě to štvalo. I když to perfektně fungovalo. Další věc je, že jsem se těšil na Rodena a on si tam zahrál jenom na chvíli jednoho estonského doktora. Tak, zaplaťpánbůh za to, ale má na víc, to je jasný. Přesto je Orphan snad jeden z nejvíc ne, hnusných, ale nervy drásajících filmů, co jsem snad kdy viděl. Půl hodiny před koncem jsem si neuvěřitelně přál, aby byl konec, ale to bych zase přišel o tu hromadu zvratů, co se tam nakonecukázala. Dobře natočeno, od malé Isaebelly Fuhrman perfektně zahráno. Klobouk dolů. Pět nemůžu dát, protože mi při sledování bylo odporně, žaludek se mi svíjel v křečích a já se málem udusil, když jsem si uvědomil, že jsem v několika scénách přestal dejchat. (05.08.2011)

Silně nadhodnocený horor, který je tak předvídatelný a dopředu čitelný, že prakticky po titulcích a expozici mohl skončit. Neupírám mu řemeslné kvality a silné herecké výkony, ale co je to platno, když si celý film jako divák říkám ,,aha, tak tohle jsem čekal.." Horor bez překvapení, bez imaginace, divná konstelace... (22.11.2009)

Poměrně dobrý thriller s vygradovanou atmosférou – pomalu vidíte, jak stoupá tíživý pocit, temná atmosféra a beznaděj. Nejvíce mě film ovšem bavil zhruba od té doby, kdy se dva zoufalí rodiče setkávají s Esther, do chvíle, kdy toto zlatíčko dostává facku v nemocnici. Mimo to mě to vlastně nebavilo; ano, závěrečná „bitka“ mi byla úplně putna. Každopádně hodnotím kladně, protože určitou atmosféru to má. Nic nadpřirozeného ovšem nečekejte, jen pořádnou vyšinutost. (15.04.2016)

Mhmm, příjemné překvapení žánru, které ani tak není horor, jako spíš mrazivé drama přerůstající ve slušné psycho. Příjemně realistické a občas vtipné dialogy trochu i odvedou pozornost od žánrových klišé, kterým se bohužel ani tenhle Sirotek nevyhnul. Esther love. SPOILEROIDNÍ DODATEK!!!!!!!! Celou dobu mě napadalo, jak moc jinak mohl film dopadnout. IMHO by bylo nesmírně zajímavé vynechat záběry Esther šoupající malou svini z klouzačky atd.... nabízelo by to víc prostoru pro závěrečný twist, který klidně mohl být úplně opačný. (28.11.2009)

Musím sám sebe pochválit. Já totiž režiséra španělského původu Jaume Collet – Serru po remaku Domu voskových figurín rozhodně neodepisoval. I ten vznikl pod ochrannými křídly společnosti Dark Castle. Ta vyprodukovala už slušnou dávku hodně nepřesvědčivých hororových thrillerů (Gothika, Loď duchů), tentokrát má ale našlápnuto k solidním číslům. Režisér hned od začátku mnohem lépe pracuje s budováním charakterů i samotné atmosféry. Manželství Kate a Johna prošlo řadou zkoušek. Tou nejbolestivější byl potrat holčičky, na kterou se oba těšili. Kate sáhla po flašce, John po lákadle nevěry. Adopce má rodinu, jejíž součástí je i syn Daniel a hluchoněmá dcerka Max, opět dostat do harmonie. Jenže ušlechtilá a velmi inteligentní holčička, která má na první pohled chování princezny, uvnitř skrývá opravdové terno zručné manipulátorky. Černovlasá potvůrka naštěstí nepatří mezi ty mimózní holčičky z japonských předělávek. Tahle má totiž neuvěřitelný tah na bránu, což Kate i jeden nevinný holub velmi brzy odhalí. Zvraty, které se postupem děje dostávají na povrch, jsou naštěstí z těch povedených, nepředvídatelných, stejně jako pointa. Sic není nijak geniální, ale divákovo srdce potěší. Španělský tvůrce si zaslouží pochvalu zejména za odvahu, s kterou do projektu šel a za inteligentní ražení, které neuráží diváka. Jako vždy okouzlující Vera Farmiga a přesvědčivá Isabelle Fuhrman pak svým herectvím vtáhnou do děje, z kterého i přes svou relativně přepálenou délku nejednou zamrazí. (06.01.2010)