Naissance des pieuvres
Režie:
Céline SciammaScénář:
Céline SciammaKamera:
Crystel FournierHudba:
Jean-Baptiste de LaubierHrají:
Pauline Acquart, Louise Blachère, Adèle Haenel, Alice de Lencquesaing, Christophe Vandevelde, Esther SironneauObsahy(1)
Dívčí tým synchronizovaného plavání se stane objektem pozorování vážné a obyčejné patnáctileté Marie. Její zanedbávaná, obézní a dětinská kamarádka Anne to nese velmi těžce. Marie se upne na kapitánku týmu Floriane, která flirtuje s hráči vodního póla a její týmové kolegyně ji pomlouvají za její údajné uvolněné mravy. Přesto se Floriane začne z Marií kamarádit. Nejdřív ji spíše využívá, ale postupem času se opravdu spřátelí. Florianin přítel stále více naléhá a ona se bojí, že bude odhaleno, že je stále panna. Pro Marii je to velká příležitost, jak přátelství s Floriane ještě zintenzivnit. Akvabely je nejen citlivý film o přátelství a prvních láskách, ale zobrazuje také obyčejnou krutost, které jsou mladé dívky schopné. (Febiofest)
(více)Recenze (42)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $85,440║Tržby Celosvetovo $549,148║ ()
Pseudoartová podivnost, kde jsou tři dívčí postavy, z nichž ani jedna se nechová normálně, nebo alespoň uvěřitelně, jinak též řečeno, scénář psal křeček po prožití fridexu. Vážně, nechápu, že tohle je v červené (nad 70%), když české pusinky Karin Babinské, které se de facto zabývají tímtéž - dospíváním, včetně lesbické orientace - a jsou mnohem lepší a postavy se tam chovají uvěřitelně, tady ne. A krom toho tu vlastně ani není nic moc zajímavého, žádná z naznačených linek nejde do detailu, herecky i řemeslně průměrné a jedna nahá plavkyně tu sice je, ale žádné osmioké monstrum s chapadlama ji neoblézá, takže japonský trh se taky nechytne. ()
Lesbické iskrenie, ktoré sa prelína neistým rozpoložením mladých dievčat, hľadajúcich cestu zo začarovaného kruhu mladosti. Všetky tri chcú to isté (lásku, dobrú priateľku, pochopenie) a predsa majú odlišný vzhľad i odlišné zmýšľanie. Značne uveriteľné výkony len upevnili melancholickú náladu snímku, vďaka ktorému som aspoň z časti pochopil, aké neuveriteľne náročné môže byť dospievanie mladých žien. __ P.S. - záverečná skladba.. je tak prekrásna.. ()
Čekala jsem, že se bude film posouvat určitým směrem, ale byla jsem mile překvapena. Především tím, jak se režisérce povedlo zachytit na příběhu Marie, Anne a Floriane pocity dospívání. Vykreslit to mezidobí mezi dětstvím a dospělostí (scénka v McD) se všemi problémy, zmatky, touhami…bez jakýchkoli klišé a s naprostou uvěřitelností, čemuž napomáhají hodně přirozeným hereckým projevem představitelky všech tří hrdinek. Dost mě zaujala i skoro úplná absence dospělých ve filmu. Za celou dobu neuvidíme ani jednoho z rodičů, Marie dokonce jako by žila úplně sama, aneb s tímhle mezidobím se musí poprat každý sám. Závěrečných deset minut, hudba Para One (soundtrack se mu vážně povedl), prostě krása. Připomnělo mi to Smrt panen. Jen tak dál paní režisérko. ()
Jedna je zaľúbená do druhej, druhá nevie, čo vlastne chce, tretia je tak pošahaná, že sledovať ju ma nesmierne bavilo. Ani neviem, o čom toto všetko malo byť, asi o hľadaní samej seba. 2,5* ()
Překvapivě otevřený, v detailech až odvážný film. Rychle utekl, totiž uplaval, až na delší úvodní akvabelí scénu nenudil. Neměl potřebu vysvětlovat, proč postavy jednají tak, jak jednají, ale pochopit to šlo, a to se většinou nepovede. Svlékla se v něm Louise Blachère. ()
Zlinfest 2008: Příjemné pohlazení po duši. Zajímavý námět, výborná kamera, jemný nevtíravý humor a velice dobré herecké výkony všech tří hlavních představitelek. ()
Filmů na podobné téma bylo natočeno už asi sto. Je ale docela příjemné, že ten sto první se na celou věc dívá trochu jinak a ukazuje věci takové jaké jsou. Není to bůhvíjak dokonalý film, ale hlavně dvě věci se mi na něm líbily. Jednak to, že postavy neprochází nesmyslnými změnami, nepřevrátí během dvou dnů svůj pohled na svět ani nezískají úžasné schopnosti, jak tomu často v podobných filmech bývá a pak to, že Water Lilies, film o patnáctiletých děvčatech, se ani zdaleka nezaměřují na patnáctileté publikum a tudíž nechtěně nesklouzávají mezi jiné, "vtipnější", snímky z prostředí mladých lidí a jejich prvních lásek. Úplně ale pochopím, pokud tento film někdo naprosto zdrbe, důvody by se taky našly. ()
Tak chutná první jablko "hříchu" (sladce i hořce zároveň), tak chutná první zamilovanost. Ze značné části dobře uvěřitelný a emotivní pohled na dospívání tří hlavních protagonistek s příjemně rozechvělou, křehkou dějovou linií (především ve vztahu Marie a Floriane). Snad je v tom všem i kouska (divákova) stesku po tak specifickém období před prahem dospělosti, kdy méně znamenalo více, kdy i (často pomíjivá) náklonnost byla intenzivnější než dnes. Navzdory uvědomění si veškerých negativ (přeci jen je to chvílemi schematické, filmově líbivější) chtě nechtě musím poraženě konstatovat, že vůči podobným snímkům zkrátka nemám dostatečně vyvinutý imunitní systém... │70% ()
Je to pomalý a zvláštní film, ale velmi citlivě natočený. Ženský rukopis je viditelný, jedná se o zdařilý debut zaměřující se na křehkost duše dospívajících dívek. Adele Haenel je tady také ještě velmi mladá a de facto můžeme hovořit také o jejím debutu. Je pronikavě krásná tím správně prokovativním stylem a z celého ústředního tria značně vyčnívá, také jsem slyšel pouze o ní, ostatní dvě herečky jsou mi dodnes neznámy. Když pominu Davida Novotného v Manželi na hodinu, tak jsem tematiku akvabel ještě v žádném filmu asi neviděl, proto jsem i za svůj debut rád, přestože nepatřím do cílové skupiny tohoto snímku. A musím přiznat, že jsem měl tu a tam potíže s hovorovou francouzštinou. ()
Skoro jak z jiné planety. Nemám co vytknout. ()
Célenie Sciama je asi nejvýznamnější queer režisérka, kterou znám. Akvabely jako debut absolutně top. Nemám co vytknout. ()
Hezký film o dospívání a hledání své orientace, první sexuální zkušenosti a tak. Mezi filmaři docela oblíbené téma. Příběhově i myšlenkově mi to až nebezpečně připomnělo jiný evropský film, můj oblíbený Fucking Åmål (Láska je láska). V přímém srovnání ale Water Lilies ve všech aspektech a na celé čáře prohrávají. Jediné co Švédi a (Lukas Moodysson) neměli byly krásné akvabely. Přesto není tento snímek, špatný. Ba naopak, je milý a natočený s francouzskou lehkostí... ale stejně u mě vítězí Fucking Åmål. ()
Zdaleka ne geniální - přesto velmi osvěžující debut. Trochu mne zamrzel příliš otevřený konec - mám rád pointy, tady jsem měl dojem, že v závěru skvěle rozehrané partie scénárista nevěděl, jak to celé vygradovat, takže to nechal tak nějak vyšumět do ztracena (což může mít velmi silný účinek, ten se ale zrovna tady nedostavil). Jinak ve všech směrech řemeslně výborně zvládnutý film a nebanální děj s banálním tématem. ()
Někdy je sobectví na prvním místě..snad z toho člověk jednou vyroste.. ()
Po hordě shlédnutých Hollywoodských filmech je toto Francouzské drama velice příjemná změna. Sonda do dospívání a sexuálních pokušení tří patnáctiletých holek působí velice lidsky a nijak obscénně. ()
Ohromující snímek mě na počátku nijak zvlášť neokouzlil, ale čím více jsem se do něj nořil, začínal jsem chápat, že nejlepší debut roku 2007 pro mě budou právě Akvabely - opravdové, syrově realistické, ale zároveň plné citů v podání herců, kterým jejich příběhy prostě nelze jinak než uvěřit. Hrdinkami dramatu objevování sexuální identity jsou tři mladé dívky nijak nezatížené vyššími autoritami, tedy relativně neomezené. Ostatní filmy na podobná témata bývají obtěžkány ještě další dějovou linkou, a to vztahy "děti - rodiče". V Akvabelách rodičovskou autoritu spatříte jen v náznacích. Dívka si zamyká pokoj a rozbitým plotem v zahradě odchází pryč - vyšší autority jsou pouze omezujícími prvky, jež se dívky již dávno naučili obcházet. Zůstává jim tedy relativní svoboda, která je však tvrdě vykoupena předčasným dospíváním a hrubými nárazy do zdí dospělého světa vztahů a pocitů. Samostatnou kapitolou je pak hudba a výborně zvládnutý závěr. Akvabely jsou pravdivým a uvěřitelným dramatem, které i v chladném a odtažitém prostředí plaveckého bazénu dokáže rozehrát vroucí hru dívčích emocí. ()
ach ! film o akvabelkách ktoré sa snažia nájsť samé seba a sú pri tom dosť sebecké ... nudilo ma to, keď už tak odporúčam radšej Švedsky film Fucking Åmål ()
Film o troch dievčatách, ktoré sa zmietajú medzi homo a hetero orientáciou. Navzájom si citovo ubližujú a zároveň sú sami obeťami svojej vnútornej rozorvanosti. Dialógy sú primitívne a pomerne zriedkavé. Napriek tomuto paradoxu nám dáva obraz v tomto filme podľa mňa veľmi intenzívne a hlavne úprimne možnosť nahliadnuť do dievčenských duší, tak ako máloktorý iný film na podobnú tému. ()
ocenenia : MFF Cannes 2007 - uvedené v sekcii 'Un certain regard' ()