poster

Kdopak by se vlka bál

  • slovenský

    Kdopak by se vlka bál

  • anglický

    Who's Afraid of the Wolf

Rodinný

Česko, 2008, 90 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • -bad-mad-wolf-
    ****

    Spíše než o klasickou rodinnou kratochvíli se jedná o lehčí psychologickou sondu, kterou dospělý člověk potěšen zhltne, dítě pochopí a oba se možná něco naučí - tudíž vlastně optimální stav. V intencích rodinného žánru bych těžko hledal snímek obdobných kvalit. Ty spočívají především v dokonalém vyjádření dětských iluzí a deziluzí ohledně chodu světa dospělých, kteří se často zdráhají říci pravdu o vlastních problémech. Pokud není možnost citové záchovy, i malé dítě potřebuje znát skutečnost; zatajování vyhrožuje traumatickou deformací a přestože to všichni víme, často konáme jinak. Maria Procházková to ve svém díle vystihla na výbornou. Představitelé (zejména dětští) jsou velmi dobří a hlavně se tahle psychologická ukázka pro celou rodinu většinou obejde bez moralistického kázání. A vizuálno je tu také skvělé... 9/10(21.2.2010)

  • Morien
    *****

    Zrovna nedávno jsem se u Kuře melancholik rozčilovala, že tvůrci mají šílenou tendenci vyprávět i příběh o dětech z dospělácké perspektivy a vůbec si nevšímají možnosti využít všechna ta krásná specifika dětského pohledu. A potom máme v jeden den na přednášce diskuzi o důkazech boha a hned potom v projekci vidím tuhle krásu, která je výsostně dětská, a slovy samotné režisérky "děti v ní fungují jako herci, kteří pracují na svém projevu, a ne jenom jako spontánní roztomilé loutky a panenky". Takže i když ohlédnu od obsahu (vlk, les - plakala jsem), tak konečně moje srdíčko plesalo radostí z formálního vypravěčského přístupu.(13.10.2014)

  • duklak2
    ****

    Celé odpoledne jsem byl znechucen z návštěvy multikina, kde jsem viděl velmi nepovedenou komedii Vy nám taky, šéfe. A tak mě napadlo, že večer zajdu ještě jednou na nějaký film, abych si zlepšil náladu. Tentokrát nejdu do multikina, ale do obyčejného, útulného kina Dukly, které je nově zrekonstruované. Každý rok na podzim se zde pořádá Mezinárodní festival dokumentárních filmů. (Na ČT2 k vidění pod názvem Z Jihlavy do hlavy). Do kina jsem dorazil v 19:45h, představení mělo začít ve 20:00, ale jen tehdy, až se nás sejde minimálně pět, jinak by nepromítali. Naštěstí během 10 minut přišli další 4 lidé a tak film mohl začít. Kdopak by se vlka bál? Já myslím, že úplně každý. Ne, nebudu si tu dělat srandu, jako v jiných komentářích. Nikdy bych neřekl, že se dá ještě natočit takhle dobrý rodinný film. Protože od dob snímků Jak dostat tatínka do polepšovny, nebo Páni kluci česká kinematografie v žánru dětském a rodinném velmi skomírala, což vyvrcholilo nedávno filmem, Jak se krotí krokodýly, který se velmi nepovedl. Snímek Kdopak by se vlka bál těží s výtečných hereckých výkonů v podání dětí. Jejich prosťounké tvářičky zde září. Z těch dospělých herců chválím Jitku Čvančarovou. A věřte, nebo ne. Ona opravdu umí zpívat. Docela závidím Jardovi Hejlovi:-), že má takovou přítelkyni. Dále mile překvapil Pavel Řezníček v roli tatínka. Malá Terka nám svými očičkami vypráví složité problémy dospěláků. Měl jsem slzy na krajíčku. A to je co říct, protože mě nerozbrečí ani jakýkoliv pohřeb. Dialogy jsou dobré. Příběh je velmi dobrý. I k hudbě nemám žádnou výtku. Atmosféra je výtečná. Celé je to prostě fantasticky zrežírované. Překvapuje mě malý počet hodnocení zde na CSFD. Jsem plně dojat a všem rodičům doporučuji, aby svoje děti vzali do kina na tento film, protože vlka se opravdu bát nemusíte. A ještě jeden vzkaz mám po všechny maminky a tatínky. Řešte se svými ratolestmi jakýkoliv problém, protože dětská hlavička snadno vycítí, že se něco děje a pak se rozhodne si to řešit svojí vlastní cestou, která je ale většinou špatná a může mít fatální následky. Kdyby mně někdo položil otázku. Jak bys charakterizoval tento film? Tak bych odpověděl. Je to pohled na reálný svět dětskýma nevinnýma očima. Jsem velmi rád, že se natočil tento film, který potvrdil, že v našich luzích a hájích může vzniknout povedený rodinný příběh pro malé i velké. Hodnotím 87%. Zajímavé komentáře: Chlupis, triatlet, fuckme.(12.1.2009)

  • gudaulin
    ****

    V podstatě velmi jednoduchá zápletka se sdělením, které jakoby vypadlo z bakalářských příběhů, nicméně způsob realizace je dovedný a nápaditý. Maria Procházková dokáže skvěle pracovat s lidskými emocemi a využívat dětsky naivního pohledu na svět dospělých. Výkony dětí jsou uvěřitelné a milé, člověk nemá pocit nějakého prvoplánového citového vydírání. Jinak pokud jde o herecké obsazení, mám dlouhodobý problém s Jitkou Čvančarovou jako herečkou - je to takový telenovelový typ s vizáží profesionální milenky. Starostlivou maminku jí nevěřím a vlastně jí nevěřím ani snahu o charakterní herectví. Celkový dojem: 70 %. V malém českém rybníčku sympatický film, který by se asi ve světě neprosadil. Na to mu schází propracovanější scénář, dialogy a vlastně spoustu dalšího.(13.1.2010)

  • keddy79
    *****

    Dostalo mně to, opravdu ano. Možná protože jsem od tohoto filmu nic nečekala, možná protože jsem kdysi byla přesvědčená, že sousedi jsou hledaní zabijáci, možná protože sousedka mé kamarádky byla z Neptunu (kupovala zelený Ariel a Neptun je přece taky zelený), nebo protože jsem dnes prostě naměkko. Ale dokázal mi vhrnout slzy do očí a to se počítá.(1.1.2010)

  • - Film získal roku 2009 Zlatého ledňáčka na festivalu českých filmů Finále v Plzni v kategorii nejlepší celovečerní film. (JoranProvenzano)

  • - Dvojice mladých filmových kamarádů spolu ve skutečnosti opravdu chodí do jedné školy. Představitelku Terezky, Dorotku Dědkovou totiž na casting přivedl její kamarád Matouš Kratina, režisérce se líbilo, jak spolu ti dva před kamerou fungují a tak je obsadila oba. (Pumiiix)

  • - Scénář vznikal s přestávkami přibližně rok. (hippyman)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace