Reklama

Reklama

Dům je černý

(festivalový název)
Krátkometrážní / Dokumentární
Írán, 1963, 20 min

Obsahy(1)

Černobílý krátkometrážní dokument íránské básnířky Forugh Farrokhazdové, která je ve filmu i vypravěčkou, ukazuje běžný život v jedné kolonii malomocných na severu Íránu. Syrové scény z kolonie ostře kontrastují se záběry na okolní přírodu nebo hrající si děti. Poselství filmu lze shrnout jeho vůbec první větou: „Na světě je spousta nepříjemných věcí. Pokud však nad nimi budeme zavírat oči, bude jich ještě víc.“ (ČSFD)

(více)

Recenze (14)

Bebacek 

všechny recenze uživatele

Jeden z těch filmů, který donutí člověka zamyslet se nad svou vlastní existencí a mě, zarytého ateistu, přesvědčující, že to náboženství v určitém slova smyslu nebude zas tak marné - pro ty, kteří krom víry v Boha už nic jiného nemají... ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Film doporučujem všetkým rozmaznaným slovákom, ktorí neustále plačú nad svojou existenciou. Postavy z House is black prijímajú svoj krutý osud a sú schopní v svojich životoch pokračovať v prostredí, v ktorom by sme neprežili ani deň a s handicapom, vďaka ktorému by sme radšej zvolili dobrovoľný odchod zo sveta. Pre dokumentárnych fanatikov jeden z najdôležitejších filmov. Pre umravčaných stredoeurópanov tiež. ()

hanakonochi 

všechny recenze uživatele

"I said, if I had wings of a dove I would fly away and be at rest. I would go far away and take refuge in the desert. I would hasten my escape from the windy storm and tempest. For I have seen misery and wickedness on Earth." ()

corpsy 

všechny recenze uživatele

Nelynčujte ma, ale takéto dokumentárne podobenstvo, pre mňa osobne nemá miesto v kinematografii. Stále je to skľúčujúcejšie a realistickejšie, ako ktorákoľvek ,,reflexná,, relácia na bohapustých slovenských TV ( hovnostekajúcich ) kanáloch, ale toto je proste nad ľudské sily. Osobne nerád hľadím na cudzí ( fyzický, psychický ) problém, nerád ho riešim ( už len z dôvodu, že človek má svojich vlastných problémov habadej ) a ešte viac nerád vidím, ako je ním ( naozaj zbytočne ) plýtvaný drahý celuloid ( digitál ). Nie do kín, nie do TV, ale rovno do pažerákov arogantných, prehnitých a pokryteckých indivíduí ( spolkov ), ktorí jediní to dokážu zastaviť. Ale, to zrejme skôr príde Armageddon. ()

kaylin 

všechny recenze uživatele

Rozhodně je to zajímavé v tom, co vlastně film zobrazuje, tedy kromě toho, že je to snímek íránský. Je to kruté, je to hnusné, ale přitom je to jen zachycení toho, co skutečně existuje, nebo alespoň existovalo. V tomhle směru je to dobré, stejně jako v tom, jak se to dokázalo spojit s voiceovery, ale i tak je to film, který nebudu toužit vidět dvakrát. ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Dům je černý: o lepře (malomocenství) jsem poprvé četl jako školou povinné dítě v cestopise amerického dobrodruha Richarda Halliburtona, kde v jedné ze svých pěti slavných cest navštívil řecký ostrov Spinalongu, kde až do roku 1954 bylo poslední evropské leprosárium. V dřívějších dobách byla lepra považována za boží trest a nemocných se společnost štítila, dnes už se dá léčit, byť to trvá delší čas. Film Dům je černý byl natočen na objednávku od společnosti Leprosy Aid Society, v sanatoriu Baba Baghi Lepers ve starobylém perském městě Tabríz. Filmová režisérka Forugh Farrokhzad, slavná perská básnířka, měla cit pro poetickou skladbu obrazů. Obrazy doprovází četbou ze Starého zákona a své vlastní poezie. Autorem mužského hlasu komentáře je producent filmu (a milenec básnířky) Ebrahim Golestan. Film Dům je černý oceňuji především pro jeho poezii! ()

black.mao 

všechny recenze uživatele

Není to hezký pohled, ale určitě vás to donutí shlédnout celý film, protože jen s těmi hezkými věcmi si člověk ve svém životě nevystačí. ()

Rozjimatel 

všechny recenze uživatele

3,5   Veľmi neobvyklé dielo, v ktorom je jedinečným spôsobom prepojený dokumentárny pohľad na každodenný život v kolónii malomocných s veršami slávnej iránskej poetky Forugh Farrokhzad. Ja síce na poéziu veľmi nie som, ale tie kruté obrazy, ktoré dokážu silne emočne zasiahnuť, výborne s tými veršami ladia a aj tá perzština (fársí) dobre znie. Je to dielo poetické, humanistické a silne duchovné (tá prehnaná náboženská stránka je asi jediná, ktorá mi až tak veľmi nesedela). ()

troxor 

všechny recenze uživatele

Šest hvězdiček. Íránská básnířka Forúgh Farrokhazadová se v tomto dokumentu vypravila do leprácké kolonie, kde sleduje život jejích obyvatel. Záběry z jejich života jsou neskutečně silné, děsivé, některé scény mě budou strašit snad až do smrti (leprácká svatba, malomocné děti hrají fotbal, škola...) Spolu s Las Hurdes Luise Buňuela je to snad nejpůsobivější dokumentární film o lidském neštěstí vůbec. Že autorkou filmu je básnířka, je poznat téměř z každého záběru, film je plný zvláštní poezie, některé scény jsou doprovázené jejími verši... Myslím, že vrcholem celého filmu je scéna ve škole - Učitel: "Co to znamená odporný? Řekněte alespoň 2 odporné věci, které znáte." A děti odpovídají : "Ruce, nohy..." Stálý zdroj mých nočních můr a jeden z nejlepších filmů na světě... ()

Harakiri13 

všechny recenze uživatele

Nejsilnějších dvacet minut jaké zažijete. Víra vám může pomoct v nejtěžším období vašeho života ale také v utrpení jaké zažívají obyvatelé v kolonii malomocných. Skvělé natočený dokument, na který budu vzpomínat do konce života. 10/10 ()

Reklama

Reklama