Podivuhodná dobrodružství Vladimíra Smolíka

Dětství v sedmdesátkách, hlava věčně v nějaké té sbírce východoevropských sci-fi povídek z Edice 13, sešity pokreslené důmyslnými vynálezy poháněnými sifonovou lahví, Ládínek – hrdina největší. Nejvíc mě ale teď po letech nadchl dosud neviděný (protože českým bolševikem do televize nepropuštěný) závěrečný díl Na hlavu postavená planeta s několika scénami, ve kterých se všechno systematicky říká obráceně, než se to myslí. Přepnout po těch pár minutách zase do normálu, to člověku chvíli trvá – a co teprve když se na podobných principech od mala učila komunikovat celá vaše generace. (14.03.2015)

Já myslím, že na tehdejší dobu je docela zajímavý sci-fi seriál. Když tedy pominete do té doby známá fyzikální data. Párkrát jsem se zasmál, ale něco jiného bylo sledovat tento seriál tenkrát a něco jiného dnes. V posledním díle je pak viditelná úlitba bohům, tedy politické situaci. Celou sérii Smolíků moji rodiče miloval. Já už viděl kdysi všechny tři série, ale už je to dávno, takže si teď nejsem jistý, která je nejlepší. Mě osobně se asi nejvíc líbily zvláštní prázdniny celé rodinky. (27.07.2020)

Vedle Lemova Ijona Tichého je Ládínek se svou nafukovací raketou dalším baronem Prášilem kosmického věku... S pocitem nostalgie jsem po letech zasunul do mechaniky originální DVD a nestačil se divit, že seriál, který jsem miloval jako dítě, je úžasně přitažlivý i pro dospělého. Ládínek a ti, s kterými se potkává, ze sebe sypou vtipné hlášky, které často odhalují absurdity lidského života. Nebojím se říct, že jde o jeden z nejlepších animovaných seriálů všech dob a IMHO snese srovnání i se žlutou rodinkou či Futuramou. (08.05.2008)

Nejlepší seriál pro děti, co jsem v době dítěte viděl ! Nemohl jsem se dočkat, až Ládínek nafoukne tu svojí raketu a poputuje někam do neznámých končin, které svojí podivuhodností předčili vše, co jsem v té době viděl. Ta raketa mi utkvěla v hlavě, ale nejvíc. I když to byla totální blbost, furt jsem v tom hledal nějakou logiku :-) - tak např. nafouktete raketu a otevřete dveře - dyť se vyfoukne! A kde se vzala palubní deska? A proč je všechno najednou z pevného materiálu? Nojo, byl jsem dítě a bral jsem to vážně (co se techniky týče - u ostatního jsem se řezal smíchy) :-) (29.11.2010)

Připomíná mi to Hvězdné deníky Iljona Tichého od Stanislawa Lema, v nichž se také snoubí nekonečná imaginace s naivitou, a výsledek slouží jako reflexe lidské společnosti. Podivuhodná dobrodružství jsou ovšem přimočařejší a mnohem vstřícnější dětem. Protože se s realitou jen vzdáleně míjejí, prakticky nestárnou, čemuž pomáhá i jednoduchá, ale svým způsobem kouzelná animace. (09.05.2020)