Podivuhodné prázdniny rodiny Smolíkovy

Za mě nejslabší série. Po nedávném opáčku jsem byl překvapen tím, že jsem si NIC nepamatoval z minulosti (což je v příkrém kontrastu s Ládínkovými dobrodružstvími z druhé série, kde jsem si naopak pamatoval téměř kompletní děj všech dílů/planet). Navíc mi přišlo, že ze v této "prázdninové dovolené" udělali ze všech postav tvůrci ne už komické klauny, ale rovnou totální idioty. Notným úbytkem intelektu prošel dokonce i Ládínek a především dr. Halíř. Gábi byla k nevydržení tupá a Týna byla předurčena jen k tomu, aby dvakrát či třikrát za díl řekla nějakou rádoby vtipnou hlášku. Měl jsem problém dokoukat poslední díly. Tři hvězdy s notně odřenýma ušima - první za celkem povedenou znělku, druhou za zlepšení kresby (zvláště v porovnání s první sérii) a třetí z nostalgie. Jesli si ale někdy znovu budu chtít občerstvit zážitky z mládí, raději zašmátrám pod postel, jestli pod ní náhodou nenahmátnu houslové pouzdro a sifonovou láhev... (12.06.2019)

Proč jsem si já nebohá nevzala Pištu Hufnágla. Než poslouchat v reálném životě tuto větu, tak jsem se raději neoženil. Díky Gábi! Maloměšťácká rodinka na prázdninách je od shlédnutí tohoto seriálu moje noční můra. A tak zatímco mí kolegové trpí na dálnici do Chorvatska, já si pouštím v klidu rodinu Smolíkovu. (13.08.2017)

Asi nejlepší série Smolíkových. Nejdobrodružnější, nejnormálnější, nejzábavnější. Humoru je tu fakt hromada (hlavně slovního), je tu hromada prostoru pro doktora Halíře, cestuje se celým světem a všechno se točí kolem Pištulky Hufnágla... co víc si přát? Tuhle sérii jsem v dětství neviděl, takže jde o velkou premiéru, ale jsem nadšen - i poslední Smolíkovic seriál je prostě krásný, zábavný a všichni mají obří prostor - tedy až na Zorra, který chybí úplně. Dnes je jasné, že tenhle kult prostě vydrží navěky - a naprostým právem. Jediným slabším článkem v téhle sérii je snad jedině znělka, která prostě už tak dobrá není. 100%. (07.08.2020)

Všechny série seriálu o rodině Smolíkových pro mě byly takovým malým "zjevením". Viděla jsem je až nedávno jako dospělá se svými dětmi - a musím říct úžasné! (Jak jsem mohla tento maďarský animák tak dlouho přehlížet???) Každá ze sérií má svou zvláštní poetiku. Mně osobně se více líbily ty, které měly sci-fi ladění (skrylo se v nich mnoho podnětných a nadčasových myšlenek, i těch na dobu vzniku velice "odvážných"). Konverzační komika a úžasné dialogy ale provázejí i tuto sérii, zde jsou asi "nejbláznivější". Relativizuje se tu ledacos, když povzdech Gábi z předchozích sérií "Maminko, proč jsem si já hloupá nevzala Pištu Hufnágla?" prochází dlouhým a bolestivým prozřením. A tak zjišťujeme, že celá ta "bláznivá rodinka" je vlastně docela pohodová - přes všechny útrapy, které společně prožijí (nebo právě i díky nim?) se mají navzájem rádi a mají radost, když se opět setkají... Na škodu bylo snad jen opakování uplynulého děje na začátku každého dílu. Zajímavé komentáře: gudaulin, AngelAngie, Subjektiv, Karlos80 a MM_Ramone. (01.07.2013)

Z odstupem doby a s přívalem konkurence moderních animovaných seriálů, jako jsou Simpsonovi, na kterých se vyřádili celé pluky scénáristů, už pochopitelně někdejší kultovní obraz rodiny Smolíkových poněkud vybledl. Tempo je z dnešního pohledu příliš pomalé, chybí vychytávky typu měnících se úvodních "titulkových" vtípků atd. Je ale nutné si uvědomit, že v době vzniku šlo na našich obrazovkách o bombu, o průnik kresleného animovaného dílka z dětského světa do sféry nejširší rodinné zábavy uváděné v zajímavých vysílacích časech. Postupně se objevily 3 série, z nichž Prázdniny jsou nejzralejší a s přesahem pro dospělého diváka. Vůbec není náhodou, že první dvě série, víc dětské, mají i vyšší hodnocení, holt nostalgie tady hraje podstanou roli. Smolíkovi si vlastně zopakovali podobnou cestu, jakou podnikl o nějakou tu generaci dříve hrdina románu Julese Verna. Jen ty problémy jsou současnější, takže mj. si rodinka maďarských popletů odsloužila tvrdý žoldnéřský výcvik v tropické Africe nebo střetnutí s jihoamerickou mafií. Byl to jediný maďarský seriál, který se zapsal do vzpomínek diváků tehdejší doby a který se dnes dá bez problémů reprízovat. Soused Halíř je životním ztělesněním skepse a představuje nový level zapšklosti. Celkový dojem: 90 %. (05.03.2013)