Obsahy(1)
29. března 1925 odvezl zvláštní vlak ze žilinského nádraží tři stovky lidí do Pišpeku v sovětském Kyrgyzstánu. Všichni toužili po lepším životě...
Ve 20. letech odjíždí z Československa do sovětské Kyrgyzie tisícovka lidí s vírou, že budují nový lepší svět. V komuně stráví osm let i malý Alexandr Dubček s rodiči. Průmyslové dělnické družstvo Interhelpo buduje v Kyrgyzii socialismus a v zaostalé zemi položí základy průmyslu a moderního zemědělství. Nová sovětská vlast se jim ale vzápětí odvděčí perzekucemi, mnozí členové družstva končí na popravišti a v pracovních táborech. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (8)
Zajímavý a dá se říci i velmi dobře (bez nějaké ideologické předpojatosti a historických klišé) a poctivě (množství autentických vzpomínek protagonistů a jejich potomků) udělaný a zvláště pak pro >přeindividualizovanou< současnost přínosný dokument o jednom velkém snu a jeho hořkém konci v rámci jedné velké, celý svět rozvrátivší >kolektivistické< iluze... Byť i po osmdesáti letech od zmiňovaných událostí člověk musí kdesi v koutku duše přiznat, že ty ideje a ideály měly ve své době asi právem svoji sílu a přitažlivost... - - - - - (poprvé viděno 31.1.2008 ČT2, komentář zde jako první - 31.1.2008) ()
Čas od času zaznívají poplašné hlasy nevěcně zpochybňující potřebnost existence národní televize veřejné služby. Koncepce duálního vysílání a patnáct let, která uplynula od počátku existence prvních komerčních televizních stanic, odpověděly nejlépe na podobné stesky. Zatímco z komerčních stanic proudí do české veřejnosti až na dílčí výjimky stoka kýče a ordinérnosti, duchovní fušeřina stále pokleslejšího rázu, Česká televize přes všechny možné věcné i méně věcné výhrady se stává hlavní oporou české digitální kultury. Pořad o INTERHELPu opakovaně nejlépe prokazuje invariantní potřebnost profesionality, kvalitního řemesla, věcné a vyvážené argumentace. Vyrovnat se s komunistickou deviací znamená ji pozitivně vývojově převrstvovat, a současně co nejvíce eliminovat ty cesty a možnosti, které se zhlédly v prostředcích užívaných autoritativními a totalitními režimy. Odmyslíme-li si tato výchozí fakta, zbude i tak dost prostoru na to, abychom obdivovali heroické úsilí našich krajanů a jeho impozantní výsledky (na přelomu dvacátých a třicátých let produkovalo INTERHELPO kolem 20% veškeré průmyslové výroby tehdejšího Kirgizstánu-Kirgízie). Lépe tak pochopíme duchovní zdroje a zkušenosti, které jednoho z největších československých a slovenských politiků Alexandra Dubčeka posléze přes trpkou zkušenost Pražského jara a normalizace vrátily do řad demokratického socialismu, které jeho otec naopak počátkem dvacátých let minulého století opustil. Brněnské televizní studio vytvořilo pořad, který již dnes poprávu patří do jeho pomyslného nadčasového zlatého fondu. ()
V roce 1923 vzniklo v Žilině průmyslové družstvo Interhelpo, jehož členové uvěřili propagandě o životě v Sovětském svazu a kteří podlehli výzvám a slibům bolševického utopisty Rudolfa Marečka, aby svou prací odjeli posilovat sovětskou myšlenku. Tento spolek většinou idealistických esperantistů a idistů následně odjel s bohatým vybavením a nadějemi na lepší zítřky do Kyrgyzstánu, kde je však namísto kvetoucích sadů čekala nevlídná step a drsné přírodní podmínky... Po všemožných útrapách, kdy v prvních letech zemřelo mnoho lidí (i dětí) na tyfus, paradoxně dorazila tuto skupinu stalinistická represe. Dokument výborně odhaluje a přibližuje podmínky, za jakých v nerozvinutém Kyrgyzstánu museli čeští občané žít, jak byli násilně "sovětizování" a jak se hroutila jedna velká iluze o spravedlivém komunistickém světě. Řada autentických záběrů, výpovědí účastníků i jejich potomků přidává na síle dokumentu, který není nikterak přikrášlován zaujatým komentářem. Obraz a slovo svědků mluví za vše... Z dnešního pohledu je skoro neuvěřitelné, jak se lidé mohli vzdát jistot, které jim skýtal poměrně bohatý a demokratický stát, jakým bylo ČSR za první republiky, a odejít za nejistou budoucností uskutečnovat své ideály. Za pozornost určitě stojí i účast Alexandra Dubčeka a jeho rodičů v Interhelpu, kteří v Kyrgyzském Pišpeku strávili celých osm let. Zajímavý dokument. ()
Opravdu poutavé vyprávění o dobrovolných emigrantech, vyznavačích družstevnictví do pusté stepní krajiny bez lidí s velehorami na obzoru. Zápletka je jako vždy v Rusku průhledná - popravy nebo Gulag za jedno nekorektní slůvko. https://www.ceskatelevize.cz/porady/10123387223-interhelpo-historie-jedne-iluze/ ()
Dosť podrobne rozanalyzovaný smutný príbeh toho, ako jeden systém s rukou a mocou nad dobrými projektami ich vlastne pohltil a zničil. Ako sa pomoc ukázala len ako niečo, čo chcel niekto len využiť a potom tomu rozkazovať. Veľmi poučné pre akékoľvek akcie v budúcnosti. ()
Solidně vybudovaný dokument (škoda jen kamery, která se chvíli tváří superkonvenčně a poséze zbytečně experimentuje s pohybovou neostrostí) o tom, kam může vést nadšená agitacea slepá víra v "nový svět" beztřídní společnosti. Těžké počátky, hospodářský rozvoj, stalinská diktatura, až po údání parťáka v mariáši. Celá hurá-akce Interhelpa je modelovým příkladem, který se může kdekoli a kdykoli opakovat... Vedlejší, ale také zajímavý, je problém Ida (na základě esperanta na základě španělštiny). Je to škoda, protože používání angličtiny jako "světového jazyka" je z mnoha důvodů nevhodné. Z umělých jazyků časově nejdéle vydržel asi sanskrt (saṃskṛtam, od samskaróti = daný dohromady, tj. nepřirozený, umělý). Důležitější a varovnou zkušeností měla být smrt všech dětí do pěti let, které nedokázaly přežít změnu podnebí, přestože jim zřejmě žádné jiní zanedbání péče nehrozilo. Nebo přece jen? ()
CCCP země neomezených možností... ()
Neznáma kapitola budovateľských dejín, v ktorej sa 13 stoviek občanov Československa v rokoch 1925 - 32 vybralo pod vplyvom vlastných ideálov, komunistickej propagandy a dobrodružného agitátora Marečka budovať lepší svet do Sovietskeho zväzu. Pre nás je to iba okrajová epizóda, významná hlavne účasťou rodiny Dubčekových (mladý Alexander tam strávil prevažnú časť detstva a mladosti, odchádza až v roku 1938), pre dejiny Kirgizstanu sa jedná o zásadnú etapu modernizácie a prvenstiev. Stručná história jedného omylu, naivnej utópie, ktorú kruto zomlela história. ()