Silent Pain
Režie:
Martin Hollý ml.Scénář:
Jiří KřižanKamera:
František UldrichHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Rudolf Hrušínský, Ivan Jiřík, Vítězslav Jandák, Miroslav Táborský, Jiří Sedláček, Martin Dejdar, Tomáš Juřička, Jiří Pomeje, Dušan Cinkota, Jiří Langmajer (více)Obsahy(1)
Autobiografický film scenáristy Jiřího Křižana se vrací do padesátých let minulého století, do doby poznamenané lidskými tragédiemi a utrpením. Vypráví baladický příběh chlapce Janka Kadavého, jehož otec byl v roce 1949 zatčen, odsouzen a popraven jako „třídní nepřítel“. Matka krátce nato zemřela a Jankovi zbyl jen děda. Děj filmu se odehrává ve dvou časových rovinách: zachycuje tragikomické epizody z vojenské služby u pétépáků a trpké vzpomínky na dětství plné ústrků ze strany spolužáků i dospělých. Jediným světlým bodem Jankových vzpomínek je děda. Moudrý a poctivý starý muž, který jej po smrti rodičů v malé valašské vesnici vychoval… (Česká televize)
(více)Recenze (413)
Výborný film, nemám slov. ()
Film, ktorý sa dá podľa mňa použiť aj na iné systémy. Nahota jednej ženy mi nejak nevadí, skôr to, čo následovalo, no aspoň, že hlavná postava mala poväčšinou rozum, skôr ma opäť mrzel nahnevaný a nekompromisný dedko. Slová na záver o slivovici, pre mňa akoby hovoril o slobode, nádeji, nájdení riešení a povstavní, tak tie sú úžasné. Veľmi dobrý film, možno z tej vojenskej služby mohli dať viac, no umelecky je to tiež veľmi dobrý film a aj ma trocha mrzí, že mu nedám plný počet, lebo nie je pre mňa ideálny, aj keď je skôr reálny. ()
Tuším, že jsem právě viděla ten nejsmutnější film. Dramatický příběh Janka Kadavého a jeho dědečka ze mě dostal jak slzy, tak silné emoce, s drtivým dopadem. Co říct? Výborně napsané, bezchybně zahrané, uvěřitelné a velmi bolavé, s atmosférou odpovídající neomluvitelným hrůzám 50. let, strašná etapa našich dějin... "Píšu, co si myslím. A myslím si, co chcu. Dělej to též tak. O čem víš, že je správné, dělej podle sebe. Nenechávej si nic diktovat." Morální převaha a síla vzdoru... Poklona tvůrcům. A poděkování tam nahoru, do filmového nebe... ()
Pozoruhodne podaný a rovnako zaujímavý námet, ale napriek tomu jednoduchý a prostý. Nejde do hĺbky, nepokúša sa o drsnejšie a realistickejšie zobrazenie. Potenciál na silný film vyšumel. ()
Velice pěkný film s nezapomenutelným Rudolfem Hrušínským a skvělým Jandákem. S tou bečkou to pak byla celkem citová záležitost. ()
Tak to mě tenhle "skvost" vůbec nebavil a hodně mě to nudilo. Kdysi jsem ten film viděl a jediný na co jsem si vzpoměl když jsem to teď znovu viděl byl utopenej tank a tak to asi i zůstane. 10% :( ()
Tyhle snahy o politické retrofilmy... Kdyby film natočili o pětadvacet třicet let dřív, neřekla bych ani ň. Jenže v 90. letech - v jásavě porevolučním duchu - je podobná tematika ač očekávatelná, do značné míry populistická a podle mě je jasné, že podobně tendenční filmy nemají moc šanci se později prosadit nejen v televizi, ale hlavně u diváků. Tichá bolest se snaží bojovat na dvou frontách - ukázat krutá padesátá léta (která krutá bezpochyby byla) a zároveň i atmosféru ve vojenském prostředí; tím se film rozpadl na dvě části, které sice spojuje hlavní postava, ale to je asi tak všechno. Chápu opěvné ódy na tendenční polistopadové filmy, ale já se těchto nadšených ovací neúčástním. Film má diváka zaujmout, vypovídat o své době a hlavně musí mít nadhled. To Tichá bolest - s veškerou ústou k herectví R. Hrušenskému - z mého pohledu nesplňuje. ()
Moc pěkné, moc moudré, skvělý Rudolf Hrušínský. Ale i ostatní herci tohoto málo známého filmu jsou výborní. Myslím si, že komunismus v 50. letech takový opravdu byl. A obdivuji lidi, kteří si i v těch těžkých dobách zachovali tvář. Nakonec chleba se láme zase znovu, i v dnešní době se štěpí charaktery. Jen zatím nehrozí nikomu trestní práce v uranových dolech, může "jen" přijít o existenci. Možná i na ty doly zase brzy dojde. ()
Tady je 5 hvězd opravdu málo. ()
Je neuvěřitelné, jak může hlas jedné osoby nabýt nesmrtelnosti. Rudolf Hrušínský je Pán herec a právě on je pilířem celého filmu. Propojení jednotlivých časových rovin funguje dobře a zážitek z filmu to rozhodně nekazí. Film má několik velmi silných scén. Například odvedení tatínka, závěrečný návrat, ale dominantní scéna pro mě byla návštěva v kriminále. Když při vstupu Hrušínský pošeptá vnukovi, aby se nezminoval otci o smrti maminky. To byl pro mě asi nejsilnější moment filmu. Nepamatuju si, kdy jsem naposledy narazil na film, který by měl tak vystihující název... ()
"Kdyby se mě někdo zeptal, jestli se mi chce umřít, řekl bych, že nechce. Kdyby mi však řekl, co mám udělat, abych nezemřel... neudělal bych to." ()
Pěkná a silná zpověď staříka "nad hrobem". Herecky se mi film také líbil a pouze mě rozčilovala ta komunistická logika věci. Když se dívám na takové bezchybné filmy nemám mnohdy o čem psát komentář. Jediné, co mnou prostoupilo krom empatie s postavami je ta pověstná vůně slivovice. A jak může chutnat ten stoletý zázrak za kterým stojí tolik dřiny a lidských osudů? To se nikdy nedozvím. ()
Neradikální pohled na zvěrstva padesátých let díky schopnosti životního nadhledu, příklonu k věčným hodnotám i zdravé ironii. Jen málokterému filmu z porevolučního období se podařilo překonat apriorně negativní vztah k minulému období a nepřejít přitom k nostalgickému vzpomínání. Tichá bolest je melancholickou baladou o schopnosti povznést se nad dějinné smrště a najít si navzdory všemu pevné životní místo a nepodlehnout. Jiří Křižan napsal výtečný scénář, který i přes velmi komplikované prolínání řady časových rovin plyne přirozeně a úspěšně vytváří pevné vnitřní vazby mezi izolovanými okamžiky. Martin Hollý jej povznesl nespornými režijními schopnostmi a dodal mu osobitou atmosféru, která dává vzpomenout na vrcholná Kachyňova díla a ani v karikaturních scénách z vojenského života nespadá na upocenou úroveň Tankového praporu. Pak už stačí jen přičíst další z nezapomenutelných hereckých výkonů Rudolfa Hrušínského, jemuž zdárně sekunduje mladý Ivan Jiřík a můžeme mluvit o jednom z filmových vrcholů posametového období. ()
Výrazne dramaticky vystavaná melanchólia na rozmedzí ťažkej generačnej etapy a ktorá pôsobí vari väčšmi v symbolike (slivovica), než v okázalých protikomunistických tendenciách. Tie sú ale veľmi citlivo držané pod čiernou zemou a príbeh je činorodý a poučný i bez ich násilnej prezentácie (čo napr. v rokoch po 2000 sa mechanicky trápne v našej koprodukcii opakuje). Výborné vzťahové parametre, adresná koncepcia scenára, umné vystihnutie vidieckej mentality, ako i pôsobivé exteriérové retro kulisy. Hrušinský opäť exceluje a to 2 roky dozadu hral hocčo, len nie dobrého holuba. ()
Bolest se vždycky vrátí, ale nikdy nezůstane. Jasně, mohlo to být dramatičtejší, mohlo si to víc vyhrát s některými motivy, ale takových filmů tu už bylo až až, kdežto poetických mozaik, které hrají spíš na atmosféru, není nikdy dost. Tuplem pokud jsou skvěle obsazené a můžou se chlubit tak výbornou kamerou, na jakou nejsme z poněkud strohých devatesátých let úplně zvyklí. ()
Tichá bolest je v tomto případě vysoce výstižný název. Tichou bolest zažívá hlavní hrdina Janek u služby u petépáků, kde se mu dostává jen ponížení. To ho přivádí zpátky ke vzpomínkám na starého moudrého dědu, jenž si ale také nesl tichou bolest z popravy syna. Jakoby tato doba prostě nesla každému svoji tichou bolest, což je zde nádherně vystiženo stejně jako, že totální doba není jen o politice ale hlavně o lidech a mezilidských vztazích. To jsem zde pociťoval jak při pohledech na ponižování nadporučíka při vojenské službě, tak na oplátku při vzpomínkách na moudrého dědu, který vnukl Jankovi naopak krásné moudré hodnoty, s komunisty se nikdy moc nepáral a pro Janka mohl být vždy světlým bodem. Rudolf Hrušínský je v této roli naprosto fascinující a velmi mi zde přirostl k srdci. Ve filmů mě střídání dvou časových rovin velmi zaujalo nejenom proto, že každá měla svou vypovídající hodnotu ale taky znamenala dobrý kontrast ( třeba již zmíněný buranský nadporučík vs.moudrý děda). Hodně scén mi připadalo dost zajímavých, pro mladého člověka jako já exkurzních a bral jsem je velmi vážně. A to mluvím i o těch o kterých by se dalo říct, že se pokouší o lehké karikaturování či odhlehčování (snesl jsem i Smrtibráchu Zedníčka, i když to už patřilo trochu jinam. .) Většinu filmu jsem dokonce uvažoval o plném počtu hvězd v hodnocení ale ke konci mi připadalo, že se přece jen film zbytečně moc zabývá vojenskou službou a některými rozpačitými historkami (bolavý zub) namísto dalších krásných vzpomínek na dědu Hrušínského a větší koncentrace na těžkost doby. Jak zde již bylo párkrát zmíněno, méně humoru a by prostě neuškodilo. Vlastně zde byl mnohdy spíš na škodu ale díky povětšinou bohu v míře. A závěrečná vojenská historka s hloupou neustopností poručíka, která následně vyrcholí důsledkem zaboření tanku s několika dalšími vojáky do močálu byla opravdu opět velmi silná. V silném vyznění vše ještě podtrhl nádherný závěrečný monolog Jankova dědy o vnitřní svobodě člověka a zakončení symboliky se zakopanou slivovicí. Odnáším si tak z filmu poctivé zážitky, které mi nezkazil ani mě nesympatický politikožvaniloherec Vitězslav Jandák ve velké roli, protože na křupanského komunistického nadporučíka se až nechutně hodil. ()
Skvělý film. Vynikající herecké výkony. A to jak Rudolfa Hrušínského (děda) tak i Vítězslava Jandáka (nadporučík Kopřiva). Díky neustále se prolínajícím dějovým rovinám, je film na jednu stranu náročnější na sledování, ale na druhou stranu dovoluje střídání trpkého dětství s vojenskou službou u pétépáků (PTP = pomocné technické prapory). Divák tak zůstává neustále ve střehu. Měl bych zde však jeden dotaz na znalce a historiky. Nevím, kdy bylo na vojně zavedeno oslovení „soudruhu“. Je ve filmu používáno správně? Co se mi však opravdu zdá jako anachronizmus, jsou Gašparíkova slova, která pronáší, když leze za Vlastou do tanku: „...já jdu teď sloužit socialistické vlasti ...“ Socialistické Československo vzniklo teprve 11.07.1960. Gašparík tudíž nemohl mít o socialistické vlasti ani tušení, natož aby jí sloužil. ()
Výborný pan Hrušínský. Pronášel jednu životní pravdu za druhou. Jeho svérázný dědeček byl velmi lidský a moudrý muž. Škoda, že je tenhle film tolik neprávem opomíjený a v televizi jsou pořád reprízováni Černí baroni. Rozhodně by prospělo, kdyby se tenhle film objevoval v televizi a člověk by po něm nemusel složitě pátrat. Za shlédnutí stojí stoprocentně. ()
Tenhle film zachytil výborně atmosféru tíživých 50tých let a k tomu je to skvělý námět. Herecké výkony kde se nemusí nikdo stydět v čele se skvělým Hrušínským. ()
Tento film je jeden z nejlepších, co československá kinematografie kdy natočila!! Tím je řečeno vše. ()