Dainippondžin
Režie:
Hitoši MacumotoScénář:
Hitoši MacumotoKamera:
Hideo JamamotoHrají:
Hitoši Macumoto, Icudži Itao, Hirojuki Mijasako, Rjúnosuke Kamiki, Riki Takeuči, Rjúšin Tei, Daisuke Mijagawa, Seidžiró Nakamura, Takajuki Haraniši (více)Obsahy(1)
Dai Saito vypadá jako obyčejný průměrný čtyřicátník žijící nudným životem na okraji města. Pochází ale ze starého klanu superhrdinů, kteří už celá staletí chrání Japonsko před monstry. Vždy, když je zavolán ministerstvem obrany do akce, Dai Saito se pomocí elektrošoků změní na gigantického bojovníka a vydá se do akce. Všechny jeho zásahy jsou živě přenášeny do televize, avšak běžným občanům se už přestává líbit jeho zanedbaný vzhled a to jakou škodu napáchá při každém boji. S klesajícím TV ratingem a bídnou vyhlídkou na budoucnost začína Saito bojovat spíše sám se sebou. (Raztubyl)
(více)Recenze (26)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $40,796║Tržby Celosvetovo $9,763,244║ ()
Mockument, aky ste este nevideli... a mohl vzniknut iba v hlavach "potrhlych" Japoncov (v tom najlepsom mieneni). Skvely napad, vyborne pointovane sceny a bizardny japonsky humor v detailne premyslenom univerze nasho sveta, kde bezne existuju rozne monstra. Uz len ich roznorodost mi pokazde zrychlila tep. Pri tomto film je potrebne mat aspon minimalnu volu akceptovat nieco totalne ine....skratka uletene. Hoci priznavam, samotny zaver filmu s prichodom "justice team of Japan" bol uz aj na mna trocha moc... ;) ()
Na první pohled mockument točený pro nic než prostou zábavu. Jenže mám spousty důvodů věřit tomu, že zdokumentování života zkrachovalého, stárnoucího, opuštěného Japonce bez ambicí, který se umí měnit na svoji přerostlou podobu, v níž bojuje s monstry, není prostě a jednoduše tím, čím se tváří být. Vypráví o Japoncích, ale spíše než o Japonci průměrném vypráví o Japoncích jako celku - či o určité generaci. SPOILERY - Různé poznámky o Velkém Japonci se tak transformují v lehce černohumorné hodnocení stavu japonské ekonomiky ("Zatím mi to na nájem stačí, ale jestli to takhle půjde dál, budu muset vykrádat banky"), přílišného zpohodlnění japonské společnosti a nedostatku "nepřítele" ("Monstra už teď nepřichází tak často, není kreativita"), zahraničně politická linie (vojáci říkají o Velkém Japonci: "Dřív býval agresivnější, vitálnější") nebo lakonický popis účasti v druhé světové válce ("Otec umřel tragicky, chtěl hrozně moc vyrůst, ale bylo toho na něj moc"). V samotném závěru ve scéně záchrany Velkého Japonce jeho dcerou vidíme konečně nástup nové, amerikanizované generace... KONEC SPOILERŮ. Nápad ne zcela nezajímavý, ale přeci jen poněkud... osamocený. Člověk se trochu baví, že ten špendlík píchl do přefouklého vlastenectví. Oceňuje, jak bizarní fikce zrcadlí realitu. Nové ale v tomhle zrcadle zahlédnout nemůže, jen to, co již zná. A tak mu krom několika uchichtnutí film dá jen málo. ()
V podstatě na první pohled docela nudný film-dokument, ale když si představíme 大日本人 bez 人, tak z toho máme příběh o Velkém Japonsku a hned to dostane nový rozměr. I tak věřím, že je to poměrně těžce stravitelný film. Navíc české titulky jsou v podstatě lživý materiál, který z toho dělá ještě úplně jiný film. ()
Bože, co ti japonští "šílenci" všechno nevymyslí... :) Místy možná zdlouhavé, ale to jsou jen chvíle před bouří, kdy na bránici zaútočí nějaká absurdní situace, třeba v podobě souboje povedených renderovaných monster, jejichž interakce se světem kolem (převážně s městskou výstavbou) nemá v rámci zvoleného stylu téhle skopičiny chybu. Poslední minuty jsou dohnány ad absurdum a nějaké to symbolické varování před smrtí smíchy by bylo vážně na místě. Já se při tom řehtal jako blázen. :) Doufám, že se tohoto originálního kousku dočkáme na nějakém našem festivalu... ()
Je to celkom dobrá komédia od Hitoshiho Matsumota. Má výborný príbeh o mužovi v strednom veku, ktorý patrí do niekoľkej generácie bojovníkov chrániacich Japonsko pred útokmi obrovských monštier, ale napriek tomu nie je so svojim životom vôbec spokojný, keďže mu chýbajú peniaze, rodina a navyše miesto celkového uznania je ľuďom skôr len na smiech. Spracovanie je celkom slušné, ale dalo sa to podať ešte aj o trochu lepšie. Určite musím pochváliť, že je to taká zaujímavá kombinácia superhrdinského filmu a boja proti obrovským monštrám podané dokumentaristickou formou. Navyše v tom neustále cítiť sociálny podtext, zaujímavo pôsobí aj celé to univerzum a samozrejme veľkú pochvalu si zaslúži aj tá uletenosť, ešte aj v tých pokojných častiach cítiť takú príjemnú príchuť absurdnosti, takže kladov je tu skutočne nespočet. Ale zároveň je tu jeden väčší problém, chýba tu nejaký plnohodnotný príbeh, ktorý by niekam smeroval, jednoducho dej sa celý čas venuje jednému mužovi, ktorý občas zakročí proti nejakému monštru, ale inak väčšinu času pôsobí pomerne obyčajne, k tomu názory ostatných na jeho prácu a tak sa to väčšinu času nesie v pomalšom tempe a nájde sa aj pár miest, bez ktorých by som sa kľudne obišiel, pretože tých rozhovorov s vedľajšími postavami je tu až príliš moc. A tak to niekedy v polovici upadne do čiastočného stereotypu, aj keď stále sa je na čo pozerať, no celkový dojem zase vylepšuje záver, ten ma úplne dostal. Čo sa týka samotných bojov s monštrami, tak tu sa dá len chváliť, monštrá sú neuveriteľne nápadité, či už vzhľadom, ale aj schopnosťami, hlavne si ma získalo úvodné používajúce wrestlingový chvat, monštrum používajúce v boji vlastné oko alebo páchnuce, k tomu perfektné triky a kulisy, ktoré skvelo dopĺňajú tú správnu uletenosť, tu si nemám na čo sťažovať. Trochu ma ale sklamal humor, toho skutočného, na ktorom sa dá dobre zasmiať tu až tak moc nie je, ale aj tak tá všadeprítomná absurdnosť dokáže držať úsmev na tvári. Herecké obsadenie je výborné, perfektný Hitoshi Matsumoto v hlavnej úlohe, lepšie to už zvládnuť nemohol, k tomu plno známych tvárí v menších úlohách, tu si nemám na čo sťažovať. Réžia a technická stránka sú na tom veľmi dobre, vizuálna stránka, atmosféra a aj celkové prevedenie sú ideálne uletené a pritom v tom cítiť, že to skutočne robili inteligentní ľudia, takže tu som spokojný. Škoda toho pomalšieho tempa a trochu jednotvárneho štýlu, ale aj tak je Hitoshi Matsumoto obrovský talent, réžia, scenár a hlavná postava v jednej osobe, vidno, že mu nechýba humor a ani rozum. A ešte viac to potvrdil v nasledujúcom filmu Shinboru. 70% ()
Člověk se hned cítí v ulicích Tokia bezpečněji, když ho před všemožně odpudivými monstry chrání superhrdina ve fialových slipech. Leckdy sice vezme do zaječích, za ty nuzné prachy od sponzorů, které vystačí sotva na nájem, se mu člověk nemůže ani divit, ale občas má svůj den, takže soupeře odkáže do patřičných míst, kde mu bude lépe. Dai-Nopponjin je typickou japonskou šíleností, u které nemáte zdání, co bizarního se stane o pár minut později. Ztřeštěné, skoro až arogantní finále, které všechen předchozí děj totálně položí na lopatky, nám dává najevo, že televizní sledovanost, o kterou v tomhle moderním monster byznysu jde, je vždycky až na prvním místě .. ()
Jeden z dalších prokazatelných důkazů, že Japonci jsou blázni. (5/10) ()
Buhahaaaaa!!!!... Toto môže napadnúť len Japoncov ! To sa musí vidieť... chachachchááááááááááááá..... oni snád majú záľubu v anuse, alebo čo... I napriek toho debilného konca ( podľa mňa, inak to ani nemalo byť ) , dávam za plný! ()
Big Man Japan je vše, jen ne tradiční kaiju eiga nebo banální komedie. Spíše jde o sebeuvědomělou demytizaci hrdinství v žánru monster filmů. Jeho depresivní rozklad, nostalgický i skeptický. Důkladněji zde. ()
toto jsem vůbec nerozdýchal. Musím někdy zkouknout znova. ()
Musím přiznat, že tohle jsem ani já něják nepobral-a to jsem zvyklý na větší japkoúlety. Mám pocit, že tím chtěl básník říct možná něco hlubšího, ale nevím jestl se nějáké důležitosti ztratily či zauzlovaly v překladu, nebo prostě jen nejsem japonec abych to rozšifroval-každopádně jsem tu případnou metaforu nerozluštil...škoda ()
1* za ujetost a "kreativitu" při tvorbě těch monster. Jinak to z mého pohledu bylo šíleně/é dlouhé a absolutně nekoukatelné dílko. Na tohle musel být někdo fakt slušně sjetý, aby to vymyslel :D ()
Snímek „Dai-Nihonjin“ je originálně neoriginální, ale právě v tom je jeho kouzlo. Je to klasický kaiju film, kde bojové scény jsou vlastně arénou. Je to ale zároveň osobní drama, které je natáčeno na kameru jako reality show o jednom člověku, který je velmi neobyčejný. Tohle je tak krásně ujetý film, že já prostě nemohu jinak, než se na něj dívat se zalíbením a hodnotit ho hodně vysoko. Na tohle ale musíte mít náturu. ()
Podobny napad ako u Cloverfield, dokument versus monstra. Jediny rozdieli je v pristupe. Jednak Japonci maju vacsiu tradiciu v monster filmoch a jednak japonci, ked sa hraju, chcu sa hrat, ale nehrat povrchne. Dai Nipponjin je mockumentom, ktory sa vymyslenym dokumentarnym sposbom venuje akoze skutocnemu zivotu loosera prvej triedy, ktory ma tu smolu, ze je zaroven monstrom. A kedze je to looser bez vlastnej vole a zodpovednosti, vlada ho dokonale vyuzila a zneuzila na boj s ostatnymi monstrami, takze aj ked ani sam netusi, ako k tomu doslo, je vlastne kladnou postavou, ktora pomaha celemu japonsku. Film so skvelym napadom, dokumentarne sekvencie, podobne ako v cloverfield, su presne nacasovane a vypointovane, presne v spavny moment odhaluju to, co je v deji potrebne. Na rozdiel od Cloverfieldu, kde ucelom bola adrenalinova jazda v prvej divackej osobe, Dai Nipponjin je komicka jazda vo vsetkych divokych odtienoch japonskeho uleteneho humoru. Dai Nponnjin je film , na ktory je treba mat zaludok. Pri cloverfielde sice dostanete v US kine oznamenie, ze vam z roztrasenej kamery moze prist zle, a ze par ludom aj prislo, pri Dai Nipponjin ziadne varovanie nie je. A ze ho iba par nejaponskych ludi zatial prezilo. :) ()
Jestli je na tomhle filmu něco geniálního, tak je to právě závěr. Ten jediný se mi na tom skutečně líbil, protože naprosto trefně ukazuje, jak jedna nedílná originální část japonské kultury zaniká pod vlivem amerikanizmu a díky němu mutuje do podivné podoby, která "kouzlo" toho původního hodně ničí svými zcizujícími prvky. Popravdě mi dost zachránil dojmy, protože jinak je ten film strašná nuda. Macumoto tu je (na rozdíl od Shinboru) naprosto bez charismatu, ten pseudo-dokumentární styl tomu moc nefunguje, atmosféru to zrovna nemá, příběh vlastně taky moc ne a když už konečně přišla nějaká šílená scéna, bylo to většinou spíš trapné než vtipné, i když ty přerostlé příšery tu jsou zajímavé snad vždycky. A ani ty snahy o pár hlubších vět moc nefungují, jelikož vždycky přijdou úplně zničehonic a do celkového kontextu nezapadnou. Asi jsem přeci jen čekal něco víc, protože Shinboru se mi celkem líbilo, jenže Big Man Japan toho moc nepředvede a kvůli tomu mě zklamal. 2* ()
Už nevím kolikrát jsem tady psal o japonských filmech jak moc jsou bizarní, o kolik světelných let ulítlosti jsou zkrátka ti žluťáci před námi. A oni to opět dokázali, překročili hranice a dosáhli na další metu podivnosti, Hitoshi Matsumoto teď drží v moji hlavě pomyslnou trofej za největší filmový úlet současnosti. Zkřížit mockumentary se superhrdinským příběhem jsme už viděli, ale "tohle" je zase něco jiného, ať už to začíná u hereckých výkonů, pokračuje přes nesmírně zvláštní monstra (jsou takovým zvláštním způsobem dementně navržena, že se bojím slovo dementní použít... ehm, stalo se) a končí u hrozných speciálních efektů. To všechno naschvál a Matsumoto dobře věděl co dělá... bohužel. Btw: Leterrier, Lee i Whedon by si měli vzít příklad, protože mi konečně někdo elegantně vysvětlil jak je to s těma trenýrkama u zvětšujícího se nasraného chlapíka. 20 % ()
Tak tohle je dobrá šílenost. Matsumota mám strašně rád, je to skvělý komediant. Ze začátku jsem stále čekal, kdy se začne smát (zvyk z TV show), protože cokoliv řekl, stálo za to a já se pořád lehce smál (prohozené kameny oknem, zmínka o pasu, nebo vykradení banky). Film obsahuje spoustu věcí a narážek ohledně japonců, vše je velmi umně zabaleno do perfektního japonského humoru pod taktovkou Matsumota. Jediné co film sraželo byly již pro mě klasické CGI efekty, ale v závěru mě velmi příjemně překvapilo ztvárnění scény s miniaturami a nástup "justice squadu", to ve mně evokovalo typické scénky Matsumota s Hamadou (Downtown) a zbytek ansáblu s Itaem a Cocoricem.-) I když bych mohl uvažovat o slušném hodnocením, nakonec dám nečekaně ne moc dobré, protože už bych si to znovu nepustil, radši bych sjel některý díl Batsu game. ()
Mockument o japonském "superhrdinovi", který se dokáže zvětšit na velikost paneláku a rube se pak s bizarními monstry. Což dělá jak z rodinné tradice, tak kvůli živobytí (TV sledovanosti). Zábavný nápad a autentická dokumentární forma zpočátku zaujmou, ale 113 minut nulového děje, natahovaných zdlouhavých rozhovorů a "humorných" monstrsoubojů s triky na úrovni PS2 neutáhnou. ()
Tři kadibudky ... ale jen za ten power-rangerovský konec ... ten je fakt ultimátní :-D ()