Dvojí hra

Už název filmu jakoby napovídal, že nepůjde o poklidnou love story k odpolední kávě, místo číslovky "dvojí" by šla v názvu klidně použít i kterákoliv jiná, protože počet her, které film nabízí je takřka nespočetný... Až mi z toho soustředění šla místy hlava šejdrem, na konci mě napadl jediný vhodný a výstižný komentář: "to byla teda jízda...":-) Zdálo se mi to čím dál víc zamotanější a už jsem přestával věřit v uvěřitelný konec, ale nakonec se povedlo. Film nabízí řadu působivých a nápaditých míst, jako třeba perfektní úvodní titulky, hledání kopírky nebo závěrečnou scénu v hale... Povedený je i soundrack, který výborně ladí se svižným sledem událostí. Julia Roberts a Clive Owen odvedli skvělou práci a je radost sledovat jejich hru kočku s myší, vyloženě je to baví. Celé to na mě působilo promyšleně a energicky, ale trochu víc lidskosti by neuškodilo, někdy se mi zdálo, že sleduju roboty a ne lidi, ale v těchto "kruzích" je to asi běžné. Film mě celkem překvapil a rád se k němu zase někdy vrátím, do skupiny "jednou a dost" je ho škoda. (02.01.2010)

Pořád se nemůžu rozhodnout, zda Gilroy udělal krok vzad, anebo vedle. Scénář je fajn, splétání konspiračních nitek baví a vrstvený konec jakbysmet, ale proč to muselo být tak roztahané? Hranice mezi pomalým tempem a rozvleklým je příliš tenká, což si uvědomíte při vzpomínce na úžasného Michaela Claytona, oproti kterému citelněji absentuje také symbolika a větší razantnost. Jistě, chápu, že to chce brnkat na odlehčené struny (parádní úvodní titulky), ale mezi Julií a Clivem je totální vakuum, které vynahrazuje (byť časově zoufale pomálu) famózní, lehce cholerická dvojka Wilkinson a Giamatti. A to Howardovo vykrádání Powellovy hudby k ‚bourneovkám‘ taky moc nebaví. Přesto všechno je však i nadále značka ‚Gilroy‘ v mých očích dostatečně silný trademark. (13.05.2009)

A znovu tu máme film, na který se hodí to naše oblíbené klišátko, že je jako levné šampaňské. Dvojí hra sice pobaví, ale těžko se na ní budete chtít podívat znovu a těžko jí zařadíte mezi své oblíbené filmy. Ale odhalení toho tajemného produktu, o který se tu všechny postavy přetahují, má pro české diváky svoje kouzlo. V rámci nespoilerování nemůžu napsat víc, ale inspektor Trachta by měl z Tonyho Gilroye radost... (06.05.2009)

V roce 1973 natočil George Roy Hill stylovou švindlířskou komedii Podraz, která byla tak úspěšná, že za ní nakonec dostal 7 oscaru včetně toho za nejlepší film a od té doby se filmařim málo či ještě méně úspěšně snaží tento triumf zkopírovat, tohle je další z pokusů. Gilroy scénárista chtěl všechny podobné filmy trumfnout překombinovaností děje, problém je v tom, že když divákovi, který na to kouká v kině a nemůžete to přetočit, naservírujete na deset restro scén uvedených titulkem o x měsíců/let dříve, tak se v tom okamžitě ztratí a netuší která bije. Nevěřím jedinému uživateli čsfd, který to nestáhl, ale viděl na velkém plátně, že všechno vstřebal a pochopil, že vůbec stíhal, co se děje. Scénář je zkátka šíleně překombinovaný až film ztrácí atraktivitu a nezachrání to ani sympatická titulní dvojice, výborná vedlejší role Giamattiho ani solidní výkon Gilroye režíséra, který dal filmu styl Dannyho parťáků. Paradoxně díky překombinovanému ději jsem se nenudil jako u 2 a 3 Dannyho série, a tak můžu dát s klidným svědomým 3*. Nic méně to kouzlo Podrazu bylo spíš v jednoduchosti než složitosti, Tony, méně je někdy více...65% (důrazně všem doporučuju aby si počkali na dvd, které má funkci rewind, případně si můžete film pustit hned znova, pak bude možná zážitek i na 4*:) (06.05.2009)

Už samotný námět jakéhosi geniálního přípravku na vlasy mi nepříjde nikterak zajímavý. Nepřišel mi zajímavý jak zamotaný děj, tak i postupy loupeže onoho zázraku dvojicí Owen/Roberts. V podstatě jedna menší akcička a jinak samé tlachání o ničem. Snaha namluvit nám, že ti dva spolu něco mají a za dvě minuty jsou proti sobě, se vydařila, ale je zcela bezúčelná, protože vám to bude totálně jedno. 20% (30.07.2009)