Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Do města terorizovaného zločinci přijíždí nezávisle na sobě tajemný tulák (Josh Hartnett) a mladý japonský válečník Yoshi (Gackt). Každý zde má své vlastní poslání. Když se konečně potkají, rozhodnou spojit své síly a společně bojovat proti zkorumpované vládě Nicoly (Ron Perlman) a jeho femme fatale Alexandry (Demi Moore). Celý děj je zasazen do unikátního fiktivního světa, kde se střetává realita s fantazií, do světa, kde si nemůžete být jisti ani vlastní půdou pod nohama. (LadySoir)

(více)

Videa (2)

Recenze (170)

verbal 

všechny recenze uživatele

Před vlastní produkcí bych se s kýmkoliv vsadil, že až tohle skončí, půjdu nasraně spát a druhý den ráno sem napíšu ponižující výblitek, plný nechutných vulgarismů, homofobie, pohrdání a břitkého sarkasmu. A k mému překvapení bych asi nevyhrál. A ani vlastně pořádně nevím proč! Jen když slyším homiks, většinou mě začne nadýmat a neštítím se dát dlouze, táhle a hlasitě najevo své emoce. Tento se k tomu všemu odehrává výhradně ve studiových kulisách, které freneticky načmáral vyteplený výtvarník na papundeklové krabice, aby se zbavil frustrace z rozchodu s Eltonem Johnem. Hlavního, nejdrsnějšího drsoně navíc svěřili romantickému milovníkovi, panu Harnettovi, jenž v roli vypadá, jako by si dvanáctiletý hoch nalepil sekunďákam fešáckého kníra z maminčina depilátu, aby jej pustili do kina na Zkrocenou horu. Ale dost superlativů! Má to skvělou atmosféru s nádechem noár existenciality, hnusáci jsou patřičně hnusní a bezskrupulózní a Woody je dokonale využitá vložka. Komediální. Takže sumo sumců, má latentní homosexualita přinutila to macho ve mně kleknout na čtyři, chytit se pelesti a užít si sto osmnáct minut docela kulantní zábavy. ()

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Bunraku patří do stejný sorty jako Sin City, Gamer, Speed Racer, Goemon nebo Scott Pilgrim proti zbytku světa, čímž se míní, že nestaví na tradičních médiích (literatura, výtvarné umění), ale spíš na těch nových (komiksy, počítačové hry). Hlavně jde ale o to, že těmto novým médiím podřizují samotný film a jeho pravidla, dokonce bych se snad nebál hovořit o nějaké vlně či hnutí. Nejdál v tomhle zašel asi mangami a anime inspirovaný „animák s živými herci“ Speed Racer. Konkrétně tady to pak znamená, že počítačové hry kontaminovaly jak příběh (čtyři typy nepřátel: běžní pochopové umírající po stovkách, osm bossů, bodyguard padoucha, závěrečný padouch), tak styl filmu (jedna akční honička braná z ptačí perspektivy kopíruje Grand Theft Auto 2, jiná akce, během níž projde Hartnett několikapodlažním vězením plným nepřátel, připomíná plošinovky). Nejinak je tomu s komiksem, který taktéž prostupuje příběhem (stylizovaný 2D postavičky, každá se svým poznávacím znakem, třeba bodyguard Kevin McKidd propojuje boj s tancem Freda Astairea) i stylem (hlavně kulisy připomínající papírmaš či vystřihovánky barmana). Odsud je i zřejmé, že vážnější rovina tu patří počítačových hrám a nějak postavy omezuje a současně prověřuje jejich schopnosti, kdežto ta komiksová rovina jim spíše nahrává a celý film odlehčuje. I ty komiksový kulisy se jistě daly během natáčení libovolně přesouvat na přání režiséra a herci tak měli k dispozici maximální svobodu co se prostoru týče – jinak řečeno kamera tu není limitována kulisami, jak je běžné, ale má nad nimi prim. ____ Bunraku lze nejlépe chápat jako americký art. Coby indie film je to takový ekvivalent evropských, blízkovýchodních či jihoamerických artů, jen s tím zásadním rozdílem, že se úplně nezbavuje čitelného příběhu. Kdybychom to měli říct v odborných termínech, tak existují čtyři způsoby, jak se postavit k filmovému příběhu, řazeno od těch nejvíce používaných po ty méně atraktivní: neomezená narace (nejčastější přístup, vševědoucí vypravěč nám podává všechny důležité informace; příběh >> styl), omezená narace (jsme omezeni jen na jednu postavu, co neví ona, nevíme ani my, situace se zkrátka komplikuje; příběh > styl), parametrická narace (film sice příběh vypráví, ale nesejde na něm; příběh < styl), vyprázdněná narace (příběh zcela absentuje, klíčový je styl filmu; příběh << styl). Jenže tyhle čtyři způsoby, kterak se postavit k příběhu, jsou odvozený hlavně z té evropské či blízkovýchodní kinematografie. Naproti tomu Bunraku nějakým způsobem propojuje neomezenou naraci s vyprázdněnou narací, příběh se stylem, a tím trochu mate. Již zmiňovaný Speed Racer na to dojel u širší veřejnosti i u kritiků. Prostě Američani, i když točí stylově progresivní filmy, tak se pořád drží nějakého alespoň elementárního příběhu. Ať už je k tomu vedou důvody komerční (jinak to neprodáme), socio-kulturní (jsme národem bytostných pragmatiků) či historické (chybějící historii si suplujeme příběhy). ____ Kdykoliv se na plátně octne Harrelson, je o srandu postaráno. Ovšem jak říkával Vančura „humor není smáti se, ale lépe věděti“, pročež se nabízí vnímat Harrelsona jako demiurga, jako architekta celého příběhu (homodiegetického vypravěče, chcete-li), který si obě hlavní postavy doslova vytvořil, vystřihl, jak se v jedné scéně naznačuje, jakož i celý svět, jehož zmenšeninu ukáže v baru tomu šermíři, jenže ten samozřejmě nic nepochopí a označí celou vystřihovánku za obrázky pro děti. Pak se ale nemůže divit, že mu pořád něco uniká a že připomíná kačera Daffyho, kterého si ve slavným díle Duck Amuck z ´53 doslova kreslí ďábelský animátor Bugs Bunny. Odsud můžeme vyřešit i hádanku, proč se ten film vlastně jmenuje Bunraku? Bunraku označuje japonské loutkové divadlo, kde se na jevišti objevovali spolu s loutkami i loutkáři. Zde je tím loutkářem, respektive vypravěčem, který se přímo účastní příběhu, barman Harrelson. Pěknej ptáček! ()

Reklama

Fr 

všechny recenze uživatele

,,ODPLATA, JE VĚC OSOBNÍHO STYLU. OKO ZA OKO, ZUB ZA ZUB, BUDE NAVŽDY UDRŽOVAT ROVNOVÁHU LÉPE, NEŽ KDYBY LIDÉ NASTAVOVALI DRUHOU TVÁŘ“....... /// Japonec co vypadá japonsky je vždycky podezřelej. A do tý doby, než Yoshi vyhodil tři rudý obleky (plný chlapů) z restaurace, se toho zase tolik nestalo. Barevný omalovánky a svět z leporela plný akce a věcí, na který se dobře dívá. Zvláštní chorea soubojů a někdy tak strašlivě kýčovitý prostředí, že člověk spíš přemejšlí, jak to kurva ta Demi dělá (pořadí slov je možno volně zaměnit), že ..... Mám rád J.Hartnetta, ale velkej herec z něj nebude. A Gackt? Taky mu to sluší! Nutno podotknout, že si všichni svý role užívaj. Škoda, že ve zvláštní atmosféře (s hlasem vypravěče) není víc prostoru pro fórky. Třeba by pak nevadilo, že muži, kteří udržují rovnováhu a uvědomují si osobní zodpovědnost, nevzbuzují pražádný emoce. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Vzpomínám na Sin City. 2.) Zjistím, jestli by Ron Perlman mohl založit black metalovou skupinu. 3.) Thx za titule ,,Rublenka“ a ,,Kardinál Tyšerié de la Teplice“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE *** NAPĚTÍ * ()

H34D 

všechny recenze uživatele

Aneb co jde vytěžit z béčkového akčního filmu. Zapomeňte na rádoby intelektuální rozjímání Smrtihlava, či pokus o velkolepost Vrány, Bunraku má podobě temně laděný fantasy háv, přičemž pod ním skrývá mnohem víc akce a ryzí zábavy. Ač je na první pohled znát, že tvůrci byli nuceni natáčet ve skromných kulisách, nezabránilo to filmu v rozvinutí pocitu, že se nacházíte v odlehlém apokalyptickém světě, kde vládnou gangy, nepsaná pravidla podsvětí a hlavně hbité ruce charismatických bojovníků. Přímočarost imitující postup počítačovou hrou kupodivu není na škodu. Hodilo by se sice komplexnější uvedení do světa a širší vysvětlení okolností, ale nemůžeme chtít všechno, přeci jen Bunraku není Matrix... Kolem a kolem výborná oddychovka s nápisem "guilty pleasure" na čele. 8/10 ()

Segrestor 

všechny recenze uživatele

Zhulenecké Sin City. S jednodušším příběhem, s přidaným humorem a kvantem hromadných bojových scén, které neměl ani Křižník Potěmkin. Vážně nevážně a krapet teatrálně, ale přece zajímavě pojatý Kung Fu rytmikál. Bohužel hudba byla dosti otravná a takříkajíc se nehodila. Rovněž kasting mohl být lepší. Místo Joshe Horneta bych si dovedl představit někoho mnohem charismatičtějšího, ačkoliv chápu, že jeho vzhled naivního děcka byl žádoucí. Rozumějte, David se měl postavit Goliášovi. Tac ól, folks. A v leporelovém magořišti! Jestli to není na čtyři hvězdy, tak už nevím, co s vámi. ()

Galerie (76)

Zajímavosti (11)

  • Film vznikl na motivy čtyři sta let starého japonského loutkového divadla. (Terva)
  • Celosvětová premiéra proběhla 11. září 2010 na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu. (pornogrind)
  • V průběhu celého filmu ani jednou nezazní jméno postavy Joshe Hartnetta. (Illuminare)

Reklama

Reklama