Tokio!

Tak tu mame tri pribehy z Tokia od tri reziseru, ale dej by se klidne moh odehravat kdekoliv jinde. Kazda povidka ma cca tech 35 minut. Prvni povidka je od Gondryho a kuli nemu jsem vlastne na tohle koukal. Bohuzel pribeh o mladym paru hledajicim byt neni nicim vyjimecnej a z prumeru to tak vytahuje az zaverecna desetiminutovka s zidli, ktera sice nedava moc smysl, ale je zabavna. Druha povidka od Caraxe ma naprosto ultimatni rozjezd. Z kanalu vylejza od hoven zamazanej silenec se zrzavou bradkou v zelenym oblecku a zacina opruzovat obyvatele Tokia, nejdriv do nekoho strci, nekomu neco sebere, aby nasledne vzal na pomoc granaty. Bohuzel po tomhle slibnym rozjezdu se dej preklopi do jakyhosi soudniho drama a obzvlast neskutecne protahovanej vyslech s podobne jako silenec vypadajicim pravnikem, kdy oba melou naprosto nesrozumitelnou reci, je vrchol trapnosti. No a k tomu tu mame divnej konec. Treti film od Bonga ma docela zajimavej napad, ale bohuzel s tim neumi moc pracovat a lip ho vyuzit, navic hlavni hrdina ani neni moc velkej sympatak. Kazda ze tri povidek ma sice nejaky zajimavy sceny, ale bohuzel jako celek to jsou pouze tri prumerny filmy. (31.05.2009)

Michel Gondry - Vnitřní design - Povídka nejhravější, nejtokijštější a mně nejbližší. V příhodách mladého páru se krásně ukazují reálné problémy s bydlením, které tokijská "našlapanost" posouvá skorem do čiré absurdity. Skoro bych se vsadil, že sem patří i pohádka o strašidlech žijících v mezerách mezi domy, již své drahé vypráví hlavní hrdina. Vždyť kolikrát již proběhly médii reportáže o lidech, kteří v oněch mezerách zbudovali své, dosti úzké, ale vcelku útulné příbytky. Další téma, touha zajistit a "zdůstojnit" svou existenci již samozřejmě není tak "tokijská" jako spíše univerzální. Nabývá typicky Gondryovských podob, a to včetně řešení. Hravost a nevážnost, která nebanalizuje a nepřeslazuje. ****. Leos Carax - Merde. Fakt, že tuto povídku hodnotím nejhůře, je spíše odrazem její ne zcela snadné uchopitelnosti. V drobných jednotlivostech se až tak složitá nejeví, zařadit však všechny tyto jednotlivosti do nějakého celku není úplně sranda. I přes neúplné porozumění však z ní ke mně dokázalo několik momentů silně promluvit. SPOILER - Kdysi úsměvné, s granáty najednou nečekaně děsivé řádění Merdeho (mimochodem připomíná nápadně irského skřítka leprikóna (leprechauna)). Soudní přelíčení, které spíše než dokázat vinu usiluje o ponížení obžalovaného a dokázání, že je čirým zlem. Reakce davu, který bez ohledu na to, že nic neví (nebo možná právě proto), bez problémů umí zaujmout stanovisko. Obě stanoviska. Bez jakékoliv hlubší reflexe a pohnutky. KONEC SPOILERU. Celý film by snad mohl opravdu pojednávat (jak mě lehce postrčil Ajantis) o srovnání/nesrovnání japonců s vinou za Nankingský masakr a minulostí obecně. Merde by pak představoval nežádané zrcadlo nastavené celému Japonsku, od kterého je nutné odvrátit svou tvář. Přesto se mi takový výklad úplně nelíbí. Proč, to jen naznačím. Merdeho vina není kolektivní a není souzen jeho národ. Merde skutečně vraždí nevinné. Silné ***. Jun-ho Bong - TŘESOUCÍ SE TOKIO - Hikikomori jako tvor, který se děsí všeho, co nemá přímo pod kontrolou, všeho, co nejde dát na své pevné místo. Zvláště s lidmi je potíž, ti se teprve špatně ovládají a zařazují. SPOILER - Dívka s dobře popsanými tlačítky jako by byla pro něj přímo stvořena... KONEC SPOILERU. Slabé **** pro poslední povídku i celý film. (17.03.2009)

Franz Kafka nebo Ionescu mají mezi současnou filmařskou generací své důstojné pokračovatele. Je to absurdní, provokativní, ujeté, komické, zkrátka nevšední. Jednotlivé povídky stojí na zajímavém nápadu a neotřelém zpracování, nejvíc se mi líbila hned ta první - Interior design, ovlivněná surrealismem. Podobně zbytečných lidí znám ve svém okolí víc, možná by to nebyl špatný nápad takovým způsobem vyřešit jejich existenci. Dobrá je i třetí povídka o odcizení lidí v moderním velkoměstě. Je myslím dobře, že film z prostředí Tokia točili filmaři z ciziny, ten evropský přístup, který je konfrontovaný s asijskými reáliemi, se na výsledku pozitivně podepsal. Celkový dojem: 90 %. (01.06.2009)

"Neomagický bizarní surrealismus", který jak kdyby právě vypadl z Murakamiho povídek. Dva Francouzi, jeden Korejec a tolik originality, co se na území o rozloze Tokia vleze. Hned úvodní Gondryho příspěvek nasadí laťku následujícím filmovým povídkám tak vysoko, že se zdá nemožné ji přeskočit. Což se sice následně také potvrdí, ale i tak jsou zbylé dvě povídky rovněž za neochvějných pět hvězd. Byť Merde (takový artový Toxic Avenger) je možná o něco málo delší než by bylo záhodno a Třesoucí se Tokio zase naopak poněkud nedotažené. Ovšem čert to vem, když i ten "film ve filmu" v Gondryho povídce je sám o sobě originálnější a zábavnější než děvetadevadesát procent filmů co se dostanou do naší distribuce. PS: A vůbec to není intošina pro to jedno promile cinefilů, ale naopak film s úžasným záběrem napříč diváctvem. Jen ten záběr je poněkud bizarnější než je zvykem. (27.11.2008)

„Minulý rok mal zápal pľúc, ale bohužiaľ aj dobrého lekára.“ Mix troch pôsobivých (alebo hlúpych, záleží aj od momentálnej nálady a uhla pohľadu) poviedok s originálnymi zápletkami (čo sa stane, ak sa premeníte na stoličku? Čo sa stane, ak z tokijských kanálov vylieza tajomný „Netvor“? Je rozumné 11 rokov nevyjsť z domu?), ktoré však majú tiež mizerné rozhodnutie tvorcov neodpovedať na zaujímavé otázky, iba nadhadzovať témy a nechávať ich ležať ľadom (najviac to zamrzí u „pána Hovna“, ktorý si koleduje o vlastný film, tvorcovia však uspokojujúco nedokážu spracovať jeho životné etapy ani na poli krátkometrážnej snímky). Množstvo banálnej fantastiky a afektovane otvorených odpovedí je samoúčelné. Cinematik 2009 (13.09.2009)