poster

Tokio!

  • Francie

    Tokyo!

  • Japonsko

    TOKYO!

  • Německo

    Tokio!

  • Jižní Korea

    Tokyo!

  • Jižní Korea

    도쿄!

  • Slovensko

    Tokio!

  • USA

    Tokyo!

Drama / Fantasy / Komedie

Francie / Japonsko / Německo / Jižní Korea, 2008, 110 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Anderton
    ****

    Ako to u poviedkových filmoch chodí, každý si vyberie tú svoju naj, v tomto prípade ale máme výhodu, že sledujeme skôr strednometrážne plnohodnotné filmy, ako krátke jednoaktovky. Osobne mám dojem, že sme šli od najmenej dobrého po najlepší film, je ale možné, že s opakovaným pozretím sa situácia zmení. Ak by sme tu mali ešte poviedku ďalšiu (a ďalšiu), v nastolenom kvalitatívnom trende by som vydržal podobne hypnoticky sledovať Tokyo! aj ďalších pár hodín. Shaking Tokyo presne vystihol môj dojem z moderného Japonska, respektíve megapolisu, respektíve súčasného sveta a jeho paradoxnej prázdnosti v preľudnenosti.(4.1.2018)

  • sniper18
    ****

    Je to dosť dobrá poviedková dráma. Tvoria ju tri poviedky odohrávajúce sa v prostredí Tokia, prvá o mladej žene, ktorá sa so svojim priateľom prisťahuje do mesta, kde chcú začať nový život, lenže na rozdiel od neho a aj svojich priateľov nemá žiadne ciele a cíti sa úplne zbytočná, kvôli čomu sa začne meniť aj fyzicky, druhá o zvláštnom mužovi žijúcom v kanalizácii, ktorý vždy po vyjdení na povrch okolo seba vytvára len chaos a paniku a po chytení je súdený, lenže aj tu sú s ním len samé problémy a tretia o mužovi, ktorý nevychádza z domu, pretože sa uzavrel pred okolitým svetom, lenže sa zamiluje do donášačky pizze a keď zistí, že sa pred svetom uzavrela aj ona, rozhodne sa ísť za ňou. Spracovanie je celkom slušné, všetky tri poviedky pôsobia na prvý pohľad veľmi zaujímavo a s vysokým potenciálom, ktorý sa aj podaril z väčšej časti využiť. Prvá mi prišla zo všetkých najlepšia, výborne podaný priebeh a tá premena hlavnej postavy, najprv len psychicky a následne aj fyzicky, k tomu niekoľko zaujímavých prvkov, ktoré to celé ešte osviežia. Druhá je zase skôr sklamaním, od nej som mal najväčšie očakávania, ale je jasne najhoršia, skvelý nápad, ale celkovo mi to až tak dobre nesadlo, nájde sa tu niekoľko výborných scén, hlavne prvý prechod cez mesto, ale inak mi to prišlo len priemerné. Ale celkový dojem zase vylepšuje tretia poviedka, síce prakticky len ťaží z toho hlavného nápadu a nejaké vedľajšie zaujímavé prvky som si ani nevšimol, ale aj tak to vyšlo veľmi dobre a je iba o trochu horšia, než tá prvá. Herecké obsadenie je na tom dobre, síce mi tu chýba nejaký výraznejší herec, ktorý by dokázal na seba plne strhnúť pozornosť, ale prvá a tretia sú aj tak obsadené vhodne, či už hlavné, alebo aj vedľajšie postavy. Horšia je na tom iba tá druhá, kde ma hlavne postavy väčšinu času nudili. Réžia a technická stránka sú výborné, z tejto trojice tu mám až dvoch obľúbených režisérov, Bong Joon-Ho a Michel Gondry, ale nesklamal ma ani Leos Carax, zvolili si odlišný štýl, ale bavil ma všetky, tu nemám čo vytknúť. Ale ak by som mal vyzdvihnúť len jedného, tak najzaujímavejšie to podal asi Gondry. Takéto poviedkové filmy si rád občas pozriem, pričom vždy sa nájde aspoň jedna, ktorá sklame, ale aj tak som spokojný, prvá a tretia sú výrazne nadpriemerné a rád by som ich videl aj v plnohodnotnej filmovej verzii, tá druhá je už len priemerná, ale ani to nie je strata času. 76%(24.3.2013)

  • Marze
    ****

    Vrcholem snímku se však po Gondryho poetickém optimistickém smutnění stává až druhá povídka. Leos Carax (opět Francouz) poslední dobou poněkud zmizel z očí veřejnosti po komerčním neúspěchu svých filmů Milenci z Pont-Neuf a Pola X a točil videoklipy pro New Order, Iggyho Poppa a Carlu Bruniovou. Jeden z představitelů francouzské vlny "neobaroka" 90. let (Když chlapec potká dívku, Zlá krev) svůj styl postupně proměnil z bujně artificiální stylizace směrem k naturalismu. Jeho povídka Merde (Hovno) tento posun dokonale zaznamenává. Příběh patří oblasti fantasmagorie, forma připomíná home video - ovšem takové, jaké si doma opravdu nenatočíte. Vypráví o podivném skřetovi v zelených šatech, se zrzavými vousy, jedním slepým okem a s odpudivě přerostlými nehty, který zničehonic začne vylézat z tokijských kanálů a ohrožovat chodce (do jeho chůze v podkresu hraje hudba z původní Godzilly z 50. let). Veřejnost a média jsou zděšené a panika vzroste, když skřet objeví v kanalizaci nevybuchlé granáty z druhé světové války a začne je házet na magistrále do davu. Brzy je ovšem dopaden a postaven před soud. Vzhledem k tomu, že mluví neznámým jazykem, ujme se ho jako překladatel a obhájce francouzský advokát, jenž vypadá velmi podobně jako skřet a jako jediný mu také rozumí. Tato povídka nejvíce otestuje diváckou trpělivost, ovšem právě tím nás dovede odnést daleko za hranice všeho, co běžně známe. Většinu času se tu dvě podivné bytosti dorozumívají pomocí padoucnicových pazvuků a pantomimy, na což poslušně hledí skupinka Japonců - a nechápou. Šok a otravnost se přelévá v nudu i ohromující zábavu, která se ještě mísí s hnusem a lítostí. Jestli chtěl Carax nějak filmově zhmotnit pocit neznámého, nebo spíš onoho freudovského unheimlich, pak se touto hříčkou dotknul něčeho, o co se jinak dovedou otřít snad jenom David Lynch, David Cronenberg a Shinya Tsukamoto. Skřet, jenž si sám říká Merde, je zkrátka zosobněním západní hrozby Japonsku (podobně jako dříve byla Godzilla metaforou pro atomovou bombu) a zároveň anarchistický živel, který konzumuje jen peníze a květiny. Poslední povídku Třesoucí se Tokio má na svědomí jihokorejský režisér Bong Joon-ho, jehož si v posledních letech stihli zamilovat návštěvníci festivalů za jeho multižánrové černé komedie Psi, kteří štěkají, nekoušou (2000), Vzpomínky na vraha (2003) a Mutant (2006). Hrdinou povídky je jeden z představitelů generace hikikomori - těch, kteří zůstávají celý život doma a záměrně přerušili kontakt s okolním světem. Bong Joon-ho vykresluje v pomalém tempu klíčící love story mezi peciválem a dívkou, která roznáší pizzu do domů, a ze sociálního portrétu jednoho pošahance vzápětí přejde do antiutopické sci-fi vize. Stejně jako jeho dva kolegové před ním, i Bong vyhmátne důležité specificky japonské fenomény a přetaví je ve filmovou podívanou na hranici úžasu a komedie. Tokio! - které vzniklo pod záštitou japonských producentů - má trochu jiné ambice než přitáhnout do města více turistů. Cíl zdůraznit pocity odcizení v postmoderním světě naplňuje každá povídka originálně po svém a jako celek film nabízí jeden zážitek.(13.6.2020)

  • Vančura
    ***

    Nikdy jsem nezastíral, že nemám rád povídkové filmy, podobně jako nemám rád žánr povídky ani v literatuře. Většina povídkových filmů má podle mě rozkolísanou úroveň a jednoduše mě nebaví, protože ve filmu upřednostňuju něco jiného. Nejinak je tomu zde, Tokio! je podle mě rozporuplná pakárna, byť ne zcela prosta zajímavých momentů. Nejlepší mi přijde první část od Gondryho, druhá od Caraxe je skrz naskrz divná a třetí od Joon-ho Bonga je prostě jen nudná. Nové zhlédnutí po letech mě utvrdilo v tom, že na původních třech hvězdách nebudu nic měnit - tenhle film mě prostě obloukem míjí, i když nepochybuji o tom, že své diváky si to našlo.(15.7.2013)

  • Philippa
    ****

    Chvíli mi trvalo než jsem pochopila co vlastně sleduji. Najít smysl svého života je asi tou nejtěžší cestou každého z nás. K tomu, abychom ten smysl našli, potřebujeme víru. No a s vírou jde pak ruku v ruce láska. Dnešní přetechnizovaný, přeplněný, odcizený svět spěje k tomu tyto hodnoty ztratit....TOKIO!(17.11.2009)