Tokio!

Určitě jeden z nejlepších povídkových filmů, které znám. První příběh ("Židle") je sice natočený podle americké comicsové předlohy, ale svou formou i obsahem je japonský - touha zmizet ze společnosti a stát se jen pasivním pozorovatelem, je mezi mladými Japonci asi hodně častá. Dokazuje to i třeba fascinující fenomén hikikomori, kterému je věnována třetí a závěrečná povídka. A povídka druhá ("Hovno") je kulervoucí - je bizarní a šílená hodně i na Japonce... no, možná to je tím, že je spíš francouzská :) Xichty pana Merdeho i jeho obhájce a jejich zvláštní autistický jazyk už nevyženu z hlavy do konce života, i kdybych chtěl. A já ani nechci - je to úžasné. Ještě jedna perlička - vzpomínám si, že když jsem kdysi četl anotaci k tomuhle filmu v programu pražského kina Aero, splynuly mi dvě věty do jedné, a já měl za to, že se dívka z první povídky začne měnit v ... hovno. (17.03.2014)

Interior Design - výborné, přes prázdniny zhltnu ještě pár dalších filmů Michela Gondryho a po prázdninách ho řadím do mé topky. I v prostředí takového velkoměsta jako je Tokio se Gondry neztratil, spíše naopak předčil všechny své kolegy. Pravda, v porovnání s jinými celovečerními filmy se jedná pouze o odvar jeho schopností, ale i tak zde můžeme vidět jeho kreativní pohled na svět. Merde - hodně ulítlý krátký film, který režisér Leos Carax ne moc dobře zvládl. Od té doby, co se do filmového světa vyloupl Quentin Tarantino se nemohu ubránit dojmu, že povídku podobného stylu by uměl natočit jedině on. Respektive natočit ji tak, aby nebyla nudná, aby měla spád a aby vyzněl ten tak trochu provokativní konec. Celkově nejslabší článek filmu. Shaking Tokio - milá povídka, kterou poctíme nejvíce tím, že o ní prohlásíme, že je milá. Žádné větší ambice nemá. Možná tomu chybělo trochu zachycení kouzla okamžiku, možná ta povídka moc rychle a trhaně přeskakuje od jedné věci k druhé, možná jsem tam nenalezl to kouzlo, protože nejsem Japonec. DĚLENO TŘEMI: krásné tři hvězdičky, kterým výrazně přispěl Michel Gondry. Ostatní dvě povídky spíše podprůměr, ale celkově se jedná o milé nabytí dojmu, že Tokio je dost divné město k tomu, abyste tam vyrazili. (22.07.2010)

Fascinujúci surrealistický pohľad na rôzne podoby Tokia, ktorý ma dokázal zasiahnuť neuveriteľnou silou....( a to najmä prvá a tretia "poviedka").....nečakané rozuzlenie ala stolička bolo proste skvostom....druhá poviedka ma mierne minula ...o to viac však u mňa zarezonovala tretia ala pizza vs hikikomori.....dokonale namiešaný mix bizardnosti, miery sci-fi - fantasy s niekedy extrémnymi podaniami podôb Tokia proste vyvoláva pocit úžasu..... (01.04.2010)

VNITŘNÍ DESING : Musel jsem se smát, jak při projekci svého filmu zakouřil celé kino. Pak se změnila hudba a začala se měnit i hlavní hrdinka. Začala dřevnatět. CITÁT : Nikdy v životě jsem se necítila tak moc užitečná. Hodnotím *****. MERDE : Vylezl z kanálu, kouřil, žral a jenom šel. Pak našel granáty - mrazivá scéna. Zajímavé bylo rozdělení obrazu při soudním procesu, snímání několika kamerami a stejné záběry z jiného úhlu. Merde - Denis Lavant. CITÁT : Merde in USA. Hodnotím *** TOKIO SE OTŘÁSÁ : Všichni jsou hikikomori, ale nic netrvá věčně. Aneb, jak se L´ homme ( Teruyuki Kagawa ) zamiluje do " La livreuse de pizza " ( Yu Aoi ). Hodnotím **** (08.05.2010)

Tyto povídky mne nadchly všechny tři. Většinou si vytvořím nějaké pořadí a tady to nejde. Každá je jiná, ale obsahuje vždy nějaký prvek, kterým si mne získala. V první povídce je to metamorfóza. To mne odjakživa fascinovalo. Od Ovidiových Proměn po všechny možné vlkodlaky. Nenapadlo mne podle názvu, že uvidím metamorfózu takového druhu a tak skvěle zakomponovanou do jinak civilního příběhu. Michel Gondry už mne hodně zaujal Věčným svitem a Naukou o snech. Povídka Merde zas vzbudila ty pocity, kdy z něčeho jde strach a zároveň je to i vtipné. A především to, že i Hovňák, kterého bychom nejraději vymazali, zasluhuje v konečném řešení kapku důstojnosti. Poslední povídka měla pro mne kouzlo v podobě "knoflíkové" dívky. Byl to od režiséra roztomilý nápad, kterak vytáhnout toho jezevce na vzduch. Určitě chci od všech třech režisérů vidět i další snímky. (20.11.2012)