poster

Penelopa

  • anglický

    Penelope

    (festivalový název)

Psychologický / Drama

Československo, 1977, 88 min

  • Flego
    ****

    Zaujímavý film svojou myšlienkou aj netradičným spracovaním. Režisér Uher vtisol svojmu filmu určitú mystiku, tajomno, nie je to žiadna ťažká psychológia, skôr obyčajný príbeh s mnohými motívmi, ktoré rozprávajú príbehy obyčajných ľudí. Herecké výkony na jedničku.(10.10.2018)

  • Biopler
    ***

    Nedá sa uprieť Uherovi fakt, že filmy z vidieckeho prostredia mu sadli. Aj Penelopa s mnohými výraznými a výbornými hercami. Vykreslenie vzťahov a charakterov postáv zabudnutej dediny s osudovým kameňolomom je zvládnutá veľmi dobre. Dejové linky častokrát pokropené humorom však v závere akosi nikde nevedú. Mládež v podaní "oneskorených" hippies, ktorá všade štebotá o láske, bola časom otravná, čiže prepísknutá možnosť odľahčenia príbehu. Záhadná postava Čakanka premien a jej príbeh ústi už v polovici čudesne sa zjaviacim týpkom, ktorý lámavou slovenčinou čo to objasní. Jeho zasadenie do deja a dôležitosť toho čo povie v súvislosti s rokmi, ktoré uplynuli v príbehu, je prinajmenšom spochybniteľná a pôsobí umelo vykonštruovane. Milostná linka, ak ju tak možno nazvať, je nedotiahnutá a tak vôbec nie jasné ako sa hlavná hrdinka zachová. Záver s dvoma sobášmi naraz je úsmevný i uletený, i prepísknutý. I tak sa dá na filme pekne pobaviť.(21.11.2017)

  • Flakotaso
    ****

    Tak tohle bylo poměrně mohutné překvapení. Člověk čeká minimálně jeden z nejhorších Uherových filmů v podobě jalového psychologického dramatu/podobenství a místo toho dostane možná jeho nejujetější dílo, nad kterým zůstává rozum stát přibližně každé dvě minuty, zato imaginace plesá radostí nad tím, co všechno a s jakou samozřejmostí se v něm děje. Většina postav, včetně ústřední hrdinky Evy, je napsána zcela neotřelým způsobem a jejich chování je opravdu nepředvídatelné, obraty nálad se dějí v řádech vteřin, zdánlivou absolutní vyrovnanost střídají nečekané výbuchy hněvu a škodolibosti a v zasazení do sítě vztahů ve filmu působí ještě absurdněji. Penelopa také obsahuje množství různých navracejících se motivů a v některých případech spíše "running jokeů", na čemž by nebylo nic zvláštního, ty jsou ale ve svém množství využívány či spíše nadužívány až neuvěřitelným způsobem (pokud zkusíte během filmu počítat alespoň ty nejvíce bijící do očí a uší - tedy "láska sa rodí v...", "čekanka", "počkaj ma pod akloporou" a "rýč, lopata a hůl" - nedopočítáte se). Podivuhodná zaplněnost filmu se projevuje i na úrovni výběru lokací a jejich podobě - krajina kolem vesnice, studánka, hrad, lom, sál s freskou, hospoda, dvůr zaskládaný stavebním materiálem - všechno je z jistého pohledu neobvyklé nebo alespoň neobvykle vyhlíží. Příkladem budiž i závěr na zahradě před svatební slavností, kdy Uherovi nestačí pouhá plocha s rozestavěnými stoly, ale nad trávníkem se musí rozvalovat husté chuchvalce mlhy. K tomu má Penelopa navíc skvělé úvodní titulky. Nejedná se jistě o žádnou kanonicky kvalitní klasiku, ale jako normalizační kuriozita, vyhýbající se množství klišé, je to velmi osvěžující.(29.1.2019)

  • radektejkal
    ***

    Klasický příběh o Penelopě nefunguje, jako rámec, (bohužel) už tak dobře jako rámcový příběh krále Leara v Uherově filmu "Tri dcéry". Dobře nefungují ani (re)kreační vložky se zastuzenými hipíky, kteří svou dobu prošvihli o skoro deset let. A že film nemá dost šťávy či jiskry nelze zazlívat hercům, kteří ji měli někdy i víc než dost. Pokud nějaká z nich (jiskra) rozdmýchá rozdmýchá oheň, nebo ho (šťáva) uhasí, bude asi záležet především na divákovi, protože je to "naozaj osobitý film".(26.4.2017)

  • Radko
    ****

    Ak slovenská kinematografia bola niekedy v niečom silná, tak v príbehoch plných vášní, lásky - väčšinou s ťažkosťami opätovanej a vždy veľkej, nepotrestaných hriechov minulosti a silných emočných rekcií na tieto vzťahovo - hriešne búrky. Všetko podivuhodne prepletené neviditeľnou nitkou predurčenia a odohrávajúce sa predovšetkým (nie bezpodmienečne) v romanticky drsno-divokom prostredí slovenskej dediny, plnej rázovitých, hrdých a hrčovitých postáv. Z tejto fajty pochádza zopár ikonických filmov (Medená veža, Vlčie diery, Drak sa vracia). Neinak je tomu v - i keď mierne sofistikovanejšej - Penelope, príbehu mladej reštaurátorky (Božidara Turzonovová), ktorá prichádza do dediny na pozvanie osvieteného tajomníka (Miško Dočolomanský), čo pozdvihol obec z prachu (ako mu prízvukuje opilec v krčme) opraviť zatečené a obšúchané antické fresky v sále miestneho kaštieľa. Reštaurátorka je vydatá a má dcérku, ale jej manžel sa o ne bohvieako nezaujíma; tagže je logické, že ju začne zaujímať skôr mladý, fešný tajomník, spätý s prírodou a tradíciou napr. svojím vyhláseným prútikárstvom. Ten je viac-menej v pohode až na nevyrovnaný stav s modloslužobníckym otcom, ktorý z desať tisícov drievok a triesok lepí obrazy, pričom za každou triesočkou odrieka Otčenáš i Zdravas Máriu. Nezdravo mlčanlivý vzťah plný napätia, syn viní otca za svoje zmrzačenie. Reštaurátorka sa ubytuje na dedine u ženy, ktorú miestni nenazvú inak ako Čakanka premien, nakoľko tá dennodenne stojí na zastávke autobusu a vyzerá svojho muža a syna, ktorí pred desaťročiami išli do Ameriky za zárobkom. No a v príbehu svoju veľkú úlohu zohráva partia hipíkov, ktorí predstavujú okamihom žitú prax voľnej lásky, o ktorej neustále spievajú: „Láska sa rodí v hnoji, Láska sa rodí vo vode!, Láska sa rodí v práci“, čo sú len niektoré z ich variácií o tom, kde všade sa rodí láska. V tretine filmu to dokonca hrozivo vyzerá na to, že títo hipíci skončili pochovaní pod spadnutou stenou miestneho kameňolomu (našli tam ich šaty, stany a gitary v odhrabávanej sutine a skálí. Ako to celé dopadne si pozrite už v kine. Mne sa tento pomerne neznámy film pozdával svojou nenútenou prirodzenosťou pri zobrazení správania sa postáv a ich emočných reakcií, silným príbehom i jemne prítomným humorom na slovenský spôsob. No a predovšetkým: ide o jeden z filmov, kde sa opäť zjavuje Čachtický hrad (teda jeho zrúcaliny), tentoraz i zvnútra a lokácie, kde sa nakrúcali prírodné scény sú pohoria, ktoré patria medzi moje najobľúbenejšie na Slovensku: Malé Karpaty a Považský Inovec.(14.5.2012)

  • - Natáčanie filmu Penelopa prebiehalo v Modrovej, Višňovom, Radošine, Oponiciach, Bratislave a na Čachtickom hrade. (dyfur)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace