Obsahy(1)
Dvoudílná televizní hra nás uvede do tragických let třicetileté války, která natrvalo poznamenala podobu Evropy. V složité hře zákulisní diplomacie se střetávají zájmy zemí i panovníků. Hlavní postavou hry je však český šlechtic, dobrodruh, geniální válečník a postava dodnes tajemná, Albrecht z Valdštejna, muž, který měl v jisté chvíli v rukou osud celé Evropy. V inscenaci z roku 1990 postavu této velké osobnosti našich dějin ztvárnil Jiří Adamíra... V Řeznu se schází sněm německých knížat, kteří chtějí donutit císaře (G. Opočenský), aby odvolal Valdštejna z místa vrchního velitele katolických armád. Císař je nucen ustoupit. Když se Valdštejn (J. Adamíra) dozvídá o ponižujícím rozhodnutí, slibuje pomstu. Brzy se také za přispění svého švagra Trčky (L. Frej) spojí s protivníkem a slibuje postavit se na stranu protestantských vojsk. Nastává dlouhé a složité vyjednávání a vítězící švédský král posléze usoudí, že Valdštejna nepotřebuje. Katolická vojska jdou od porážky k porážce. Císař povolává znovu Valdštejna k velení. Zpupný Valdštejn si diktuje neuvěřitelné podmínky. Stává se znovu velitelem a poráží Švédy v bitvě Lützenu, kde umírá i švédský král. (Česká televize)
(více)Recenze (24)
Tato až překvapivě dobrá televizní inscenace měla být již dávno na DVD nosičích. Atmosféra rozkladu, tlení, trouchnivění, rozplývání, tragédie mravně rozporného muže, jehož dohnala vyšší spravedlnost dříve, než čekal, to všechno vroubí konec jedné velké dějinné iluze našeho pobělohorského nekatolického exilu. V založení režie i scénáře je cítit tradiční české trauma: pocit porážky, nevíra v úspěch, nastupující malost, tj. všechno to, co provází až příliš často nejnovější i nové české dějiny. ()
Tahle válka trvá už příliš dlouho. Valdštejnův neodvratitelný mocenský i lidský pád na pozadí osudového spiknutí v mimořádně zdařilém televizním zpracování. Herecký koncert Jiřího Adamíry (Valdštejn), Gustava Opočenského (císař Ferdinand II.), Otakara Brouska (Šlik) a dalších předních koryfejů (ne)jen své doby. ()
,,Sotva strčil nos do Bavor, hned se vrátil. Pořád se nám jen vysmívá..." Luxusní herecký koncert Jiřího Adamíry ve filmu o politickém zákulisí temného středověku v dobách třicetileté války. O Albrechtu Valdštejnovi, člověku, jež "vládl zemi, tak, jako jiní lidmi", ale mnohokrát za nim "zůstal jen prach a popel." V osudech Valdštejna a lidí kolem, na první pohled vzdáleným dnešní době na míle, možno najít i jisté nadčasové paralely skrze politických manipulací. Osobně na mne nejsilněji zapůsobila asi scéna, kdy Valdštejn bez výčitek svědomí odsoudí jednoduše 17 více či ménně nevinných lidí na smrt a následně po rozhovoru se svým tajemníkem náhodným výběrem udělí jednomu z nich milost. Celkově mrazivou atmosféru podporuje i hodně scén v pustých komorních interiérech, ač krvavý masakr typický pro středověkou válku zde rovněž nechybí. Jedinou výtku bych měl k hudbě z dílny Pražského výběru (resp. Michala Pavlíčka), svým rockovým syntetickým aranžmá absolutně nevhodné k středověku, ale při hodně silném výsledním dojmu z téměř dvou a půl hodinové podívané rád na tuto výhradu zapomenu. Ne pokaždé mě filmy ze středověku tak fascinují a obohatí i myšlenkově, zde ano. ,,Jsou nám dnes hvězdy nakloněny?" . . . Vedle Jiřího Adamíry bych z hereckých protagonistů vyzdivhl Otakara Brouska. 90% ()
Na televizní poměry nadprůměrný počin, zachycující poslední léta Albrechta z Valdštejna. Podrobně a poměrně přesně (až na pár málo podstatných detailů) zaznamenává zejména spiknutí proti generalissimovi a jeho závěrečné chebské dějství. Jiří Adamíra (Albrecht z Valdštejna), Gustav Opočenský (Ferdinand II.) nebo Vladimír Ráž (Axel Oxenstjerna) předevedli v tomto televizním filmu skutečný herecký koncert a svých postav se zhostili opravdu mistrovsky, přičemž ani ostatní protagonisté za nimi příliš nezaostávají. ()
Škoda, že je to jenom televizní film a nebyly prachy na víc, než na dvacet šermířských komparzistů... Protože kdybych hodnotil všechno ostatní (až na prkenného Vyskočila v roli Piccolominiho), bylo by to 100. Skvělá je hlavně historická věrnost a Adamíra jako Valdštejn, i když Ferdinand je tu taky výbornej. ()
Televízna hra zo zaujímavou historickou témou v dobe 30-ročnej vojny. Aká tenká hranica je medzi slávou (hviezdy) a spálením sa (popol). Povedal by som na TV inscenáciu slušne natočené, ale tá trasúca sa dynamická kamera bolo technické faux pas. Rekonštrukcie vojnových scén boli zasa zbytočné, nakoľko televízne spracovanie tomu nemohlo dať tú peknú ani hodnovernú vizáž. Téma vojnových stratégií a kľučik však dokázala vtiahnuť. Rovnako ako dobrý výkon Adamíru. Toto by si zaslúžilo filmové spracovanie. ()
Téma na hony mě vzdálené... ()
Naprosto excelentní popis Valdštejnova pádu, posledních let jeho života. Pohled na tyto roky se od dob natočení snímku dosti proměnil, ale základ zůstává- choroba užírající vévodovy síly i úsudek, intriky vídeňského dvora, strach z Valdštejnovy politické a vojenské moci. On sám ale především nedokázal prolomit řád tehdejšího světa a vykročit svou vlastní cestou, nedokázal nikdy svou zradu otevřeně deklarovat a císaře se zřeknout. To je ve filmu drobátko přitažené za vlasy. Pokud vím, nikdy nešlo o otevřenou rebelii, Valdštejn hrál pořád na obě strany. Možná ani nikdy nechtěl císaře zradit. To už je ale holt umělecký záměr, trochu to opepřit. České království a střední Evropa s náboženskou svobodou je už jen třešnička na dortu závěrečného fantazírování. Ale pokud přehlédneme tyto věci, je to mrazivé drama muže, jednoho z Čechů skutečně evropského formátu. A jeho konce samozřejmě. 85% ()
Pěkne zpracované a i vcelku reálné! ()
"Zrazoval jsem tolikrát, že již nemám koho zradit" Velmi těžké rozhodování mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Adamíra v roli Valdštejna sice výborný, ale jinak to v mnoha ohledech skřípe. Scénář nedokáže pořádně vtáhnout do děje, obsazení některých vedlejších rolí není žádný zázrak, exteriérové scény přinejlepším zbytečné, navíc Pavlíčkova hudba mi k nim vůbec neseděla. Kamera je taková zvláštní, když je v pohybu tak, působí dost amatérsky (jestli je to nějaký umělecký záměr, tak moc nevyšel), na druhou stranu některé statické scény vypadají velmi pěkně. ()
Ambice pana rezisera asi naplneny nebyly, nebot mi pripada, ze toto je zpracovani ala "kdo chtel vic nema nic". Proste s tv prostredky asi nenatocime historicky akcni velkofilm...Na druhou stranu tema je natolik zajimave a herecke obsazeni spolehlive, ze reziserske tresteni nakonec az tak neuskodilo. Zajimavy tv film s prastenou hudbou a mnoha zbytecnymi zabery... ()
Velice rad bych timto tvurcum podekoval za natoceni teto dvoudilne televizni inscenace z obdobi tricetilete valky se zamerenim na Albrechta z Valdstejna. Predpokladam , ze lide kteri nejsou z Cech , ci kteri nemaji mnoho vedomosti ci zajmu o nasi historii tento snimek neoceni.Pro mne vsak parada a jeste jednou Dekuji! Preji nam vsem daleko vice snimku se zamerenim na nasi bohatou historii.Pan Adamira perfektni. ()
Velmi kvalitní výpravný film o příběhu největšího českého vojevůdce, který ovládl díky svému válečnému umění celou Evropu, jeho schopnosti se mu ovšem staly osudné a znepřátelil si většinu říšských knížat, které proti němu vedli pletichy a intriky. Jeho příběh byl velkým příběhem a jeho smrt přinesla habsburskému dvoru víc útrap než výhod. ()
Uhrančivý (jaký taky jiný) Jiří Adamíra v inscenaci, ve které se divák celou dobu obává, že místo Waltera Deverouxe vévodu nakonec zabije papundeklová dekorace. ()
Fanoušci historie a třicetileté války obzvlášť by se ve svých hodnoceních mohli nechat snadno strhnout už jen pohým faktem existence této dvoudílné TV hry, což by bylo dle mého mínění neobjektivní. Adamíra jako Valdštejn velmi dobrý a hlavně díky němu a Ferdinandovi II (Opočenský) to má určitou úroveň (mnohé další postavy a dialogy jsou ovšem dost toporné). Největší slabinou jsou paradoxně exteriéry, místo oživení je nám předkládán zmatečný boj několika statistů, kteří mají předvádět výjevy z bitev o desítkách tisíc účastníků, ale o bitvách samotných se dozvíme minimum. Venkovní scény působí komicky, navíc jsou příšerně nasnímané a špatně nastříhané, což je ovšem problém hry jako celku. Celkově záslužný počin, velmi zajímavá látka, slušné herecké výkony, ale trošku to kazí nepříliš dobrá filmařina. ()
Pro mě je Valdštejnem pouze pan Adamíra. Moc hezký film. ()
Československá televizní inscenace časově zasazená do třicetileté války zabývající se osudem slavného českého šlechtice a válečníka Albrechta z Valdštejna (1583-1634). Hlavní část tohoto historického dramatu se zabývá diplomatickými vztahy na nejvyšší úrovni mezi ambiciózním rodákem z Heřmanic u Jaroměře, jednou z nejvýznamnějších postav třicetileté války a rakouským císařem Ferdinandem II. Štýrským (1578-1637) . Obě hlavní postavy byly herecky ztvárněny mimořádně zdařile, v roli neporaženého vojevůdce hýbajícího celou tehdejší válečnou Evropou se představil fenomenální J. Adamíra a rakouského monarchu, zarytého katolíka, zahrál neméně přesvědčivým způsobem G. Opočenský. Dvojdílná Kavčiakova inscenace se zabývá posledními léty Valdštejnova života, kdy byl, jak známo, na nátlak ostatních neschopných vojevůdců císařem sesazen z velení hlavní rakouské armády, načež nepřátelská protestantská vojska, zejména švédský král Gustav II. Adolf, převzala iniciativu, vyhrála sérii bitev a blížila se k Vídni. Zoufalý vladař Ferdinand II. proto potupně opět oslovil Valdštejna k vedení habsburských vojsk a záchraně hlavního města monarchie. Valdštejn sice nabídku, jíž nakonec po využil, aby posílil svůj vliv a sílu, Vídeň zachránil, vyhnal Švédy a osvobodil Čechy, avšak odmítavý přístup k přímým císařovým rozkazům, defenzivní vedení války, případně známky kolaborace s nepřítelem, zvedly vlnu odporu proti němu. Rozkol s habsburským vladařem ho nakonec stál život, neboť byl v roce 1634 zavražděn svými důstojníky. V dramatu je dobře zachyceno zhoršování Valdštejnova zdravotního stavu způsobené postupující nemocí syfilis, což by do jisté míry vysvětlovalo jeho závěrečnou ztrátu energie a sílu v rozhodování. Ve vedlejších rolích méně známých historických osobností se objevil L. Frej jako Valdštejnovi loajální šlechtic Trčka, I. Vyskočil ozdobený směšným knírkem jako italský generál a velitel Valdštejnovy tělesné stráže O. Piccolomini, F. Němec jako vysoký představitel katolické církve, Z. Řehoř v roli Valdštejnova dvorního astrologa či O. Brousek st. v roli šlechtice Šlika, prostředníkem mezi císařem a jeho geniálním generálem. Bojové scény v dramatu poukazují na nízký rozpočet tohoto historického díla, avšak snímek se převážně věnuje popisování diplomatického zákulisí historických událostí. Historická věrnost z mého pohledu v závěru poněkud pozbývá přesnosti, avšak kladný celkový dojem to ohrozilo. Jelikož mám slabost pro podobná historická díla, byť jednoduše zpracovaná, neváhám udělit Popelu a hvězdám nejvyšší ocenění. ()
Kdyby někdo vytvořil další počin o Albrechtovi z Valdštejna, vždy už ho budu srovnávat s panem Adamírou. Navíc pokaždé když se řekne lues v posledním stádiu, vybavím si tento film :-) ()
Tak snad nejlepší historická inscenace, ztvárnění Albrechta z Valdštejna Jiřím Adamírou, který sám už byl v té době hodně nemocen skvěle zahraný. Ale ani tady se tvůrci úplně nedrželi historických faktů, hlavně zabití posledních Valdštejnových věrných bylo trošku jiné. ()
Vypravěč (Petr Štěpánek? nepříliš šťastná volba), alespoň na začátku druhého dílu zcela přebytečný, nám jako very first message celého projektu sdělí, že válka již trvá 20. rok, čímž nás uvádí do doby, kdy trvala jaksi teprve 12. rok. To je asi ta nejmenší nevychytávka celého filmu. Nehodlám si sice s Horakem notovat o objektivitě, ale s jeho kritikou této inscenace se shoduji téměř bez výhrad. Představitelé obou hlavních figur jsou nejen typově dobře vybráni. Valdštejn je Adamírou ztvárněn excelentně (v rámci možností daných scénářem a prací kamery) a také Opočenského Ferdinand je velmi solidní a zajímavou postavou, v tomto případě ale značně na úkor autenticity a trochu i uvěřitelnosti (nočními děsy stereotypně střídaný stoický klid a sarkasticko-etický nadhled v dané situaci je o samotě projevovanými obavami korigován poněkud neorganicky - samotná volba této koncepce postavy ale vůbec není marná a Opočenský to dává skvěle). Ostatní jednající postavy působí do značné míry (hlavně vinou dialogů) jako stafáž. Bitevní a drancovací scény jsou opravdu směšné. Nejen samy o sobě, ale i tím, jak dotvářejí "dobovou atmosféru" filmu. Natočit takové věci levně a spíše symbolicky ano, ale asi to chce trochu promyslet. Práce kamery ve mně vyvolává rozporuplné pocity. Nebanální záběry a způsoby přesunu, o něž se celou dobu snaží, nejednou mají zajímavý a silný efekt, celkově ale působí jaksi paskvilačně, čemuž dává korunu místy naprosto bizarní Pavlíčkův hudební doprovod (asi aby nikdo nepochyboval, že tohle je echt začátek devadesátek se vším všudy, včetně sem tam obnažených koz nějakých dobrovolnic z NEI). Co se obsahu týče, Valdštejnova osobnost i jeho cesta od zbavení prvního generalátu až k Chebu (ale i jiné postavy a okolnosti) jsou podány vcelku věrně historickému obrazu (nad přestárlým Oxenstiernou přihmuřme oko), samozřejmě s nutnou volbou určité podložené spekulace ohledně údajného Valdštejnova spiknutí (sympaticky vyznívá zvláště Valdštejnova vnější ležerní lhostejnost k nabídce české koruny). Avšak již zmíněnými nedostatky a také rezignací na alespoň trochu komplexnější pohled a některé důležité detaily (přičemž jiné jsou pojaty tím, že o nich některé postavy sem tam prohodí slovo) trpí celek natolik, že bez Adamíry a Opočenského by opravdu nestál za nic. Nemohu se nezmínit o scéně zavraždění Valdštejnových pobočníků, která sice rámcově (nikoli v detailech) odpovídá pramenné infomaci, ale už drobnou zjednodušující (a zbytečnou) úpravou počátečního okamžiku ("kdo je dobrý..." ) vyznívá nejapně, v čemž pokračuje televizně zoufalé podání následného masakru. Podotýkám, že na této scéně, tak jak je v dobovém prameni velmi detailně popsána, by ani nejkomerčnější hollywoodští scénáristi a producenti nemohli chtít cokoli měnit. Nepochopil jsem ty dvě scény, v nichž Valdštejn jednak bezdůvodně zabíjí souložnici načapaného pacholka, jednak vyplivne mladé posluhovčce do tváře doušek, který mu podala. Nechci si s těmi třemi knihami, které jsem o vévodovi Frýdlantském přečetl, hrát na znalce, ale jestli to není čirá fabulace, potřeboval bych to i já dostat trochu pořešeněji v kompozici s celkem. Jako barvitý doklad vévodovy pověstné bezohlednosti a krutosti je to tady dost mimo, byť by šlo i o skutečné události. Rozhodně mohu čtenáře/diváky ujistit, že i nejsuchopárnější historické pojednání či pouhý výpis faktů Valdštejnovy osobnosti a kariéry bude fascinujícnější než tato inscenace. Což není míněno jen jako její kritika - osobnost Albrechta z Valdštejna a jeho osud skutečně patří k tomu nejepičtějšímu, co české dějiny nabízejí. Této nabídky se inscenace Popel a hvězdy zhostila nikoli nezajímavě, čímž se dostávám k tomu, že přes všechny nedostatky a fejly si zaslouží pozornost. Ne proto, v čem pouze "není špatná", jak jsem již zmínil. Silná je tím nejdůležitějším, totiž svým umělecko-sdělným záměrem soustředěným souběžně na projevovaná duševní hnutí obou hlavních aktérů, přecházející v rozjímační náhledy a (u Ferdinanda otevřeně, u Albrechta jaksi skrytě, u obou však pod tlakem) v etická nazírání vlastního činění a osudu. A přestože nepodezíráme skutečného Valdštejna či dokonce Ferdinanda z toho, že by se v tomto ohledu nějak příliš podobali Boučkovým postavám, není v tom žádná plytkost ani laciné roubování autorových myšlenek do hlav jeho postav, což je při takových pokusech poměrně vzácné. Tato soustředěnost nejenže dává smysl celému dílu, ale umožňuje i vstřebávat různé technické a filmařské zhůvěřilosti i naopak jako efektní umocnění (teda až na toho Pavlíčka). A ještě jednou, Opočenský a zvláště Adamíra dělají celou věc tím, čím chce být a je. Valdštejn sám by vydal i na několik velkolepých filmů. Ale ani potom by bizarně splácaná inscenace Popel a hvězdy neztratila nic ze své hodnoty (nehledě k tomu, že už ho nikdo tak dobře nezahraje). Kdyby už nebylo pozdě do toho mluvit, možná bych přidal k paralele Albrecht - Ferdinand též Gustava Adolfa jako třetího. Vždyť po celou dobu se všichni tři eminentní odpůrci v boji o vlastní moc, o Evropu a o její vyznání dovolávají (dokonce i Valdštejn!) téhož Boha. () (méně) (více)