Bílá stuha

(1001) Miluju to! Miluju to! Všechny ty detaily, rakve, záclony, povozy, miluju to! Poloprázdný kino, zrnitý obraz, střih, u kterého člověk přemýšlí, jestli náhodou střihač nenasadil špatnou cívku, miluju to! Bůh a klece a láska a spát bez večeře. (Je jasné, že Hanekeho film má Hanekeho nekonec. Já bych tam ovšem hodila atomovku, aby všichni vyletěli do povětří.) (23.09.2010)

Tak to byla bomba. Náročné, nepříjemné a neskutečně silné psychologické drama. Bezprostředně po zhlédnutí se cítím, jako by mě Haneke přejel parním válcem. Bílá stuha je nesmírně působivou mozaikou vztahů v jedné rakouské vesničce před první světovou válkou, odkrývá původ lidské zloby a zkaženosti. Takové realistické Městečko Twin Peaks. (01.01.2010)

Shnilé stromy plodí shnilá jablka... a už před První světovou válkou byly stromy v německých vesnicích opravdu velmi shnilé. Tak to alespoň vidí Haneke a ukazuje starý venkov jako zaostalou a myšlenkově zdegenerovanou směsici lidí v nichž se snoubí snad všechny lidské nectnosti a úchylky v míře více než vrchovaté. Bílá stuha je film nadmíru pomalý a zdánlivě bezobsažný... ale obraz který splétá je nesmírně komplexní a důrazem na v náznacích ukazovanou psychologii postav až nepříjemně uvěřitelný. A ze všeho nejvíc připomíná Kafkův "Zámek", byť na rozdíl od něj není tak přímočaře absurdní. 8/10 (29.06.2010)

Z toho, čo som doposiaľ videl, zatiaľ najlepší Haneke - prenikavo jednoduchý, pritom pod povrchom rafinovaný (rafinovanejší, než sa zdá, prenikavejší, než dáva sprvu pocítiť). Záludná expozícia hrôz prenikajúcich zhora nadol, zvnútra von ako len mimovoľne zachytené slová a emócie aktérov udalostí, nezačínajúcich, nekončiacich, ktorých je divák svedkom. Slovami Petra Michaloviča - "genealógia zla". Dobré zostáva, no zlé, na to sa nesmie zabudnúť. Zlo, bezmenné, prehlušené, navracia sa s vervou stále späť. Dominancia mužov, ambivaletný princíp Hanekeho zdomácnelých postupov a neprikrášlená revízia vypovedaného. Až sa trochu rozpíšem, prispejem snáď niečím rozsiahlejším - a zmysluplnejším. Zatiaľ len opäť slovami Petra Michaloviča, citujem: "A vôbec, neodškriepiteľnou prednosťou Hanekeho filmu je, že generuje viac otázok, než dáva odpovedí, vďaka čomu presúva premýšľanie o príčinách jednej historickej podoby zla aj na diváka. Je to správne, veď prečo by mal mať nevoľnosť z toho, čo sa síce stalo nedávno, ale napriek tomu sa na to pomaly zabúda, len režisér." A predsa jasnejšie načrtáva len jednu stránku toho, čo nám odkazuje. Otázky, odpovede, plynulý ruch, v ňom sa skrýva ďalšia. (29.12.2014)

Otcové se snaží vtlouci do svých dětí ctnosti, matky mlčky přihlížejí, mezi partnery panuje navenek respekt, v soukromí to kypí pohrdáním, po ulicích chodí vzpříměně upjatě děti, které zdvořile leč chladně odpovídají dospělým. Spory se neřeší otevřeně, ale dobře promyšlenou pomstou, vina se stíhá i na dětech a dětech dětí. Nečekejte vroucí slova ani vřelé objetí, city se projevují velice skromně, skoro neznatelně. Film, ze kterého mrazí, ale který ledacos vysvětluje.                                     NABÍZÍ SE SROVNÁNÍ SE DVĚMI FILMY:                                                                                                                               Prvním je Fanny a Alexandr od Ingmana Bergmana. Je tu podobná chladná askeze v domě duchovního, ale ovzduší široké rodiny je příjemné, vládne tu radostná uvolněná atmosféra, hýří to barvami. Postava přísného duchovního je v řadě prvků podobná otci rodiny, který je také přesvědčen, že páchá dobro, ale na své děti se ani jednou neusměje.                              Druhý snímek, který řeší viny otců předávané na syny pochází z Čech. Je třeba zabít Sekala Zde je uzavřená komunita malé vesnice, kde si všchni vidí do talíře, krom každodenní dřiny zbývá chvíle jen na skleničku. O panchartech se ví a opovrhuje se jimi i jeich matkami, zatímco otcové se těší vážnosti. Všichni chodí do kostela, což jim nebrání v nenávisti jednoho k druhému. Rozdílnost v náboženství se řeší vyobcováním, ten kdo škodí se likviduje nájemnou vraždou. Sama likvidace ovšem v důsledku nic nepřinese, protože systém pohrdání zplodil dalšího dědice. Všechny tři filmy mají něco společného. Ukazují, že násilí plodí násilí a není snadné se z takto vygenerovaného společenství vymanit. Odpověď, kdo spáchal všechny nepravosti v obci je pouze jedna - zloba v lidských srdcích.                                                                                  Zajímavé komentáře: charlosina (02.11.2014)