Přicházím s deštěm

Rozhodně zajímavý a netradiční mix detektivky a thrilleru. Některé scény opravdu překvapí, ať už na nás zanechají příjemný, mrazivý nebo nechápající výraz v obličeji. Jako celek bohužel film nepůsobí příliš uceleným dojmem a to i přesto, že se všechno vlastně motá kolem hlavní postavy a snaží se to držet hlavní linie příběhu. Vznikla tak mozaika plná prapodivných scén a vyšinutých postav. Do toho se navíc plete náboženství (Bože, proč?) a jak se děj blíží zdárně ke svému konci, dialogy se stávají čím dál více chatrnější a i přes fajnovou první půlku filmu na mě celkový výsledek působí spíše kontraproduktivním dojmem. Neuspokojivý konec a průměrné digitální podání tak nakonec vyvažuje jen ta hudba. Vůbec mě dost překvapilo, že se tu objevilo tolik post-rockových kapel, které poslouchám, což si zase můžu brát osobně, protože použití již známé hudby můžu vždycky brát jen jako pouhopouhou vykrádačku. Kupodivu jsem se ale nenudil a to se počítá. (7/10) (11.01.2010)

Andělíčku můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku, až ukřižuji Harnetta, toho režiséra s neskloňovatelným jménem a všechny ostatní, co se na tomhle thrilleríčku podíleli. Jelikož jsem prostého původu, bohužel jen středoškoleského vzdělání, nevidím na tomto filmu žádné kvality, jen sprosté mučení, nikoli hlavních hrdinů, ale diváka.. Ale já si nestěžuji, měla jsme hroznou chuť napsat hanebný komentář, jenže mé dobré srdce to nemůže dopustit a tak prostě nemůžu napsat, jaká to je sračka :o) U mě přichází s deštěm akorát potřeba čůrat! (01.11.2010)

Nechutný pozérský blábol. Josh Hartnett a Elias Koteas se tam ztrapňujou, co to jde a zbytek ansáblu pravděpodobně složený z asijských pornoherců podává bohužel stejně kvalitní výkony. Z amatérského vizuálu se mi chtělo blejt. Tak 80% filmu je točeno někde ve křoví za sídlákem a to nemluvim o hyperpřemrštěné stopáži. Aby ne, když se tam Hartnett 5 minut válí po podlaze a trpitelsky čumí, nebo vždycky někdo jede hrozně dlouho autem a mlčí přičemž k tomu hraje nějaká debilní chcojka. Jestli to mělo vyvolat nějaké pocity a emoce, tak mě to skoro vyvolalo záchvat akutního sraní. Největší výsměch jsou ale ty logické gigalapsy. Josh Hartnett, soukromý vočko odhalí příbytek hlavního pohřešovaného dedukcí, před kterou by smekl i Columbo, ale místo aby tam na něj teda počkal tak běhá po městě, které má řádově milión obyvatel a kouká po lidech dalekohledem!!!! No a třešnička na dortu je tak hyperdebilní náboženská symbolika, že bych za ní režiséra a scénáristu pořádně se zadostiučiněním nakopal do koulí. I takový Albert Pyun je proti němu teolog vizionář. Totálně nezvládnutý a neuvěřitelně prázdný, amatérský a rádoby k zamyšlení film, který se směle zařadil do Top 3 největších sraček, co jsem kdy viděl. Prostě urážející megamrdka. (19.07.2011)

Utrpení přichází s deštěm. Hluboké, meditativní a působivé od první do poslední minuty. Několik postav jejich příběhů, minulých osudů, které jim přinesli utrpení a osudů budoucích, které můžou nabízet vykoupení. Precizně technicky zvládnutý film, který Anh Hung Tran nepouští ani na vteřinu ze svých rukou a detailního dohledu nad každou drobností (hudbu musel vybírat roky:)). Rozhodně ho však neocení každý,protože nabízí chvílemi trochu drsnější podívanou s dostatkem náboženských motivů a pochopení sebe sama. Silná a jedinečná atmosféra velmi osobitého díla ve spojení s mixem žánrů i hvězd, západu a východu, dělá z filmu netradiční a působivé dílo. Není ho nutné vidět, když ho nebudete chtít prožít. PS: Jen abych doplnil Malarkeye, po dešti zbudou památky. Květiny začnou více růst, vzduch začne jinak "vonět", potoky zvýší svůj průtok, nějací lidé díky tomu přijdou o život nebo úrodu... jiné lidi zase déšť očistí nejen od špíny fyzické, ale i psychické. Déšť změní víc, než je na první pohled patrné a úplně stejně to platí i u tohohle filmu. (09.04.2010)

Někdy, zvláště vidím-li takovýto sqost, hluboce lituji, že jsme zde omezeni pouze textem. Genialita tvůrců "hlubokého" filosofického veledíla tohoto formátu evokuje v mé hlavě vždy spoustu fascinujících, esoterických obrazů, o které bych se nesmírně rád podělil se všemi čtyř a pětihvězdičkovými uživateli. Je to Bůh? Nebo snad samotný Budha? Či snad dokonce Chesus Gonzáles? Nuže, moji milí, nebudu vás již déle napínat a zcela neskromně, při své mizerné geometrické představivosti, pokusím se kreslit pomocí slov. Uvolněte se, zhluboka se nadechněte a já vás provedu nejzazšími kouty své patologické mysli: Představte si tak půlmetrové písmeno "V". Teď si představte druhé půlmetrové písmeno "V" otočené vrcholem vzhůru. Tak, a teď si to druhé písmeno "V" postavte v duchu na to první. Máte? Výborně! Nyní myslete na imaginární vertikální diagonálu uprostřed takto vzniklého obrazce, která však nespojí oba vrcholy, ale skončí několik centimetrů od nich. Máte? No chytré hlavičky! A na závěr vztyčme na každou hranu našeho milého útvaru asi tak tři stejně dlouhé kolmice a snažme se mezi nimi zachovat přibližně konstantní vzdálenost. Vidíte to co já? To jste ale mazaní uživatelé!!! A nyní si zkuste představit Verbala, jak po shlédnutí této příšerné PEACHOVINY svůj komentář několikrát hystericky obtáhne!!! (16.04.2010)