Happy

Bezstarostné, optimistické × nudné, o ničem, provokující. Netuším, o čem ten film byl. Asi nabádal lidi k tomu, aby se dívali kolem sebe a nebyli neustále naštvaní. Je fakt, že v některých situacích bych si taky chtěla udržet své cholerické nervy na pohodě. Hlavní hrdinka a představitelka mě velmi, ale opravdu velmi provokovala a znát podobnou osobu, asi bych jí musela fyzicky napadnout. Její pubertálně, infantilní a hloupé řechtání se všemu bylo trochu moc. Včetně nábožensky založeného intruktora autoškoly, který nám v závěru ukázal, jaký je opak smíchu. Film byl dlouhý a na to jak byl dlouhý, byl velmi zmatený. Snímek pro ty, kteří se umějí také smát všemu a nic je nerozhodí. My, zatvrzelí pesimisté, se půjdeme zahrabat zpět do svého světa. (27.04.2009)

Čekala jsem skvělou anglickou komedii, u které se vážně zasměji. No...párkrát jsem se zasmála, ale jinak bych ten film vypnula, hlavně kvůli Sally Hawkins, jejíž postava mi lezla opravdu hodně na nervy. Byla jsem pak docela překvapená, když dokázala být někdy i vážná, ale znát takového člověka asi bych se odstěhovala, co nejdál by to šlo. (02.05.2015)

Jsem poněkud zmaten, nad zmatením některých diváků. Happy-Go-Lucky má býti vším, jen ne optimistickým pohlazením po duši (což, alespoň by se mi to tak zdálo, lze poměrně snadno "vyčíst"). Na druhou stranu si nemyslím, že by Leighův záměr byl pouze ironizovat jistou poněkud abnormálně rozvernou třicátnici. Poppy, tak jak ji režisér vykresluje, představuje dostatečně komplexní a rozporuplnou osobnost, aby skrze ni bylo možné provést hlubší kulturní sondu a přitom být věren realistickému a charakterovému popisu postavy, ke které je v konečném plánu možné cítit i sympatie (typickým podobným případem z literatury je Flaubertova Paní Bovaryová). Leigh tematizuje (a problematizuje) tendenci jisté části společnosti k stavu zamrzlé puberty či přímo infantility. Vzpomněl jsem si tu na tvrzení Konrada Lorenze, který v jedné ze svých knih popisuje domestikovaná zvířata coby permanentní děti. Nuže, západní civilizace se této domestikaci bezesporu přibližuje. Toto je i reflektováno dialogem, ve kterém postavy přemýšlejí nad faktem, že dnešní ratolesti raději hrají v bezpečí domova videohry (odkaz na hru se ve filmu mj. objevuje vícekrát) než aby se "nebezpečně" potulovaly v parku. I samotné jméno hlavní hrdinky upomíná na domácího mazlíčka (Poppy - puppy, štěně), spíše než na dospělou ženu. Režisér nicméně dětinskou Poppy zasazuje do komplexního obrazu, do kterého postupně nechává lehce prosakovat šikanu, domácí násilí, šílenství či chudobu. Pokud se zpočátku zdá Poppy šťastná, je to jen štěstí nevědomého dítěte, kteréžto má ale z podstaty stále šanci dospět. Leigh se tu projevuje jako vynikající dramatik, neboť jak postupně odkrývá karty, postavy přestávají být komickými figurkami, kterými se zdály být na začátku, a divák, stejně jako onen řidič z autoškoly, se do jisté míry na konci ocitá ve stavu stejného překvapení nad faktem, že Poppy nachází plnohodnotný vztah. Její nedospělé chování je tudíž podmíněné i vnějšími okolnostmi, než jen její přirozeností. Pakliže by se snad tento film měl srovnávat s Amélií z Montmartru, je právě v tomto okamžiku patrný zásadní rozdíl. Zatímco Amélie končí oním pohádkovým "A žili spolu šťastně až na věky", u Happy-Go-Lucky se ono štěstí postupně vytrácí a Poppy zůstává to, co divák možná očekával nejméně. A to život. (10.12.2011)

Žiť sa dá i pozitívne.....o tom sa nás snaží presvečiť hlavná hrdinka Poppy.....mňa si síce svojim pozitívnym pohľadom na svet získala, ale o filme sa to povedať nedá. Od filmu očakávam viac než len akési rozkúskované časti dňa jednej happy ženy. Vrcholom tak boli okamihy jázd s inštruktorom autoškoly. (21.08.2010)

Tento filmový príbeh bol len ďalším dôkazom, že prílišný entuziazmus je občas skôr na škodu ako na úžitok. Poppyno nadšenie nad všetkým v jej okolí mi skôr pripomínalo ako keby bola na drogách a ten mega-optimizmus bol až na nevydržanie. Obzvlášť keď potom každý muž okolo nej si kvôli jej neskrotnej milosrdnej povahe začne u nej robiť nádeje. No a vlastne okolo tohoto sa točil celý film, čo koniec koncov pôsobilo tak trochu monotónne a nezaujímavo. Najlepšie scény celého filmu sa odohrávajú na jazdách v autoškole - tie rozhovory medzi Poppy a Scottom fakt stáli za to, neuveriteľné o akých rôznych blbostiach sa dá rozprávať počas inštruktážnych jázd v autoškole. Ale s výnimkou týchto oáz to bola z veľkej časti len monotónna púšť. (13.08.2013)