Happy

Slunné komedie s ženskými hrdinkami míváme spojené s představou usměvavých bytostí, které kolem sebe šíří radost, naslouchají druhým, páchají dobro na každém kroku a občas si řeší i nějaký ten nehluboký osobní problém. Ve filmech hollywoodského střihu určených ženskému publiku se pak permanentně chichotají, radostně hopkají ulicemi a šťastné události v každodenním životě vítají blaženým kvičením. V depresi jim stačí táflík čokolády. (08.06.2020)

Skoro dvě hodiny o ničem. Hlavní postava je zajímavá, někomu bude sympatická, jiný ji bude nenávidět. Hlavní problém jsem měl ale s tím, že jsem celý film čekal na něco, co nepřišlo. Buď jsem očekával, že někdo zemře, nebo alespoň skoro zemře, a nebo vysvětlení proč je hlavní hrdinka magor. Asi bych byl spokojený, kdyby někdo jen v posledních minutách konstatoval, že Poppy má nádor, je postižená, unesli jí mimozemšťani, nebo ji v mládí otec prznil a její reakce na to je její bezbřehá, skoro až alkoholická, všeživotní euforie. Ale nic z toho. Předpokládám však, že to je záměr a nikdo během natáčení nestratil tu část scénáře kde se něco děje nebo vysvětluje, a tak musím alespoň ocenit, že celá story je uvěřitelná a všichni se chovají reálně na základě vlastního charakteru. Je vlastně docela příjemné sledovat jak lehce někdo proplouvá životem a jak svým chováním rozčiluje všechny ty upjaté zapšklé typy. (16.06.2010)

Bezstarostné, optimistické × nudné, o ničem, provokující. Netuším, o čem ten film byl. Asi nabádal lidi k tomu, aby se dívali kolem sebe a nebyli neustále naštvaní. Je fakt, že v některých situacích bych si taky chtěla udržet své cholerické nervy na pohodě. Hlavní hrdinka a představitelka mě velmi, ale opravdu velmi provokovala a znát podobnou osobu, asi bych jí musela fyzicky napadnout. Její pubertálně, infantilní a hloupé řechtání se všemu bylo trochu moc. Včetně nábožensky založeného intruktora autoškoly, který nám v závěru ukázal, jaký je opak smíchu. Film byl dlouhý a na to jak byl dlouhý, byl velmi zmatený. Snímek pro ty, kteří se umějí také smát všemu a nic je nerozhodí. My, zatvrzelí pesimisté, se půjdeme zahrabat zpět do svého světa. (27.04.2009)

Štastný film o šťastné, až záviděníhodné povaze, která dokáže buď přitahovat, anebo iritovat, anebo obojí. Film ani ta dívka se nepodbízí. Jen nabízí. Kdo by Poppy nechtěl znát, aspoň jako kamarádku? A napadá mě, že Leigh si zde trošku půjčil od Almódovara... Což je ok. Pedro to s ženskými hrdinkami odjakživa uměl nejlíp. A která scénka byla nejlepší? Ta s učitelkou flamenka. Škoda, že Leigh netočí druhé, třetí, čtvrté díly svých filmů. Tohle by vydalo na seriál, řekněme o věčně veselé, nezdolně optimistické Doně Quiotce-Idiotce. -- Film sám tak za čtyři hvězdy, ale námět a hrdinka... za pět! A ještě douška na závěr: ty, kdos film ještě neviděl a chceš se řídit zdejšími zapšklými komentáři učitelů autoškoly, nedělej to! Zkoukni to a udělej si názor sám. Ha ha! oops... (22.03.2009)

Tak k tomuhle filmu si ten komentář odpustit nemohu. Vtipný, veselý, bujarý - všechna tahle slova už padla a dopadla na bedra Happy-Go-Lucky. Kromě toho trošku peprnějšího konce byl ten film opravdu výjimečný. Na pět hvězdiček to není, ale rozhodně jsem se párkrát zasmál a nesčetněkrát pousmál :-)) Poppy (05.05.2009)