Režie:
Isabel CoixetScénář:
Nicholas MeyerKamera:
Jean-Claude LarrieuHrají:
Penélope Cruz, Ben Kingsley, Dennis Hopper, Patricia Clarkson, Peter Sarsgaard, Deborah Harry, Antonio Cupo, Michelle Harrison, Sonja Bennett (více)Obsahy(3)
Příběh o lásce a smrtelnosti, svobodě a utrpení podle románu Philipa Rotha. Profesor David Kepesh (Ben Kingsley) věnoval značnou část svého života výuce literatury a dobývání půvabných studentek. Otevřeně přiznává, že krásné ženě nedokáže odolat. Když však po šedesátce potká skvostnou Consuelu (Penélope Cruz), její mládí, její nádherné tělo a samozřejmost, s jakou se mu oddává, i podivná netečnost, s níž přijímá projevy jeho vášně, v něm probouzí žárlivost, kterou Kepesh nedokáže zapudit dokonce ani ve chvílích, kdy ji svírá v náručí, ztrácí svůj obvyklý ironický odstup a soustředění, přestává racionálně uvažovat. Před nejhorším ho však zachraňuje láska zralé ženy.
Film byl natočen podle románu nositele Pulitzerovy ceny Philipa Rotha a jeho název "Umírající zvíře" odkazuje na citát z irského básníka W. B. Yeatse, v němž se hovoří o tom, že lidské srdce, nemocné touhou, je připoutáno k umírajícímu zvířeti. Moudrá výpověď stárnoucího muže, který prahne po lásce a plnosti života a jen těžko se vyrovnává s vědomím, že to vše bude muset už třeba zítra opustit.
(Bontonfilm)
Videa (2)
Recenze (323)
To ,źe jste starší není zárukou ,že máte méně času než někdo třeba i výrazně mladší. Chvíli se nedíváte a čas vám uteče. Škoda ,že většina z nás se trápí minulostí a bojí budoucnosti ,a natolik se tím zaměstnává ,že přítomnost si nedokáže užít plnými doušky. Ono totiž i když se jen otočíte ,čas uteče. Ač byl Elegy velmi smutný ,rozlil se po něm v mých žilách životní optimismus a sama sobě dala(všimněte si minulý čas) slib ,že žít budu(budoucí čas:-o) , takže pardon znovu, že jdu žít TADY A TEĎ. ()
Nádhera! Strašně jsem si přála nahlédnout do mužské duše a když se mi to povedlo a já jsem jásala, zjistila jsem, že to točila žena. Tak proto je to tak něžné a dojemné. Asi je mi to podání velmi blízké tou ženskou rukou. No ale to nic nemění na tom, že Ben Kingsley v roli staršího milovníka byl skvělý. A Penélope se mi konečně zalíbila. Asi jsem ji neviděla v lepší roli. Vřele doporučuji :)). ()
Scénář: Nicholas Meyer .. Na jméno Isabel Coixet slyším dobře a doposud jsem byl její tvorbou nadšený. Tentokrát však výsledek drhne. Není to ani tak jejím pomalým režijním stylem, který postupně zachycuje intimitu a emoce, ale spíše zvoleným scénářem (doposud se je psala sama), který prostě nemá takovou sílu a nepřináší (kromě pár pravdivých monologů) něco pamětihodnějšího. Jde jen o standardní sentimentální příběh bez nějakého výrazného vykolejení (v pozitivním směru). Ben Kingsley po čase v roli, na kterou jsou potřeba koule, u Penélope Cruz zase prsa. Maňana. ()
S Isabel Coixet mám v pamäti spojené dva vynikajúce filmy (Môj život bezo mňa a Tajomstvo slov). Veľké očakávania pri vkladaní DVD do prehrávača boli teda prirodzené. Elegy je zaujímavý pohľad na zdanlivo bezchybné súkolie života niekoľkých postáv vo chvíli, keď sa zasekne a od toho času už nič nie je ako predtým. Láska študentky k profesorovi mohla vyznieť banálne a tuctovo, nebyť Isabel Coixet, ktorá opätovne dokázala, že v psychológii postáv je doma. Penélope Cruz ma konečne presvedčila, že nie je iba peknou bábikou a charizmatický Ben Kingsley si strihol jej uveriteľného partnera. Klavírna hudba filmu svedčala a tak moje drobné výčitky smerujú iba k epizódnym postavám, ktoré nedokázali nahradiť absenciu Consuely v druhej polovici filmu. ()
Ben Kingsley, na Oscara čtyřikrát nominovaný herec, o kterého je stále enormní zájem, rozehrává další silně dramatický part. Jeho sofistikovaný profesor literatury a proutník za zenitem je pragmatický k opačnému pohlaví, bilancuje s jediným přítelem (unavený cynik Dennis Hopper) nad životem, nezávazností vztahů i blížícím se konci. Komorní portrét jeho vzplanutí k mladé studentce kubánského původu (Penélope Cruz snoubí ve své Consuele neposkvrněnost s chtíčem) disponuje táhlými dialogy a hravě dokazuje, jak jsou nejen partnerské vztahy vratké a přitom pevné. Uznávaná španělská režisérka Isabel Coixet konstruuje další citově vyhrocenou story, poeticky (kameraman Jean-Claude Larrieu) i hudebně (emočně bohatá knihovna světové hudby - s tou pracuje jako málokdo) dokonale provázanou, která však horko těžko zakryje svoji literárnost a zbytečnou doslovnost i melancholičnost. Umírající zvíře je přesto prvním filmem z režisérčiny filmografie, který mě skutečně silně oslovil. Zapřísáhlý děvkař neočekávaně jihne, překvapivě propadá novému vztahu, brání se oficialitám, žárlí jako mladý a především je mu záhadou, že se snad poprvé, snad naposledy zamiloval. A v závěru se skutečně bojí. Režisérka si potrpí na dlouhé scény i tíživé atmosféře, přiznává citové vydírání, nicméně zdárně skončí přesně v momentě, kdy jej od kýče dělí už jen krapet filmové stopy. Snímek silný v momentech, nicméně k celkové dokonalosti mu leccos chybí!! 70% ()
Reklama