Režie:
Zuzana Zemanová-HojdováScénář:
Anna VovsováKamera:
Jiří Krejčík ml.Hrají:
Jaroslava Adamová, Tatiana Dyková, Miroslav Donutil, Jana Šulcová, Otmar Brancuzský, Luboš Bíža, Stella Zázvorková, Aňa GeislerováObsahy(1)
Velmi jemnými vyprávěcími prostředky odvíjí před diváky příběh staré Hany, která celý svůj život věnovala zahradám. Projektovala je, osazovala, zabývala se jimi, žila jimi. Teď je už stará, nemocná, špatně se pohybuje a má pocit, že její život se scvrkl a uzavírá se. Hana není však ukňouraná chudinka, je to realistická žena se smyslem pro jistý druh ironizujícího humoru, která ještě dokáže prohnat i svého velmi dospělého syna. Vidí celkem jasně, že už ji v životě nic nepotká. Opak je pravda. Do Hanina života vstoupí mladá dívka v sešmajdaných teniskách. Napůl tulačka, napůl zodpovědná, napůl lhářka napůl spolehlivá, rozhodně však naprosto originální, se srdcem na pravém místě. Hana se zprvu jaksi instinktivně brání nechat dívku u sebe bydlet. Snad tuší, že tolik vzruchu na konci života nebude schopná vstřebat. Ale Nina je natolik jiná, že si i svým typických způsobem "vyvzdoruje" zprvu Haninu pozornost a velmi záhy i její lásku. Prožijí spolu řadu báječných dobrodružství. V kolečkovém křesle odveze Nina Hanu do lesa na výlet a přes noc tam táboří, utečou z nóbl kavárny bez placení... Nina je v Hanině životě něco jako závan čerstvého vzduchu. A nejen v jejím. I Hanin syn František se do Niny zamiluje. Je však ženatý a zodpovědnost zvítězí. Nina, jak sama zdůrazňuje, nekrade. Oblaží ty dva svou přítomností a odchází tak, jak se v příběhu a jejich životech objevila. V teniskách, které vytáhla z popelnice. Nebo je snad koupila u Bati? Kdo ví! Všem je jasné, že tak to musí být. Velmi imaginární a poetický scénář má řadu úsměvných a nečekaně komických situací a nutí zpuchřelého diváka vidět život z jiných než obvyklých úhlů pohledu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (35)
Lidské osudy, povahy, vášně. Zklamání a radosti. Láska a naděje. Herecký koncer tří generací. ()
Jojojo, úžasnice "jiná" Nina! Tak to je fak zas totálně vyjemněný jak ze života... %-o . . . Prostě jeden z mnoha víbůhodku(n)d vycu(ch)caných (scatnário jakási A. Vovsová) do mrtě falešných a stádo oblbujících vylhaných šašskotelevizáckých blábolů (prý DRAMA! hahahaha sic!) telenovelově upachtěné (ka)kadence... - - - P.S. Z Donutilových >fňukacích< rolí mám už leta nutkání blít. A víc už zase škoda slov. Howgh. - - - - - (Poprvé nahlédnuto a nedohleděno kdysi na >veřejnospolečném sprostoru< , hodnocení po (s nejvyšší mírou tolerance prodotrpěném) repete 20.5.2012 na >zpuchřelé jebničce< 877., komentář zde se znechucením jako patnáctý - 20.5.2012) ()
Otřepané fráze jsou v tomto případě na místě. Potvrzuje se tu stará polistopadová pravda televizních inscenací, že když už musí být něco v pořádku, jsou to nejprve herecké výkony a teprve potom - divácky se to vyjevuje v určitém pořadí - režie, která má "věcně" přednost. Téma je zajímavé a všichni herci s ním podle možnosti udělali vše, co bylo v jejich silách. Přesto bych při této příležitosti rád složil hold opomíjené dámě českého divadla Jaroslavě Adamové. Její stará žena mdlého těla a bystrého rozumu byla úžasná a přesně zrcadlila podstatu stáří jako stavu, který v zásadě může fungovat, ale v němž zpravidla cosi již ne zcela nepodstatného nemusí vždy fungovat. Kytička tohoto díla sice zcela dozrát nestačila, přesto má co nabídnout. ()
Další dobrý film z DVD produkce GZ pubu. ČT si jen škodí tím, že podobné vydavatele dnes už jen potírá a ve výsledku je tím škodný zase "jen" koncový divák. Za normálních okolností bych totiž takový film neviděla, takže jen houšť a více takových filmů na DVD a nenechat to jen ležet pro příležitostné reprízy. Byť jen z pohledu Jany Šulcové ve vedlejší roli to stojí za to. ()
Invence příběhu je dobře zpracována. Především je to pěkný ponor do lidských citů. A to není málo. Řečeno jinými slovy: realistická stylizace mě příjemně oslovila civilním pojetím. Kromě toho zde i příjemně zahrála Tatiana Vilhelmová. ()
Dobrá dvojice, velmi kvalitní herectví, přesvědčivé, lidské.. Něžný vztah, který se mezi oběma hlavními hrdinkami vyvine, je krásný, ale život není ideál a tak má vše svůj začátek i konec. ()
Tichý, skromný a slušně napsaný příběh je jako Popelka oděná v hávu skvělých hereckých výkonů. Jaroslava Adamová - Miroslav Donutil - Tatiana Vilhelmová, jsou tři oříšky pro Popelku a možná že jiné ambiciózní filmy pro velké plátno neuspěly právě proto, že příběh byl povrchní kráska - a bez oříšků… ()
Až příliš vyumělkované charaktery a jednání osob. Moc špatná mezilidská šachovnice! Jako vždy špatná Vilhemová, průměrná Adamová a otřesný Donutil. Kdo Donutila nutí, aby hrál ve špatných filmech a předstíral tam co není? ()
Setkání dvou žen v okamžiku, kdy jedna potřebuje druhou. Hana, ironií šermující dáma mdlého těla a bystrého rozumu, a Nina, nekomplikovaná dívka odkudsi a bez závazků k čemukoli. Postavy na první pohled rozdílné a přece tak blízké. Pocit sounáležitosti a vzájemného obohacení i neuchopitelná touha změnit předurčené zůstávají zvláště naléhavým a nepominutelným sdělením nejen této vynikající televizní inscenace. Vedle vynikající Jaroslavy Adamové, jejíž portrét stárnoucí ženy odpovídá v jistém slova smyslu jejímu zavedenému hereckému rejstříku, ale v mnohém ukazuje tuto výjimečnou umělkyni i v jiném, ryze intimním naladění, se překvapivě prosazuje také mladická troufalost teprve začínající Tatiany Vilhelmové, s níž dokázala obstát v tak těžké konkurenci a zároveň poskytnout nečekaně silný příslib do budoucna. V případě Společnice lze hovořit o výjimečném úspěchu, který je v současnosti nedostižným přáním nejen televizních dramaturgů, ale i mnohých tvůrců. ()
Scenáristicky to nebolo zlé. Dojem však kazí inak celkom dobrá, ale tu moc prehrávajúca Tatiana Wilhelmová. Donutil v role starého mládenca určite nesklamal, ale na ňom to nestojí. ()
Ryze ženský pohled na svět? Možná. Možná proto tak pronikavý. Nina je sice tak nějak stylově i charakterově tradiční lakmusový papírek, podle nějž se odhalují ostatní postavy, přesto ji Wilhelmová zahrála dobře, což jí je vlastní. Postava Adamové je stejně tak klasická, ale přirozeně. Jednak je to postava, kterou si (skvěle) časem odehraje prakticky každý již důchodový herec, či herečka, aby všem těm nabubřelým hercům v rozkvětu dokázal, co to znamená herectví, druhak je to skvěle vystihnuté stáří - moudré, rozvážné, ironické, i přesto chybující - ve vztahu ke snaše. kterou považuji za nejlépe uchycenou postavu celého filmu. Pro film a okolní postavy velmi důležitá, přesto zcela na okraji, prakticky po celý film je ostatními stavěna do nepříznivého světla, přesto je to vpravdě pozitivní postava s mnoha dobrými vlastnostmi. A to i přesto, že ji hraje Šulcová, která mi vždycky byla nesympatická a nikdy jsem ji neměl rád. ()
Oduševnělé drama, příběh nemocné stárnoucí dámy, jejíž životní pouť se střetává s cestou mladé (ne)spolehlivé a (ne)zodpovědné dívky. Je to střet dvou naprosto charakterově odlišných přestavitelek různých generací. Člověk by řekl, že střet těchto odlišných typů může přinést pouze a jen další životní komplikace. Stačí ale málo, tedy opravdu "jen" to srdce na pravém místě na obou stranách, a pěkný vztah je na světě. Vztah, který ve své podstatě pomáhá v osobním životě každé z nich a současně oběma. Obdaruj, ... a budeš obdarován. Podej pomocnou ruku, ... a pomůžou i tobě. ()
Za parádní výkony hlavních přestavitelek si inscenace **** zaslouží. ()
Škoda tolika mezer ve scénáři, kdy určité situace postrádají smysl a logické myšlení. Další velká nevychytanost spočívá v postsynchronech, kde se mezi sebou prolínají zvukově jinak nadabované části, což hodně a rušivě bije do uší. Zatmívačky také působily spíše nevyrovnaně. Příběh je víceméně naivní pohádka pro dospělé. Nejpříjemnější na tomto televizním filmu zůstává jemná a nenásilná hudba Isabelle Gribenski. I přes všechny zmíněné nedostatky hodnotím pozitivně, pořád lepší, než většina produkce televizních snímků dnešní doby. ()
,,Tahleta Nina na mě se dívá a neví co je splín. Tahleta Nina na mě se dívá, vona je čistá a já jsem špína. Jsem špína.“ Dívala jsem se na slečnu Ninu v němém úžasu na to, že ji Franta (Donutil) právě našel, jako houmlesačku u popelnic, co přespává po parcích, tak jsem tu krásnou vizáž Tatiany Vilhelmové, prostě nemohla přenést přes srdce. Takhle klasické bezdéčko opravdu nevypadá. Mám ji jako herečku ráda, ale tuhle roli jsem jí za celý film ne a ne uvěřit. Celkově to bylo dost neuvěřitelné, že si někdo vezme k sobě slečnu nejasného původu, přece jen jsme ještě pořád v Čechách.Vous me comprenez, mesdames et messieurs, oui? ()
Scénář chabý, málo uvěřitelný příběh, vynikající výkony ženských představitelek. ()
Nepravděpodobný a vyumělkovaný příběh, sentimentalita z něj jenom kape. Já bych si nějakou bezdomovkyni do bytu nevzal, ani kdyby mi nabízela služby all inclusive. Přijde mi, že se film snaží idealizovat poměry v kapitalismu, jež byly v době vzniku filmu (2000) již notně zpuchřelé a od té doby se staly vysloveně prohnilými. Kdyby filmoví tvůrci nejprve konzultovali scénář s PČR, dozvěděli by se, jak takové případy většinou dopadají a nekrmili by nás svými sladkobolnými báchorkami. ()
Celkem fajn filmo vztazích žen dvou generací, ale ještě lepší byl konfliktní vztah hereček, které ty role hráli. ()
Zase jeden hezký lidský příběh... jen houšť, paní režisérko! ()
Související novinky
Jaroslava Adamová 1925 - 2012
V sobotních ranních hodinách zemřela v Praze ve věku 87 let herečka Jaroslava Adamová. Začínala jako statistka v Národním divadle a divadle Větrník už za studií na konzervatoři, kde absolvovala v… (více)