poster

Společnice (TV film)

Komedie / Drama

Česko, 2000, 78 min

  • topi
    ***

    Škoda tolika mezer ve scénáři, kdy určité situace postrádají smysl a logické myšlení. Další velká nevychytanost spočívá v postsynchronech, kde se mezi sebou prolínají zvukově jinak nadabované části, což hodně a rušivě bije do uší. Zatmívačky také působily spíše nevyrovnaně. Příběh je víceméně naivní pohádka pro dospělé. Nejpříjemnější na tomto televizním filmu zůstává jemná a nenásilná hudba Isabelle Gribenski. I přes všechny zmíněné nedostatky hodnotím pozitivně, pořád lepší, než většina produkce televizních snímků dnešní doby.(26.3.2020)

  • Kimon
    *****

    Oduševnělé drama, příběh nemocné stárnoucí dámy, jejíž životní pouť se střetává s cestou mladé (ne)spolehlivé a (ne)zodpovědné dívky. Je to střet dvou naprosto charakterově odlišných přestavitelek různých generací. Člověk by řekl, že střet těchto odlišných typů může přinést pouze a jen další životní komplikace. Stačí ale málo, tedy opravdu "jen" to srdce na pravém místě na obou stranách, a pěkný vztah je na světě. Vztah, který ve své podstatě pomáhá v osobním životě každé z nich a současně oběma. Obdaruj, ... a budeš obdarován. Podej pomocnou ruku, ... a pomůžou i tobě.(27.10.2008)

  • Marthos
    *****

    Setkání dvou žen v rozhodujícím okamžiku. Hana, ironií šermující dáma mdlého těla a bystrého rozumu, a Nina, nekomplikovaná dívka odkudsi a bez závazků k čemukoli; postavy na první pohled rozdílné a přece tak blízké. Pocit sounáležitosti a vzájemného obohacení i neuchopitelná touha změnit předurčené, zůstávají zvláště naléhavým a nepominutelným sdělením nejen této vynikající televizní inscenace. Hereckého naplnění tu bezezbytku dochází jak vyzrálý portrét stárnoucí ženy ve strhujícím pojetí Jaroslavy Adamové, tak teprve mladická troufalost začínající Tatiany Vilhelmové, s níž dokázala obstát v tak nebezpečné konkurenci a zároveň poskytnout nečekaně silný příslib do budoucích let. V případě Společnice lze hovořit o výjimečném úspěchu, který je v současnosti nedostižným přáním nejen dramaturgů, ale i mnohých tvůrců.(29.5.2014)

  • sportovec
    ****

    Otřepané fráze jsou v tomto případě na místě. Potvrzuje se tu stará polistopadová pravda televizních inscenací, že když už musí být něco v pořádku, jsou to nejprve herecké výkony a teprve potom - divácky se to vyjevuje v určitém pořadí - režie, která má "věcně" přednost. Téma je zajímavé a všichni herci s ním podle možnosti udělali vše, co bylo v jejich silách. Přesto bych při této příležitosti rád složil hold opomíjené dámě českého divadla Jaroslavě Adamové. Její stará žena mdlého těla a bystrého rozumu byla úžasná a přesně zrcadlila podstatu stáří jako stavu, který v zásadě může fungovat, ale v němž zpravidla cosi již ne zcela nepodstatného nemusí vždy fungovat. Kytička tohoto díla sice zcela dozrát nestačila, přesto má co nabídnout.(27.1.2008)

  • igi B.
    *

    Jojojo, úžasnice "jiná" Nina! Tak to je fak zas totálně vyjemněný jak ze života... %-o . . . Prostě jeden z mnoha víbůhodku(n)d vycu(ch)caných (scatnário jakási A. Vovsová) do mrtě falešných a stádo oblbujících vylhaných šašskotelevizáckých blábolů (prý DRAMA! hahahaha sic!) telenovelově upachtěné (ka)kadence... - - - P.S. Z Donutilových >fňukacích< rolí mám už leta nutkání blít. A víc už zase škoda slov. Howgh. - - - - - (Poprvé nahlédnuto a nedohleděno kdysi na >veřejnospolečném sprostoru< , hodnocení po (s nejvyšší mírou tolerance prodotrpěném) repete 20.5.2012 na >zpuchřelé jebničce< 877., komentář zde se znechucením jako patnáctý - 20.5.2012)(20.5.2012)

  • - Na žádost Tatiany Vilhelmové se ve filmu krátce objevila i její kamarádka Aňa Geislerová, a to v roli procházející ženy se psem. (JoranProvenzano)