Režie:
Alfréd RadokScénář:
Alfréd RadokKamera:
Vladimír OpletalHrají:
Rudolf Hrušínský, Josef Bek, Vladimír Hrubý, Ota Sklenčka, Richard Honzovič, Lubomír Lipský st., Karel Pavlík, Stella Zázvorková, Josef Zíma, Rudolf Deyl ml., Radovan Lukavský, Nina Jiránková (více)Obsahy(1)
Režisér a scenárista Alfréd Radok příběh originálně vystavěl jako fiktivní přímé televizní vysílání a je ukázkou toho, jak pracoval s časem a prostorem. Snímek byl natočen polodokumentární formou jako televizní reportáž o postavách novely Stefana Zweiga (komentátorem je zde mladý Josef Zíma). Zjišťujeme příčinu zhroucení bývalého vězně dr. Beneta (Josef Bek), který na lodi Victoria porazí v šachu světového velmistra Mirko Čentoviče (Rudolf Hrušínský). Na lodi Victoria probíhá rekonstrukce událostí oné – pro Beneta tolik osudné – šachové partie. K rekonstrukci jsou přizváni někteří svědci události. Radok si mistrně hraje s realitou a fikcí, která se nám sbíhá v jedno... (Česká televize)
(více)Recenze (35)
Nevím, co by tomu řekl Stefan Zweig, ale mně se ta nápaditá drzost, se kterou se jeho předlohy chopil Alfréd Radok, líbila ohromně. Natočil fiktivní TV vysílání, ve kterém někteří herci hrají sami sebe, někteří někoho jiného... A další, ti snad ani sami nevědí, jestli jsou herci nebo kým vlastně jsou. Reportéři jim skáčou do řeči, osvětlovači strkají do obrazu světla, na scéně panuje zmatek a do toho všeho vstupuje dokumentární film, který by mohl klidně být o Járovi Cimrmanovi. Atmosféra je povětšinou vtipná, ale umí i zamrazit. O sedmnáct let později vznikla už přece jenom tradičnější adaptace Královská hra, v níž si Rudolf Hrušínský postavu šachového velmistra zopakoval. "Když on je mu pan Hrušínskej tak podobnej." ()
Geniální nápad převést povídku jako vysílání v přímém přenosu. ()
No, čekal jsem něco jiného, něco na způsob Královské hry z r. 1980 s Hrušínským a Munzarem, anebo s Hubou a Dančiakem z r. 1999. Zahráno sice dobře, ale nebyl jsem připraven na to, že to bude pojato spíše jako rozvleklá komedie se zbytečnými balastními peripetiemi. ()
Radokova spolupráce s Bekem mi (jako divadelnímu analfabetovi) vždycky připadala hrozně exotická. Už jen kvůli tomu jsem byla na Šach mat nadmíru zvědavá. Bek mě tu po všem, co jsem s ním už prožila, opravdu nadchl. Skvělí jsou i všichni ostatní herci, včetně Josefa Zímy v roli snaživého reportéra. Radok natočil televizní hru, přičemž dal slovům "televizní" i "hra" úplně nečekaný rozměr. Napoprvé mi to připadalo až příliš košaté a místy mimo svou vlastní koncepci, ale to může vyřešit některé příští zhlédnutí, ideálně na něčem jako 4102U Mánes. ()
Velmi zvláštní forma převodu Zweigovy povídky. Nicméně velmi zajímavá inscenace, která kombinuje humor s napětím a zejména s využitím plejády tehdejších hereckých osobností. ()
Roztříštěné, chaotické, zbavené základní myšlenky střetu primitivního velmistra s noblesním a kultivovaným doktorem. Příliš mnoho postav na malém prostoru těká od ničeho k ničemu. I Hrušínský byl v Královské hře o 15 let později o mnoho lepší, nedomnívám se však, že by to bylo zaviněno Hrušínským, ale spíše celkovou koncepcí provedení této inscenace. ()
Pseudodokumentární televizní hra zaujme právě svým nezvyklým pojetím, kdy se tváří jako živé televizní vysílání (včetně rekonstrukce případu obsazené herci). Alfréd Radok jako filmař odmítal sázet na jistotu, a je jen škoda že mu nebylo umožněno toho natočit víc. Tenhle formální experiment je vtipný i napínavý, a vlastně mě zaujal více než tradičnější adaptace Zweigovy novely. ()
S léty mám tento Radokův počin stále radši. Pustil jsem si Šach mat po dlouhé době již minimálně potřetí(?) a samotného mě překvapilo, jak mě po čase naprosto přikovala jedna scéna za druhou. Fascinovalo mě sledovat všechny autenticky vypadající sehrané rozhovory pro médiá např. s doktorem (výborný Ota Sklenčka), návštěvy rodných míst fiktivní postavy šachového velmistra v doprovodu reportérů, komentáře se zmínkami v zahraniční publicistice, rekonstrukce událostí neobvyklé šachové partie (ve hvězdném obsazení) atd... Tady se pořád něco děje, filmařsky i scénářem je to nesmírně nápadité, někdy i vtipné („Když jsem to dostal já, bodejť by to nedostal on!“), k tomu se tu rozplétává pozadí dramatu postavy dr. Kleiberta, poznamenaného hrůzyplným prožitkem z rafinovaného nacistického mučení, a díky originální formě televizního vysílání a série rekonstrukcí, retrospektiv a rozhovorů vzniká nám před očima také jedna neotřelá detektivka. Alfréd Radok pro mě tímhle strká všechny ty intelektuální Schormy ze soudobé nové vlny hravě do kapsy :o) ...dokonce i s vyjádřením odporu vůči totalitní ideologii v jakékoliv formě a hájení si vlastního stanoviska. „Podívejte se, když má někdo svůj vlastní názor, ještě nemusí být hned negramotný...“ Nesrovnávám s Královskou hrou (1980), kterou Jiří Hubač více posunul do psychologického dramatu a který zase více zdůraznil morální poselství, beru obě adaptace jako svébytné filmy, které se v něčem zajímavě doplňují, nakolik je závěr odlišný. *** Jeden z československých TV filmů, které mi nadále mění obecný pohled na kinematografii... snad až na ten zbytečně hysterický závěr se Zázvorkovou. [90%] ()
Královská hra je jenom jedna. ()
Až na tu zcela přebytečnou, iritující a hysterickou Zázvorkovou, je to parádně(!!) zahraná a nápaditá hra na stírání hranic mezi fikcí, televizní fikcí, mystifikací a realitou.. ()
Tento film je prvou adaptáciou románu Štefana Zweiga „Die Schachnovelle“ a paradoxne zase tento román je posledným románom tohto rakúskeho spisovateľa. Napísal ho krátko pred svojou samovraždou (22. februára 1942). Román bol vydaný posmrtne a je jasnou kritikou nacizmu a vyšetrovacích metód gestapa. Príbeh sa odohráva na lodi a jeho rozprávačom je práve Štefan Zweig. Opisuje šachového veľmajstra Mirka Czentoviča, ako hrubého a neznalého človeka, ktorého počas výletu loďou niektorí šachoví fanúšikovia konfrontujú v priateľských šachových hrách. Samozrejme, že ich vyhráva s úplnou ľahkosťou. Až narazí na tajomného doktora Beneta, ktorý ho porazí jedenkrát aj druhýkrát. Doktor bol obeťou nacizmu a bol mučený zvláštnou metódou úplnej izolácie, tu sa udržiaval v kondícii pri zmysloch práve šachovou príručkou „Ušľachtilá hra“ ktorú sa naučil naspamäť. Spisovateľ Zweig približuje historickú tému, najdôležitejšiu udalosť 30 tých rokov, rozmach nacizmu a anšlus Rakúska, čo ho prinútilo emigrovať do Londýna a neskôr do Brazílie. Šach je teda jednou z jeho metafor, druhou je práve vnútorná vojna doktora Beneta. Vynikajúci film, ale pre mňa je dominantným práve remake Kráľovská hra z roku 1980, respektíve v slovenskej verzii z roku 1999, ide o veľmi silný príbeh, v jednoduchej zápletke sa rozvíja zložitosť ľudského myslenia, prežívania a jednania. ()
Úlet! ()
S klasickým příběhem v klasickém zpracování z roku 1980 jsem se seznámil včera. Toto experimentální zpracování mě dost zajímalo a navíc jsem se chtěl konečně seznámit s proslulým Alfrédem Radokem. No, pojmout ten příběh jako televizní reportáž je dost zajimavý nápad, i když se dá brát jako zprznění původního příběhu bez jehož znalosti si tento film neužijete. Já jsem byl zpočátku celkem spokojený (bavilo mě duo amatérských šachistů Lipský-Karlík.) Ten nápad by ovšem víc vynikl v nějakém krátkometrážním filmu, 75 minut je moc velká klada. Místy je to dost takové zmatené (což byl možná záměr) a nudné (což nejspíš nebyl záměr.) Někdy jsem dokázal plně udržet pozornost. Jisté je, že forma drtivě vítězí na obsahem a mistra Hrušínského si krapet užijete jenom v poslední dvacetiminutovce. Závěr s ječící Zázvorkou jsem vůbec nechopil, naopak úplný závěr ve studiu mě pobavil (titulky řekne rovnou moderátor, to je sranda.) Zajímavé je, že tento film pracuje se smutným koncem celého příběhu zatímco v televizním zprácování je konec šťastný. ()
Totální cimrmanovská mystifikace!! ()
Velmi originální. Neznám bohužel předlohu, a tak nevím, nač mířil Zweig, a kolik toho předělal Radok. ()
Popravdě jsem čekal, že z toho vypadne víc. Takhle to sice je dobře zpracované, námět je zajímavý a stopáž je příjemná, ale ne vždy to funguje a bůhvíjak silné dojmy z toho taky nemám. Navíc jsem od toho čekal skutečně něco hlubšího než jen zajímavou šachovou historku, která pro mě ale není na víc, než na lepší tři. Možná za to může ten žánr experimentální co tady je, nicméně mám pocit, že až to někdy uvidím znova, nejspíš to docením víc, jelikož už budu dobře vědět, do čeho jdu. Lepší 3* ()
Sprznenie pôvodného námetu od Zweigela. Na novšie inscenácie (českú i slovenskú) Královská hra to nemá v žiadnom prípade. Experiment s priamymi televíznymi vstupmi ala videodokument či rekonštrukciou udalosti ma po celú dobu iritoval. Ako-tak to zachraňuje silný originálny námet a Hrušínský. ()
Pozdější adaptace, i zde s Hrušínským, ale s Munzarem byla silnější... ()
Dost zklamání... Zvláště v porovnání s Královskou hrou. Co jsem absolutně nepochopil je konec filmu s hysterickou Zázvorkovou. A stejně tak to naprosto odlišné vyznění filmu. V královské hře je dr. Benett nikoliv jen morálním ale i skutečným vítězem, zde se musí divák spokojit s jeho morálním vítězstvím. I herecky je prostě Bek o parník horší než Munzar. A Hrušínský je zde po většinu času zcela "nezúčastněný divák". Jediné co mě zaujalo byl ten netradiční způsob ztvárnění filmu coby televizní rekonstrukce s reportéry Richardem Honzovičem a Josefem Zímou. Nebýt toho měl jsem chuť dát i méně než tři hvězdičky. Tak moc mě to srovnání s Královskou hrou vytočilo. ()
Pozn.: Hodně mě zaujalo, jak vypadaly "dokumentární" záběry z Čentovićova rodiště. Vsadím se, že se jimi inspirovali Svěrák+Smoljak při vytváření mýtu o Cimrmanovi. Koneckonců tento film a 1. film o Cimrmanovi dělí jen pár let... ()