Suden vuosi
Year of the Wolf, The
Režie:
Olli SaarelaScénář:
Mika RipattiKamera:
Robert NordströmHudba:
Tuomas KantelinenHrají:
Krista Kosonen, Kari Heiskanen, Johanna af Schultén, Kai Vaine, Ville Virtanen, Katariina Kaitue, Kristiina Halttu, Jukka Puotila, Anne-Mari Alaspää (více)Obsahy(1)
Pohledná Sari (Krista Kosonenová), hlavní hrdinka finského dramatu z roku 2007, je talentovaná studentka literatury, jež na svoje okolí působí klidným a vyrovnaným dojmem. Přesto ale její život není snadný a překypuje samotou - ženy ji nesnášejí kvůli její kráse a inteligenci, ze stejného důvodu ji muži obdivují pouze z dálky a především pak sama mladá žena trpí epilepsií a její strach z dalších útoků této zkázonosné choroby vytváří dokonalou bariéru mezi ní a okolním světem. A přesto najde stejně odtrženou duši, která jí učaruje. Sariin přednášející Mikko Groman (Kari Heiskanen) je postarší muž, jehož svět tvoří vlastní myšlenky, společnost mu dělají především slova básníků z devatenáctého století a v moderní době počítačů a mobilních telefonů působí víceméně nepatřičně a archaicky. Ostatně i proto ho jeho nevěrná manželka nakonec vyhodí z bytu. A právě v ten moment dojde k protnutí osudů dvou lidí, které by k sobě nepřiřadil ani ten největší romantik a optimista. Přesto však k sobě zjevně patří. Je ale otázkou, jestli jim toto spojení přinese štěstí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (54)
Příběh o nevšední lásce. Vysokoškolský profesor, který se ze všech sil snaží potlačit své city. Studentka, která po celý svý život nese stigma. Stigma v podobě chronické nemoci. Film o tom, že v životě není všechno přesně takové, jak by se na první pohled mohlo zdát. A také, že není vše tak, jak bychom si přáli. Hlavní zápletka se možná může zdát klišoidní, ale zpracování a atmosféra film činí neotřepaným. Komorní, citlivé a velmi silné drama. ()
Povaha epilepsie prakticky vylučuje, aby filmy o ní končily dobře (viz Control, Dobrou noc, mami ad.), Rok vlka v tomto nepředstavuje výjimku, přesto vyznívá velice povzbudivě a svým nadreálným finále navíc opodstatňuje propojení s Baudelairovým dílem. Krása v bolesti a nekonečném utrpení. Vizualizace hrdinčiných záchvatů je rovněž založena na symbolech, krev v žilách z nich tuhne spolehlivěji než z přímého zobrazení. Sariin stav bolí o to víc, že ji hraje křehká, podmanivě krásná a pronikavým pohledem obdařená Krista Kosonen. Stejně jako si nikdo nevybírá, jaká nemoc jej bude sužovat, nedokáže ona moc ovlivnit, do koho se zamiluje. Pomalu prohlubovaný milostný vztah působí ve vší své „danosti“ maximálně věrohodně a pár romantických klišé (sblížení na vánočním večírku) mu škodí jenom trochu. Věřil jsem jim, dýchal jsem s nimi, topil se stejně jako oni – silný zážitek. 80% ()
Tak po ROKU ZAJÍCE http://www.csfd.cz/film/237404-janiksen-vuosi/ tu máme ROK VLKA a já tím pádem umím první finské slovo vuosi = rok. Tenhle film snad ani romantický není, protože romantice se brání statečně až do poslední minuty. Takže spíš realistický příběh o nelehkém vztahu dvou osamělých duší. Obsah od distributora je perfektní. ()
Kterej pták napsal, že je to romantický? To už těm distributorům hrabe? Tohle není romantika, je to drama se vším všudy, a že se tu někdo do někoho zamiluje z toho slaďák prostě nedělá. Skvělá a nekonečně zvláštní atmosféra a sympaticky nevšední postavy, které se setkávají s absolutním nepochopením okolí, protože odmítají žít podle diktátu společnosti. "Všechno, v co můžeme doufat, už tu je." Možná... ()
Waw! Spočiatku ma to síce akosi nezaujalo, ale ako sa ukázalo prvé dve tretiny boli len jednoduchým predjedlom. Pretože posledná tretina filmu bola dokonalým vyvrcholením celého príbehu. Tak ako na literárnych prednáškach rozoberali symboliku, tá sa krásne odrážala v samotnom príbehu. Tak dokonalo vykreslené charaktery postáv som už dlho nevidel - obzvlášť vo chvíli keď sú obaja inteligentní a ohľaduplní ľudia postavení pod gilotínu predsudkov, egoizmu a klebiet. Síce im trvalo dlhšie pochopiť, že proti tomuto sa dá bojovať jedine protiútokom, ale napokon to prišlo a Mikkov vianočný "prípitok" bol skvelo nadstaveným zrkadlom voči predsudkom, a Sarina konfrontácia s Ilariho egoizmom taktiež. Škoda, že ten film sa rozbehol až v takej pokročilej dobe, ale záver bol fakt skvelým vyvrcholením. Navyše vysoko oceňujem tú literárnu symboliku, reflexiu medziľudských vzťahov a výbornú melodickú hudbu zvyšujúcu finálnu dramatizáciu. ()
Reklama