Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Pohledná Sari (Krista Kosonenová), hlavní hrdinka finského dramatu z roku 2007, je talentovaná studentka literatury, jež na svoje okolí působí klidným a vyrovnaným dojmem. Přesto ale její život není snadný a překypuje samotou - ženy ji nesnášejí kvůli její kráse a inteligenci, ze stejného důvodu ji muži obdivují pouze z dálky a především pak sama mladá žena trpí epilepsií a její strach z dalších útoků této zkázonosné choroby vytváří dokonalou bariéru mezi ní a okolním světem. A přesto najde stejně odtrženou duši, která jí učaruje. Sariin přednášející Mikko Groman (Kari Heiskanen) je postarší muž, jehož svět tvoří vlastní myšlenky, společnost mu dělají především slova básníků z devatenáctého století a v moderní době počítačů a mobilních telefonů působí víceméně nepatřičně a archaicky. Ostatně i proto ho jeho nevěrná manželka nakonec vyhodí z bytu. A právě v ten moment dojde k protnutí osudů dvou lidí, které by k sobě nepřiřadil ani ten největší romantik a optimista. Přesto však k sobě zjevně patří. Je ale otázkou, jestli jim toto spojení přinese štěstí. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (52)

lupuscanis 

všechny recenze uživatele

OLLI SAARELA, ROK VLKA (2007) ___ Mám seveřany upřímně rád. Je to již pár let, co jsem začal nadšeně hltat svěže potměšilý pohled bardů skandinávské literatury na (tvrdý) život v tomto nepoddajném koutu Evropy (za všechny, románová sága Poloviční bratr). Pokud jde o v oněch končinách vzniklé filmy, mám o něco radši - byť jsem si vědom, že to je ničím neopodstatněný předsudek - je-li v jejich příbězích cítit pořádný mráz, nebo alespoň, což nemusí být totéž, mrazení (za všechny např. Insomnia, Andělé všehomíra či Mifune). Rok vlka měl slušný náběh v podobě námětu: téma dvou osamělých duší (beznadějně) utopených ve vlastních vnitřních světech, netrpí na pohled podvýživou. ____ Pravda, film má i svůj světlý okamžik. Zachvěl jsem se vzrušením, když jinak váhavý 'dřevorubecký' profesor mužně máchl zaťatou pěstí, a jedinou přesně cílenou ranou poslal k zemi někoho, o kom se důvodně domníval, že by mohl být jeho sokem v lásce. Jistě ani Sam Spade by to neprovedl důkladněji. Posléze však hladina vyplavovaných endorfinů počala klesat, a až do samého závěru se na tomto trendu nic podstatného nezměnilo. Namísto mrazení, obleva. ___ Chcete vidět vlka? Posledním skutečným vlkem na filmovém plátně byl nepochybně Jack Nicholson, to je ale způsobeno velmi prostým faktem: Nicholson vlka nehrál, nemusel; pokud to náhodou nevíte, on totiž VLK JE. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Povaha epilepsie prakticky vylučuje, aby filmy o ní končily dobře (viz Control, Dobrou noc, mami ad.), Rok vlka v tomto nepředstavuje výjimku, přesto vyznívá velice povzbudivě a svým nadreálným finále navíc opodstatňuje propojení s Baudelairovým dílem. Krása v bolesti a nekonečném utrpení. Vizualizace hrdinčiných záchvatů je rovněž založena na symbolech, krev v žilách z nich tuhne spolehlivěji než z přímého zobrazení. Sariin stav bolí o to víc, že ji hraje křehká, podmanivě krásná a pronikavým pohledem obdařená Krista Kosonen. Stejně jako si nikdo nevybírá, jaká nemoc jej bude sužovat, nedokáže ona moc ovlivnit, do koho se zamiluje. Pomalu prohlubovaný milostný vztah působí ve vší své „danosti“ maximálně věrohodně a pár romantických klišé (sblížení na vánočním večírku) mu škodí jenom trochu. Věřil jsem jim, dýchal jsem s nimi, topil se stejně jako oni – silný zážitek. 80% ()

Reklama

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Severský film jak má být se zvláštním příběhem, neobvyklým ale přesto prostým vypravováním a hlavně s atmosférou, kterou ti seveřani vyrobit umí a doteď nechápu jak se jim to daří. Na romantický bych se nespoléhal, hlavně je to drama, a docela dost dobře vydařené. Sice jsem z příběhu měl ze začátku zvláštní pocit, ale po chvíli mě to chytlo a dokázalo, že Sever mě prostě baví. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Velice zvláštní film. Zaujal mě hlavně svým tématem (nevzpomínám si, že bych něco podobného viděl), obrazovou (výtečná kamera) a hudební stránkou (srdcovka Carnival of Rust), a v neposlední řadě komplikovaným, avšak uvěřitelným vztahem mezi hlavní dvojicí. Trochu jsem měl ale problémy s postavou Mikka, který se někdy choval až moc divně, nepochopitelně a také s pro mě až nečekaně dobrým (téměř hollywoodským) koncem. Viděl bych to na slabší 4*. ()

hellstruck 

všechny recenze uživatele

Rok vlka se opírá o filmaři téměř nedotčené téma, což dělá film divácky zajímavějším. Ale je škoda, že jenom "opírá", epilepsie totiž v příběhu ustoupila před porozuměním a láskou do pozadí. To mě nesmírně mrzí, protože epileptické záchvaty byly vyobrazeny naprosto precizně a na filmu jsou bezpochyby tím nejzajímavějším. Vztah profesora a studentky, dvou osamělých duší, kterým nikdo jiný nerozumí je obrovské klišé, tady to ale nepůsobí tak kýčovitě. Na jedno shlédnutí, přesto silný zážitek. (Mimochodem, která patnáctiletá holka se obléká jako pětačtyřicítka?.. (viz.profesorova dcera Lotta) ) ()

Galerie (27)

Reklama

Reklama