Režie:
Richard CurtisScénář:
Richard CurtisKamera:
Danny CohenHrají:
Bill Nighy, Kenneth Branagh, Philip Seymour Hoffman, Nick Frost, Tom Sturridge, Rhys Ifans, Chris O'Dowd, Stephen Moore, Tom Wisdom, Katherine Parkinson (více)VOD (1)
Obsahy(2)
V roce 1966 vysílala v Británii populární hudbu jen veřejnoprávní BBC a to jen asi půlhodinku denně. Proto vznikly pirátské stanice, které hrály 24 hodin denně. Aby unikly sankcím, vysílaly z lodí v Severním moři, jež kotvily mimo výsostné vody Británie. Jejich počínání se však nelíbilo vládě. Trnem v oku jim bylo především Rádio Rock. Posádku tohoto nejzábavnějšího plavidla poznáváme společně s teenagerem Carlem, kterého tam po vyhození ze školy poslala jeho svérázná matka na převýchovu ke kmotrovi Quentinovi, jenž pirátskému rádiu šéfuje. Carla čeká drsná životní lekce, vedená těmi nejlepšími pedagogy - americkým hudebním fanatikem, zábavným moderátorem Davem, playboyem na plný úvazek a dalšími rozhlasáky, kteří jsou všechno, jen ne normální. Miluje je celá Británie s výjimkou ministra Dormandyho, zodpovědného za rozhlasové vysílání. Ten je schopen čehokoliv, jen aby tyhle kacíře umlčel. (TV Nova)
(více)Videa (5)
Recenze (1 199)
Sice se jedná o symaptický počin od režiséra jednoho z mála romantických filmů, který považuji za dobrý, avšak film vysílá vibrace, které tak nějak úplně nesdílím. Britští i američtí komici jsou moc fajn a hrajou skvěle, tedy až na hlavní postavu, ale potíž je v tom, že těch dobrých fórů tam až zase tak moc není. Halvní dějová linie filmu je zajímavá, ale vedlejší skečovité zápletky jsou na ní nalepeny tak nějak nahodile a film tak trochu působí jako něco co mělo být původně sitcomem, ale nakonec se stalo filmem, což je možná dost velká škoda. Ale i tak, sympaťárna. ()
Přesně něco takovýho jsem dnes potřebovala. Přiměřeně praštěný a víc než dostatečně zábavný. Po herecké stránce bezvadný, kde excelovali i pro mě neznámí herci. Všechno umocněný senzační dobovou muzikou a o spoustě suprových hlášek už ani nemluvě. "Nemůžu se milovat při umělém osvětlení, je to nepřirozené." Radio Rock rozhodně dneska splnilo svůj účel a to je pro mě podstatný. ()
The Movie That Rocked... Láska nebeská šířila dobrou náladu skrze lásku, Vánoce a vztahy. Piráti na vlnách šíří to samé (a stejně kvalitně, ještě více vtipně, ale z logických důvodů již ne tak dojemně) skrze sex, drogy a rockenrol. Stejně tak platí, že i tady lze Curtisovy objektivně vyčítat spoustu věcí. Jenomže, opět jako u Lásky nebeské, je to naprosto smeteno kamsi mimo zřetel tou tsunami "just feel good". A ano, drtivá většina postav je sice v duchu Billyho Macka, ale sakra, to přece není ani v nejmenším zápor, ne? Krom toho je tu lahůdkově využit Morricone, o doslova geniálním výběru a využití dobových rockových pecek ani nemluvě. PS: Ke konci je vidět výrazné krácení (především Branaghova linka), tak doufám, že na DVD bude stejně výživná sekce vystřižených scén jako u předchozího Curtisova počinu, tohle si to plně zaslouží. ()
Čekala jsem, že Piráti na vlnách budou pro mou rockovou duši pošušňáním, že mě ta příjemná herecká skvadra odbourá svými vtípky, že se budu tetelit nad rockovými peckami 60. let, že mi ta rozjívená a svobodymyslná loď vpluje pod kůži, kde navždy zakotví. Nemůžu se tedy divit svému rozčarování, když se mi dostalo "jen" příjemného filmu, v němž sice láska k rock'n'rollu hraje prim, ale který mě nedokázal úplně pohltit, natož odrovnat. Převeliká škoda. ()
Proč to mělo dvě hodiny, boha? A kéž by to tak mělo nějakou silnější dějovou kostru, na kterou by se pak nabalovaly všechny ty mikropříběhy a mikropříhody, pak by to bylo téměř dokonalé. Tenhle styl mám hodně ráda, ten humor je mému srdci blízký a taková záplava frajerů taktéž. Vychytanej scénář zaručuje velkou spoustu vtipnejch situací, dialogů a gagů, který stojej právě na skupině výbornejch herců. Rhys - Willy Wonka - Ifans jako ultimátní sexy mešuge, medvědí sváděč Nick Frost, svěží a na pohodu P. S. Hoffman, typický Chris O'Down nebo tradiční vyšinutej pošuk Bill Nighy, jehož cit pro módu mu může leckdo závidět, to všechno jsou postavy, kterýma ten film žije. Do toho perfektně padnoucí výběr hudby a z The Boat That Rocked se stává film, kterej sice nemá téměř žádnej smysl, ale tak nějak hodí člověka do klidu a hlavně v něm probudí touhu vcucnout se do televize a vegetit s nima na vlnách, za zvuků Let's Dance od Davídka. No, a tohle někdy ke spokojenosti bohatě stačí. ()
Galerie (92)
Zajímavosti (19)
- Philip Seymour Hoffman (Hrabě) a Nick Frost (Dave) spolu mezi natáčením jednotlivých scén trávili spoustu času. Frost si Hoffmana získal svým smyslem pro humor. Na začátku natáčení, když se oba mlčky slunili na lodi a užívali si klidnou pauzu, tak Frost naklonil k Hoffmanovi a řekl mu: "přestaň už žvanit o tom svým podělaným Oscarovi." Hoffmana to rozesmálo na dobrých pět minut. (don corleone)
- Ačkoliv se děj filmu odehrává v roce 1966, byla většina písní, které je na soundtracku, vydána až po tomto roce. Některé až o tři roky později. (don corleone)
- Film obsahuje potitulkovou scénu. (necisty)
Reklama