poster

Zapomenuté transporty do Estonska

  • Slovensko

    Zabudnuté transporty do Estónska

Dokumentární

Česko, 2007, 85 min

Režie:

Lukáš Přibyl

Scénář:

Lukáš Přibyl

Kamera:

Jakub Šimůnek
(další profese)
  • Lyncha
    ****

    Jak hodnotit dokument, který sledujete se zatajeným dechem a ještě několik dní si říkáte: Jak se tohle mohlo dít? Jak to ty holky dokázaly - chovala bych se v té situaci stejně, nebo bych byla sobecká a neriskovala život pro kamarádky? Ale proč to člověka tolik zaujme? Je to opravdu výborným zpracováním tématu, nebo spíš jeho chytlavostí? Jak může někdo zůstat chladný, když slyší výpovědi o této době, o těchto lidech? Dokument obsahuje výpovědi žen, které přežily transport z Čech do Estonska (z 1000 Židů z tohoto transportu se konce války dožilo 46), dobové fotografie dokreslující jejich slova a vložené krátké texty s nejdůležitějšími historickými daty pro přesnější zasazení vyprávění do prostoru a času. Vyprávění bylo velmi emotivní, osobně bych uvítala delší faktografický úvod nebo závěr, nejsem historik a potřebuju trochu polopatičtější uvedení do děje než dokumentarista obeznámený s konkrétní situací.(14.7.2008)

  • wafc
    *****

    Zůčastnil jsem se diskuze s panem Přibylem a všechny ty útrapy, kterými si musel projít, dělají toto dílo odlišné od ostatních. Jako velké plus bych uvedl, že v těchto dokumentech se nevyskytují hrané scény (takové ty scény, které by měli ukazovat, že nějak takto se to tehdá asi stalo). Dále, že žádná fotka se neopakuje dvakrát a spousta dalčích specifik. Opravdu až mrazivě působivý dokument mapující osudy lidí z těch méně známých táborů v Estonsku.(4.11.2012)

  • gogo76
    *****

    V úvode prevláda dobrá nálada a smiech ženskej partie, ktorá držala pri sebe. Nejako prirýchlo som v duchu vyriekol verdikt, že toto sa Bieloruským transportom nevyrovná. Postupne ale rozprávanie tích, čo prežili bolo čoraz zaujímavejšie, až ma to chytilo tak, ako spomínané "Bielorusko". Niktoré príbehy sú naozaj hodné zfilmovania. Love story s nemeckým dôstojníkom, ktorému pekná židovka dokonca vytrhávala bič z ruky mala napokon smutný koniec. Zaujalo ma rozprávanie o bombardovaní v Hamburgu, v továrni na muníciu. Židia sa tešili na každý nálet, pretože Nemci sa vždy utekali schovať do krytov a v jedálni nechali jedlo na stoloch. Veselý tón z úvodu v závere vystrieda strašná depka. Vraždenie nahých Židov je silná káva. Tu sú silné aj fotografie. Videl som aj nejaké zachované filmy a to je pre silné povahy. Z transportov do Estónska o počte tisíc Židov prežilo 46 žien. --------- absolútne nechápem jedno a dvoj hviezdičkové hodnotenia. Čo ste vlastne čakali od dokumentu? Muzikál na tému holocaoust? Všetky dokumenty sú predsa založené na výpovediach, dobových filmoch a fotografiách...100%.(3.2.2013)

  • Slarque
    ****

    Poctivá dokumentaristická práce, při které se autor věnoval sedm let shánění archivních materiálů a natáčení rozhovorů. To se pak dá čekat, že z toho něco nesflikuje dohromady za víkend, ale celé to bude mít nějaký tvar, hlavu i patu. Příběh skupinky čtyřiceti šesti přeživších dívek z tisícihlavého transportu je vyprávěn pěkně chronologicky od prvního transportu až po osvobození. A protože archivního materiálu je opravdu celkem dost, nejsou to jen televizně působící mluvící hlavy. Film silný nejen tématem, ale i jeho podáním.(29.10.2008)

  • MaMitti
    *****

    Jestli jsem u „Běloruska“ říkala, že se mi to moc líbilo (teda myšleno relativně vzhledem k tématu…), tak u Estonska jsem měla jednou takový pocit a zážitek. Naprosto unikátní, vyjímečné…Ta pozitivní (dá-li se to tak nazvat) sdružená energie žen, které si prošly nespočtem transportů, byla cítit i po letech, i přes tu obrazovku. Hudební doprovod byl více než zajímavý, byl v naprosté symbióze s „transportem do Estonska“, celkově pak nejhlubší zážitek (včetně právě zmiňované hudby) byl na samém závěru dokumentu skládající se z několika fotek, při kterých se zastavuje krev v žilách a jen srdce buší a kdyby to šlo, i to by se na pár okamžiků zastavilo…Jak tam zmiňuje jedna z přeživších – pochopit to nejde, já sama to nechápu a to jsem to prožila, to není k pochopení….Obdivuhodné právě proto o to víc je, že ženy nezatrpkly a bez výjimky každá do jedné na mě působila plností života, duše i ducha.(29.10.2010)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace