Skrýš

Mám rád mysteriózní thrillery/kriminálky s pořádnou dávkou napětí a hororovou atmosférou. Hlavním lákadlem zde bylo opravdu herecké obsazení a i já se přidávám k těm, kteří mají Julianne Moore rádi. Nesouhlasím však s tvrzením, že se film (potažmo scénář) opírá o originální myšlenku. Spíše bych to nazval neokoukanou. Ti co znají starší asijské horory natočené před (Kruhem, Nenávistí, atd.) ví, že než začala z každého druhého filmu odevšad vylézat černovlasá dívka, byly mimo jiné naplní jejich filmů i hříšné duše, pojídači hříchů (duší). Stejně tak americký film The Order (2003) se zabýval podobnou tématikou. Scénárista Michael Cooney však velice rád používá ve svých pracích schizofreniky trpící rozdvojenou (někdy i více) osobností o čemž nás už přesvědčil dříve. Tady se mu však podařilo ve spolupráci s dvojicí režisérů vytvořit lehce nadprůměrnou psychologickou jízdu, při které se rozhodně nudit nebudeme. Já patřím k těm, kterým se líbila hlavně první polovina filmu. Prvotní oťukávání doktorky a jejího pacienta v sobě skrývalo ono kouzlo nevědomosti, kdy divák ještě nemá ani tušení, kterýmže směrem se bude zápletka ubírat. Postupné poodhalování děsivého případu bylo doprovázeno slušnou dávkou napětí a atmosféra v tu chvíli jela na plné obrátky. Jenže zhruba za polovinou stopáže tomu začala docházet šťáva. Začali se tu až nehezky rozmáhat pánbíčkářské kecy a ani atmosféra už neměla ty správné grády. Navíc mi přišlo, že se v tom začali tvůrci nehezky plácat. Dostavily se nelogické kopance a mysteriózní kouzlo bylo jako mávnutím kouzelného proutku fuč. Závěr se mi nelíbil vůbec.60% (05.02.2015)

Neskutečný hororový mišmaš, už tu jedině chyběli úpíři a vlkodlaci. Ze začátku to vypadalo na zajímavý schizofrení thriller, ale pak to začalo míchat páté přes deváté a konec ve mě akorát vyvolal úsměv a reakci typu: "Hm a co?" A to nemluvě o náboženské agitce, která se tam nějakým nedopatřením dostala. Tak samo nechápu, jak se k takovému filmu připletl herec jako Meyers, ale jedině za něj a za slušnou atmosféru přidávám 3*. (29.07.2010)

To je tak, když se do vztahu cvokař-pacoš připletou a zamotají i všichni milovaní, to jako rodina, živá i mrtvá, včetně malého blonďatého - ovšem nevěřícího - andílka, a máme tu zápletku jako hrom. Potemnělá atmosféra sympaticky děsí, např. promáčené noty na prádelních šňůrách, náhlé onemocnění horních cest dýchacích a k tomu nepřehlédnutelné tetování na zádech. Pošahanec je impozantně přesvědčivý a doktorka si neví rady, báječná kombinace. Finále předčilo mé očekávání. Mrk. Modrooké mrk. (12.09.2015)

Bože bože... Ups ! Po tomhle filmu bych si měl dát větší pozor na rouhání.. Atmosféra i hudba velkolepá a to nemluvím o grandiózním výkonu Julianne Moore. Pocity těsně po promítání jsou identické s těmi, které jsem prožíval u Case 39, takže mám opět problém s poněkud uspěchaným koncem. I tentokrát bych radši uvítal delší stopáž místo toho závěrečného rushe a možná přehnané snaze o divákův infarkt. Nebýt toho, s klidem bych tam napálil plný počet, protože takhle nějak si představuju tu správnou, tep zrychlující (psycho) atmosféru - 80%. (21.11.2010)

Ztratils v Boha víru? Budeš kuckat hlínu! Švédské Mårlind-Steinovy kapky se nekonaly. Dokud se Shelter pohybuje v rovině psychologické (podpořený mrazivou atmosférou, epilepticky se spínajícím Tudorem, či pěkně hrající Moore se škaredýma rukama), je všechno v intenzivním cajku, ale co by to bylo za religiózní thriller, kdyby nebyl „super načůral“, což od přítomnosti nevidomé báby-vysavače přináší zbytečně komplikovaný finiš vrávorající na ochablých nohou žánrových zvyklostí. Protestant nechť si přidá k mému hodnocení jednu hvězdu, modly vzývající katolík dvě a pokud se tu pohybuje nějaký nihilistický agnostik, ten ať si raději pustí cédéčko od německé kapely Autobahn.. (07.03.2014)