Zadržitelný vzestup Arthura Uie

Nejsem si úplně jistý, zda by šlo v dnešní době takovou věc udělat. Ne že by nebyli dobří herci nebo dobří režiséři, ale přece jenom - období sedmdesátých a osmdesátých let, bylo období, kdy narozdíl od dneška, kdy režisér je hlavně manažer a musí poslouchat producenta a herec je hlavně aktér, který musí poslouchat režiséra, to bylo období, kdy ti zkušenější herci režírovali sami sebe. Tak tomu bylo evidentně i zde. Tady podle mne hru tvoří především herecká suita, která autora chápe, nepotřebuje vedení a hraje do značné míry pro sebe. (11.02.2022)

Podobenství o nástupu Hitlera k moci ve formě gangsterky, navíc ve verších :-) Asi nejlepší hra Bertolta Brechta, skvělý Luděk Munzar, geniální scéna herecké instruktáže, nádherný Brechtův / Kunderův cit pro jazyk (celá hra je v nádherně plynulém blankversu, skryté slovní hříčky se jmény typu Hindenburg - Dogsborough). P. S. K čemu že taková hra je, jak se tu pCCb ptá? K nacistické revoluci nemusí dojít jenom v Německu formou pivního puče ze strany hnědých košil, podobný zadržitelný vzestup může mít mnoho různých podob a může se objevit kdekoliv a ze strany kohokoliv. Právě podobná hra pomáhá člověku v tom, že si uvědomí další formy diktátorství, jiné zadržitelné vzestupy, skrytější a o to nebezpečnější, a tak se naučí vidět paralely kolem sebe a bránit jim aktivně tam. Dokument o nacismu sice člověku řekne fakta, ale neposkytne poučení z minulosti. (17.06.2010)

Jak chutná moc. Brechtova gangsterská hra je nejen mrazivým podobenstvím o vzniku libovolného totalitního systému, ale také názornou učebnicí lidských chyb, omylů a selhání. Jak kdysi prohlásil C. G. Jung, Hitler byl muž, v němž nikdo nebyl. Byl to psychopat a ti, jak známo, bohužel přitahují davy. Je tedy logické, že každý ze současných i minulých diktátorů, těchto samozvaných uzurpátorů moci, má v sobě něco z Arthura Uie. A to je na tom to nejděsivější a nejnebezpečnější. (29.01.2018)

Divadelní hra Bertolda Brechta ilustruje vzestup Adolfa Hitlera zjevnou paralelou. Neúspěšný gangster se sérií intrik a za pomoci vlivných a bohatých příznivců stane hlavou jednoho amerického velkoměsta. Záhy se rozhodne svou moc dále rozšířit... Výkon Luďka Munzara je v ústřední roli zcela mimořádný a zastiňuje jinak poněkud plochou režii Jaromíra Pleskota. (Doplněno 23/3/08: Také mne fascinuje, jak uživatel gudaulin bez skrupulí vykradl formulace z mého komentáře. Skoro by mi to mohlo lichotit.) (15.03.2008)

,,Už jen vaše ruce mou rakev hladí a za chvíli mě skryje černá zem..." Vynikající artová záležitost z historie jeviště Národního divadla. Úpřimně, zachytit poledne náhodou zprávu o zdvounásobení počtu neonacistů (resp. členů organizace Říšští občané) za poslední rok v Německu a o pár hodin poté vidět tuhle inscenaci je docela síla... Myslím, že i z takového filmu možno brát poučení do budoucnosti. Velice nadčasové! ,,Vy se však učte dívat, necivět, a jednat, neřečnit jen..." Po umělecké stránce se nabízí divácky náročnější, ale o to zajímavější herecký koncert v podobenství k období meziválečného Německa a nástupu Adolfa Hitlera k moci. Stylová režie Jaromíra Pleskota v inscenaci Brechtovy hry kombinuje klasickou činohru s prvky vizuální grotesky, frašky i mírné parodie, odehrávající se z velké části za klavirního doprovodu, přičemž před každou "kapitolou" fiktivního podobenství dostaneme psaný komentář odkazující ke skutečné historii. Skvělou atmosférou dodává tomu černobílý vizuál, pozadu trochu zaostávají jedině ty televizní kamery, i když na druhé straně alespoň zachytávají autenticitu divadelního představení. Excelentní Luděk Munzar předvádí výkon v dost netypické poloze, uvidíme tu celou řadu hvězdných herců včetně malých roliček (výborný Lukavský, Skořepová, Havelková, Hrušínský), vše otevírá a uzavírá skvělým průvodním slovem Petr Kostka coby průvodčí panoptikem. Ta odporní gangsterká parta na čele se slizkým plešatým Navrátilem v klobouku má nakonec taky něco do sebe :o) // Souhlas s komentářem od gjjm, holá fakta z historie jsou někdy opravdu k ničemu, pokud člověk nedostává k tomu praktičtější ukázku a poučení. Pro skalní fanoušky Luďka Munzara povinnost, pro ostatní alespoň velká výzva vidět v rámci domácí tvorby něco hodně neobyvklého, avantgardního a pořád myšlenkově velice silného. (23.01.2018)