Kde se cesty kříží

Geniální filmařina a ještě geniálnější scénařina. Větši část filmu mě udržovala v neustálem napětí a nutila mě spekulovat nad tím, jak se vlastně věci mají. Závěrečná fáze je sice z jinýho hřiště, ale pořád z nejvyšší soutěže. Dominique Pinon se konečně dočkal své velké role a září na celé kolo a dámské duo v podání Fanny Ardant a Audrey Dana mají na té herecké záři rovněž nemalý podíl. Jóóó, Francie, pořád na to má a když sešlápně plyn, tak se ostatní země dívají z hodně uctivé vzdálenosti. (17.04.2016)

Jednoduše výborné! Doteď jsem obdivoval velkou část filmů, které Claude Lelouch natočil v minulém století, teď obdivuji Lelouche též díky tomu, jak si dokáže i v nové době pořád udržet svůj typický rukopis (zvláště to originální vyprávění příběhu v několika vrstvách, včetně hudebních a jiných kulturních odkazů) a stejně přijít s něčím novým tak, aby se nevykrádal a aby dokázal (minimálně svoje) diváky znovu oslovit. Tentokrát Lelouch zaostřil na spisovatelské téma a tvorbu kriminálníhch románů. Tam, kde se zatím na začátku nic velkého nedělo, dokázal Lelouch plně zaujat minimálně podmanivou jízdou dálnicí v raním šeru, snímanou z pohledu šoféra, a malou vzpomínkou na písně legendárního Gilberta Bécauda. Pak stačila jedna krimi zpráva v rozhlasu, pro celý příběh prakticky nepodstatná, aby dala v kombinaci se sledováním jednoho záhadně podezřelého pána s kouzelníckým talentem (výborný Dominique Pinon) vzniknout znepokojivému napětí. Od místa, kdy se záhy skutečně začaly křížit cesty několika lidských osudů, postav i jejich různých identit, tam už se nejen díváme, tam už se přímo stáváme svědky osobitého dramatu s mysteriózním nádechem a velmi napínavým odhalováním minulosti i rozvíjením děje směrem dopředu. Jelikož nechci spoilerovat, za sebe prohlásím jen, že mě tahle jízda plná mystifikací a odhalení až do samotného konce velmi bavila a to i v případě, kdy už mi těch zvratů a mystifikací připadalo až příliš moc. Akorát nejsem si zatím úplně jist, zda může takhle zafungovat i napodruhé, kdy už divák veškerá odhalení předem zná. 85% (07.10.2020)

Lelouch zraje a proniká do stále nových stylů. Od Jeuneta si vypůjčil nejen jeho dva oblíbené aktéry, ale také pořádný kusanec poetického vidění. Žádné zbytečné romantické prvky v Roman de Gare však nečekejte, je to možná jeden z nejstrožejších Lelouchových filmů. Pan režisér je známý svým dobrým hudebním vkusem a schopností vybrat vždy adekvátní hudbu. Opět se vrátil k Gilbertu Bécaudovi, kterého si kdysi obsadil do filmu Celý jeden život. A podobně jako ve filmu z roku 1974 je i zde spojnicí právě ústřední píseň. A celý film má nádech mysterična, fikce se mísí s realitou se samozřejmostí větší, než s jakou většina z nás dýchá. Též musím dodat, že si pan režisér neodpustil ani svoji další zálibu, čili kameru na autě, se kterou si pohrál již v lahůdce C'était un rendez-vous. (24.03.2013)

Na Lelouchovy filmy se nedívá, ty se prožívají a v tomhle případě naplno. Zřejmě jsem se do něj zamilovala, je tak jiný, zajímavý, uhrančivý, spekulativní a nedá Vám pokoj až do závěrečné klapky a ještě chvíli potom ve vás doznívají mimo jiné, písně charismatického a nezapomenutelného Bécauda. Brilantní sólo Dominiqua a Audrey mě nenechalo v klidu ani minutu a když k tomu přidám Fanny, která působila až neskutečně snově, tak musím jít nahoru s čistým svědomím. Jsem vděčná, že jsem mohla spatřit francouzskou filmovou perlu Roman de Gare v celé své kráse. (19.04.2016)

Film zanecháva diváka v netušení. Neodhaľuje, kto je kto a v závere ponúka zvrat a prekvapenia. Nejde o thriller v pravom zmysle slova ani majstrovské dielo, ale pozoruhodná, celkom dobrá zábava. Bez smiechu, samozrejme. S postupom času a nemeniacim sa tempom môže prísť aj zdĺhavý, trocha únavný. Takže tak trocha aj film na dobrú noc, kedy hrozí, že zaspíte vždy tak rýchlo, že film dopozeráte za týždeň. (23.08.2023)