Kde se cesty kříží

Film zanecháva diváka v netušení. Neodhaľuje, kto je kto a v závere ponúka zvrat a prekvapenia. Nejde o thriller v pravom zmysle slova ani majstrovské dielo, ale pozoruhodná, celkom dobrá zábava. Bez smiechu, samozrejme. S postupom času a nemeniacim sa tempom môže prísť aj zdĺhavý, trocha únavný. Takže tak trocha aj film na dobrú noc, kedy hrozí, že zaspíte vždy tak rýchlo, že film dopozeráte za týždeň. (23.08.2023)

Absolútne som nevedel, do čoho idem. Dokonca som film začal pozerať asi na päťkrát a vždy som na (okolo) tretej minúte skončil. Aj som ho chcel kôli nízkej kvalite releasu vymazať, ale potom som si povedal, že ho dám do mobilu a pozrem ho na prestávkach v robote. No a nevychádzal som z nemého úžasu, aká to je šupa! Podľa začiatku som myslel, že to bude jasné krimi dráma, ale ked sa Dominique Pinon začne vydávať za židovského doktora, som bol trochu zmätený, či nejde o takú vychytanú komédiu. V podstate ma film bavil celý až na jedno hluché miesto, ked boli na jachte. Asi kôli tomu dávam len štyri hviezdičky. Rozhodne to je geniálne napísané. Subjektívnych 85% . (06.12.2017)

Jednoduše výborné! Doteď jsem obdivoval velkou část filmů, které Claude Lelouch natočil v minulém století, teď obdivuji Lelouche též díky tomu, jak si dokáže i v nové době pořád udržet svůj typický rukopis (zvláště to originální vyprávění příběhu v několika vrstvách, včetně hudebních a jiných kulturních odkazů) a stejně přijít s něčím novým tak, aby se nevykrádal a aby dokázal (minimálně svoje) diváky znovu oslovit. Tentokrát Lelouch zaostřil na spisovatelské téma a tvorbu kriminálníhch románů. Tam, kde se zatím na začátku nic velkého nedělo, dokázal Lelouch plně zaujat minimálně podmanivou jízdou dálnicí v raním šeru, snímanou z pohledu šoféra, a malou vzpomínkou na písně legendárního Gilberta Bécauda. Pak stačila jedna krimi zpráva v rozhlasu, pro celý příběh prakticky nepodstatná, aby dala v kombinaci se sledováním jednoho záhadně podezřelého pána s kouzelníckým talentem (výborný Dominique Pinon) vzniknout znepokojivému napětí. Od místa, kdy se záhy skutečně začaly křížit cesty několika lidských osudů, postav i jejich různých identit, tam už se nejen díváme, tam už se přímo stáváme svědky osobitého dramatu s mysteriózním nádechem a velmi napínavým odhalováním minulosti i rozvíjením děje směrem dopředu. Jelikož nechci spoilerovat, za sebe prohlásím jen, že mě tahle jízda plná mystifikací a odhalení až do samotného konce velmi bavila a to i v případě, kdy už mi těch zvratů a mystifikací připadalo až příliš moc. Akorát nejsem si zatím úplně jist, zda může takhle zafungovat i napodruhé, kdy už divák veškerá odhalení předem zná. 85% (07.10.2020)

Lelouch zraje a proniká do stále nových stylů. Od Jeuneta si vypůjčil nejen jeho dva oblíbené aktéry, ale také pořádný kusanec poetického vidění. Žádné zbytečné romantické prvky v Roman de Gare však nečekejte, je to možná jeden z nejstrožejších Lelouchových filmů. Pan režisér je známý svým dobrým hudebním vkusem a schopností vybrat vždy adekvátní hudbu. Opět se vrátil k Gilbertu Bécaudovi, kterého si kdysi obsadil do filmu Celý jeden život. A podobně jako ve filmu z roku 1974 je i zde spojnicí právě ústřední píseň. A celý film má nádech mysterična, fikce se mísí s realitou se samozřejmostí větší, než s jakou většina z nás dýchá. Též musím dodat, že si pan režisér neodpustil ani svoji další zálibu, čili kameru na autě, se kterou si pohrál již v lahůdce C'était un rendez-vous. (24.03.2013)

Formálně i obsahově nesmírně zajímavý polothriller o literatuře, v němž není jisté vůbec nic, zpočátku ani kdo je vlastně kdo, a v němž se prolíná fikce a skutečnost - tedy možná... Jisté je, že je naprosto nepochopitelné, proč tento film Clauda Lelouche naprosto minul českou distribuci, že je skvěle obsazený (v ústřední roli známý Jeunetův herec malých rolí Dominique Pinon, který si velkou úlohu skutečně zasloužil, a vedle něj jako vždy skvostná Fanny Ardantová a talentovaná Audrey Dana) a že byste jej, pokud budete mít příležitost, měli vidět. (05.04.2010)