Kamera:
Josef ŠpeldaHudba:
Milan SvobodaHrají:
František Němec, Josef Somr, Jana Hlaváčová, Boris Rösner, Zora Jandová, Petr Kostka, Vladimír Brabec, Jiří Štěpnička, František Filipovský (více)Obsahy(2)
Inscenace Shakespearova Hamleta v titulní roli s Františkem Němcem (premiéra ve Smetanově divadle v roce 1982) zprvu zdaleka nebudila nadšení. Některým divákům se zdála navenek málo efektní. Režisér M. Macháček se na oproštěné scéně J. Svobody soustředil na promýšlení vztahů mezi postavami, jejich motivaci, a do rolí obsadil velké herecké osobnosti Národního divadla – vedle F. Němce například J. Somra jako krále, J. Hlaváčovou coby královnu, B. Rösnera, P. Kostku, V. Brabce i mladičkou Z. Jandovou a další. Macháček rozkrýval příběh postupně, jako detektivku – od sdělení ducha Hamletova otce o způsobu jeho usmrcení, přes hru divadelní společnosti jako důkaz viny vraha, až po závěrečné vražedné finále... Inscenace se nakonec stala pražským divadelním tahákem a mohla se jistě ještě dlouho hrát, kdyby nebyla roku 1988 stažena z repertoáru. Naštěstí ji Československá televize v roce 1986 zaznamenala, a tak nezůstala jen v paměti tehdejších diváků a dnes ji mohou v repríze zhlédnout po třiceti letech i ti současní. (Česká televize)
(více)Recenze (23)
První Hamlet, kterého jsem viděl (v televizi) už jako kluk. To, že takové divadelní dílo zapůsobilo na mne coby cca desetiletého, přičemž mi nescházela výprava, hudba, "filmová dynamika" a podobně, vypovídá jak o kvalitě Shakespearova textu, tak o promyšleném Macháčkově pojetí. Když jsem měl nedávno na ČT Art možnost vidět tento záznam znovu, mohl jsem si ověřit, že pranic ze svých kvalit neztrácí ani vedle takových zpracování, jako je to Branaghovo. Jen jednu poznámku. Vždycky jsem trochu víc fandil Laertovi. Hamlet někdy svým přístupem (jak říkal Werich, "tragédie člověka, který se neuměl rozhodnout") působí pro lidi, kteří ho mají rádi, skoro stejně destruktivně jako Claudius a jeho nohsledi. ()
V jedné z nejlepších inscenací českého divadla osmdesátých let je jen krajně nesnadné určit, co je silnějším zážitkem. Funkční a ve své vnější oproštěnosti působivá a současně univerzální Svobodova scéna, sugestivní a naprosto - i pro dnešek - aktuální Macháčkova režie, Svobodova hudba nebo plejáda skvělých hereckých výkonů? Němcův Hamlet, stejně civilní jako kdysi Lukavského, intelektuál, který je kromě analýzy odhodlán i k činu, bodrý, ale podlý Somrův Claudius či mezi žensky probuzenou a opět mateřsky a vdovsky sklíčenou královnou oscilující postava Jany Hlaváčové? Nebo vskutku spanilá Ofélie Zory Jandové zvlášť vynikající v závěrečných partech úlohy? A co skvostný renesanční herec-ředitel Macháčkův? O jednom pochyb není: že tento televizní archiv zlatých iscenací českého divadla československého období poslední čtvrtiny minulého století je skutečným klenotem každého moderního Čecha. Pokladem, který je zdrojem neutuchajících hlubokých zážitků a potěšení z vrcholných výkonů lidského ducha. Ducha nesmrtelné české Thálie. ()
Herecky silná inscenace, kterou stojí za to si dosledovat, i kdyby jen pro respekt z těch výkonů. Skvělý Kostka, Hlaváčová, klasický Rösner a Somr. Scéna minimalistická, záznam nedynamický, ale budiž. Lépe tak, než na úkor nového tempa ztratit cosi z obsahu. ()
Téměř 200 minut velké profesiální podívané... Zrežírovat známý příběh plný složitých filosofických myšlenek a patetického charakteru takhle atraktivně, že se vůbec nikdo nebude nudit, přesto že mu je děj dobře známý a od začátku ví, jak všechno skončí, je umění. Tohle předčilo všechna má očekávání a jenom mi potvrdilo všechna ta školská dogmata o nadčasovosti Shakespearových her - lze to vnímat jako detektivku, historickou hru, filosofické dílo i jako věrohodný obraz lidských charakterů a vlastností. Z vynikajících hereckých výkonů této inscenace bych zmínil vedle strhujícího Hamleta Františka Němce určitě Janu Hlaváčovou coby hysterickou královnu Gertrudu, Josefa Somra (Claudius coby nejzápornější postava celé hry mu perfektně sedl), Vladimíra Brabce v tragikomické postavě špióna Polonia a v roli tragické Ofélie hodně překvapivou mladou Zorou Jandovou. Co mě ale osobně nejvíc překvapilo, bylo odlehčení rozsáhlé tragedie vtipnými momenty, zejména zábavnou pasážou kolem Poloniovho hereckého souboru a výstupem Františka Filipovského v černě humorné postavě hrobníka. Bravurní... a mimo jiného nacházím osobní přínos po shlédnutí této inscenace i v tom, že se mi alespoň částečně podařilo překonat tu studentskou nechuť k Shakespearovi a dalším velikánům školou povinných. Moje oblíbená věta "Díky, mistře" je tady na místě nejen u celé řady herců, ale i režiséra Miroslava Macháčka. ()
ano, bylo to zdlouhavé - děj, který by šel dlé mého namačkat do půl hodiny, je tu roztáhnut do více než tří hodin a díky tomu je v inscenaci spousta hluchých míst.. ale to platí především o první polovině, u které jsem se opravdu nudil.. polovina druhá, to je úplně jiné kafe:) - najednou se totiž začíná konečně něco pořádného dít (narozdíl od poloviny první, kde snad 50% prostoru zabírá samomluvou trpící Hamlet..), hra dostává spád a já jsem v závěru zničehonic s údivem zjistil, že se mi to prostě líbilo :) ()
Špičková Macháčkova inscenace s výtečným hereckým obsazením. ()
Mirolsav Macháček vystavěl elsinorský dvůr jako smečku poklonkujících dvořanů, kteří tiše přihlíží nezvratným událostem, z Hamleta tesknícího filosofa. Perfektně obsazený, neuvěřitelně zahraný a dokonale vizuálně postavený kus (scéna: Josef Svoboda). PS: dovolím si menší komentář k anotaci inscenace - věta: "slavné Shakespearovy komedie Hamlet" je NESMYSL... ()
Můj desátý ,jubilejní,Hamlet a zase jiný (díky bohu).--To jak Němec s Macháčkem sundali z piedestalu myšlenkování a polidštili Hamleta i příběh,za to bych jim ruce pobozkal. ()
Rozhodně špičkové zpracování Hamleta, podpořeno vynikajícími hereckými výkony. Rád bych vyjmenoval několik jmen, ale to nemá smysl. Skvělí byli všichni, jen jediná výjimka to trochu hatí a to byla Zora Jandová. Jinak nadšení, obzvlášť finále bylo vskutku napínavé. ()
Vynikající divadelní inscenace Miroslava Macháčka, která se své vysoké kvality získává především díky obsazení nejlepších českých herců té doby, především fantastický Františkem Němcem v titulní roli je strhující a bezchybný. ()
Začnu od herců: Nejvíc mi sedí Kostka jako Horacio, Rösner jako Laertes a Brabcův krásně nadutý a zároveň popletený Polonius. Somr hraje víceméně svůj standardní strejcovský typ (ale je v něm dobrý, to ne že ne), Jandové Ofélie je až příliš za submisivní naivku (v prvních dvou třetinách za ni hrají hlavně ty rozkošné bradavky) a Němcův Hamlet je přesvědčivý a akční, žádný ufňukaný moula, jak se někdy hrává, leč na můj vkus pořád trošku akademický, bez života, až příliš promyšlený a ne dost procítěný, stejně jako celé režijní pojetí (inu Macháček), strohá výprava a další věci. Svobodova hudba je pak podle mého vysloveně slabá, místy až mechanická, řemeslo bez emocí. Překlad mám radši od Hilského. Kolem a kolem Hamlet důstojný, ale trošku upjatý, zdaleka ne naplno rozehraný; s přihlédnutím ke kvalitám samotné „hry všech her“ bych to viděl na ****. ()
Geniální. Naprosto geniální. Věřili byste ale, že je to opravdu nesmírně dlouhé? První polovina (nebo vlastně spíš první dvě třetiny) jsou opravdu lehce roztahané a tempo skutečně není nijak přívětivé. Herecké výkony všech zúčastněných jsou ovšem natolik strhující a natolik geniální, že to byla radost sledovat a to i přes prakticky nulovou výpravu. Občas se objeví František Němec, pronese nějaký dlouhý strhující monolog a jede se dál. Poslední třetina pak konečně nabere tempo, akci a vlastně i napětí. Celá tahle verze je navíc brilantně okořeněná úžasným humorem a funkčními vtipy, až jsem byl překvapen, kolikrát jsem se z celého srdce a upřímně usmál. Tohle vůbec nebylo na škodu, naopak to celému představení prospělo. Nade všemi pak vyniká hlavně Petr Kostka a František Filipovský v naprosto úžasné a kouzelné úloze hrobníka. Bylo mi prostě nesmírnou ctí vidět tohle legendární představení, které si tohle označení rozhodně zaslouží. Jen mně všeobecně na všech důležitých verzích téhle hry děsně štve, že je to děsně roztahané a úplně pokaždé to trvá minimálně tři hodiny, když by se to s klidem dalo stihnout za dvě nebo i za dvě a půl. I proto jsem k téhle verzi (i k jiným) přistupoval až s nechutí. Jenže ten Shakesperův úžasný jazyk, ten geniální, nadčasový text, ty legendární citáty a herecké výkony mně vždy pohltí natolik, že jsem na konci totálně rozčarován a stejně bych si to nejradší dal hned celé ještě jednou. A výjimkou není ani toto představení. Jasný plný počet. tady prostě absolutně není o čem spekulovat. 100%. ()
Měla jsem to štěstí vidět naživo... ()
František Němec je asi nejlepší Hamlet, jakého jsem kdy viděl, Somrův Claudius se dost podobá Hrušínskému ve Spalovači, ani nemluvím o Rösnerovi a Kostkovi v menších rolích. Vynikající inscenace, rozhodně jedna z nejlepších inscenací Shakespeara u nás. Zajímavá je také naprosto minimalistická (či spíše geniálně absentující) výprava. ()
Nemám sebemenší výtky k žádnému z herců, všichni zahráli výborně ()
Úžasný důkaz toho, do jakých výšin se může vzepnout divadelní režie. Neuvěřitelně poctivý a pracovitý a přemýšlivý Macháček každou scénu, každou repliku proložil maximální dávkou konkrétního významu. Jeho Hamlet je lidsky absolutní příběh, ze kterého lze číst jak z Bible. Nejlépe o tom, jak může v sobě člověk najít sílu čelit zlu, i když vše, ale kurevsky vše kolem smrdí shnilotinou.. ()
V titulcích pořadu uvedeno: režie Viktor Polesný; divadelní režie Miroslav Macháček; rok výroby 1986. ()
Dechberoucí představení. ()
Hle,co lze stvořit bez dekorací,pouze za účasti vynikajících aktérů!!! ()
100%. Tady není co vytknout. ()