Fados
Obsahy(1)
Fado je portugalský hudební žánr, který byl v období vlády diktátora Salazara považován za národní hudbu. Jeho jméno pochází z latinského slova fatum - osud. Původně bylo součástí kultury nemajetných obyvatel, ale nyní se stalo stejně jako flamenco nebo tango součástí hudebních festivalů. Carlos Saura sleduje ve svém filmu různé výrazové polohy, přičemž se některé inscenované scény prolínají s archivními záběry, aby tak bylo zvýrazněno, jak fado odráželo společenské změny. Některé výjevy jsou zase věnovány významným postavám tohoto žánru. Oproti snímkům jako Krvavá svatba nebo Carmen se tentokrát režisér drží spíše velmi stylizované formy. Děj je rozdělen na jednotlivé taneční a hudební výstupy. (Febiofest)
(více)Recenze (13)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $51,694║Tržby Celosvetovo $472,695║ ()
Trošku mě mrzí, že se můj oblíbený Saura věnuje už jen téměř hudebním dokumentům a navíc tohoto druhu...... ()
Folklorní tři hvězdy za d.m.s.n. přeci jen pro našince trošku >fádní< fado... No ale dlužno uznat, že i tak je Saura - ať už dělá co dělá - prostě skvělý rutinér! - - - - - (Poprvé viděno či spíše nasloucháno 19.12.2011 na >fadosním prostoru< , hodnocení 25., komentář zde jako pátý - 19.12.2011) ()
Závan inej kultúry a hudobný zážitok "par excellence". Carlos Saura ma milo prekvapil. ()
Důkladná a vizuálně propracovaná pocta hudbě, ze které mrazí, neboť v sobě ukrývá vše - lásku i žal, život i smrt, ale především obnažuje duši v té nejryzejší podobě. ()
Fado je další působivou hudební (částečně také taneční, byť spíše jen mimochodem) koláží Carlose Saury, jenž dnes, bohužel, naposledy vydechl, aby se stal součástí věčnosti a tím nejzářivějším prvkem "saudade". Fado v melancholickém rytmu odhaluje krásy i bolesti lidských niter, strasti životů, jež pokaždé vyvstávají z odhodlanosti a vzájemných střetů mezi věčností a obvykle pojímaným časem. Fado, jehož jedním životným pramenem je tradice serenád a trubadúrů, je jedinečným příkladem pohybů estetické normy. Starší normy estetické jsou vytlačovány těmi mladšími a klesají strmě dolů hierarchickým žebříčkem, avšak na nejnižším stupni mohou být přetvořeny a ve změněné podobě znovu vyzdviženy do samého centra estetického dění, stát se estetickou normou mladou, novou. Saura do své koláže zahrnul "mornu" z Kapverd (má s fadem víc společného, než se na první pohled může jevit), slavnou historii fada (stylové holdy: legendě Marii Seveře Onofrianě, jež je připomínána filmem o ní z roku 1931, dosud obdivovanému standardu "truhláři" Alfredu Marceneirovi a "královně fada" Amálii Rodrigues), velké osobnosti současného fada (mj. stařičký Carlos do Carmo, o osudu fada přesvědčená Mariza, o větru procítěně zpívající Camané, Mexičanka Lila Downs pějící o mužské nestálosti či brazilský citlivý básník Caetano Veloso), dosti nešťastnou portugalskou diktátorskou minulost, stíny a světla, dvanáctistrunnou portugalskou kytaru a invence a modifikace moderní doby. Fado je originálním záznamem portugalské svébytnosti a odhodlanosti lidského ducha, jehož velikost a pocity se odkrývají především skrze umění. Fado v rozmanitých chutích a v odlišných rozměrech. ()
Pěkná série písní a tance. Příběh už nehledejte. ()
Podobně jako Saurův dřívější film Iberia - nádherný a po všech stránkách pestrý zážitek. ()
Kdysi dávno jsme s manželkou dělali okružní cestu po Portugalsku. Na každém kroku jsme se setkávali s několika jejich fenomény = modré kachle - azulejos, námořní objevitelské cesty, hrdost na svou zemi a FADO. Průvodcem nám bylo vysvětleno, že hudební žánr FADO je vlastně jejich folklór, kterým si především muži ulehčovali těžký život, vyzpívávali se ze svých smutků a bolestí, nebo v něm vyjadřovali svoji lásku k rodné zemi. Za toto poselství a ukázku vlastenectví - 4 * . Škoda, že český národ již ztratil své kořeny, že lidová hudba a staré zvyky jsou pouze zájmem komerce a opustily široký lid. Kde jsou doby, kdy celá Evropa uznávala, že "co Čech to muzikant". Je mi smutno, když toto píši, a jsem si vědom, že každý s tím nemusí souhlasit, ale takto to vidím já ... . ()
Film opět plně ve službách hudby. Carlos Saura na to šel velmi podobně jako v případě snímku Iberia, tady ale rozebírá místo španělské hudební tradice fenomén portugalského fada. A dokazuje, že není žádným konzervativním sucharem, protože na to jde hodně zeširoka a předvádí fado v různých podobách, přítoky, ze kterých se slévalo i ramena, do nichž proudí dnes. V pestrém kaleidoskopu (netušil jsem, že může mít fado tolik tváří) tady defilují tradičně pojaté písně, fúze s africkou hudbou, flamencem, uhlazená dvorská podoba žánru i původní fado z přístavních pajzlů nebo příbuzná kapverdská morna. Do mozaiky zapadá i hiphopové trio stejně jako mexická indiánka Lila Downs, nechybí největší současná hvězda fado Mariza, jeho dřívějším ikonám vzdává Saura poctu hned v několika pasážích, kde původní nahrávky konfrontuje s novým podáním. Vizuálně používá svoje osvědčené postupy, pomocí nichž dokáže ve studiu vykouzlit nádherné obrazy pomocí osvětlení, projekcí, stínohry, tanečníků, jednoduchých rekvizit a scénických fíglů. Citlivá střídmost s maximálním účinkem. Kdo zná fado jen z rychlíku, tomu může připadat trochu jednotvárné, ale tenhle film dokazuje opak. Hudební i filmová lahůdka. ()
Nádhera, která jde hluboko pod kůži. Těžko to vyjádřit slovy. Saura je Mistr. ()
Carlos Saura sa opäť vyznamenal. Krásne tance a úžasná gitara k tomu aj cez televíznu obrazovku dokáže okúzliť. Plnému počtu bránilo iba to, že tento tanec je v našich končinách neznámy a aj keď sa nám ho Saura snažil priblížiť ako najlepšie vedel, neprirástol k srdcu ako napríklad krásne flamenco. ()
Carlos Saura se tentokrát vydává po stopách svébytného hudebního žánru. Fado, jehož vznik spadá do 19. století, představuje ztělesnění lidové hudby a poezie. Balada o neštastné lásce, sociální nerovnosti a stezku po zašlé slávě portugalského národa poskládal režisér do mozaiky vystoupení, která dokumentují nejrůznější odvětví tohoto jedinečného hudebního stylu v podání jeho nejslavnějších interpretů.. ()