Io, Don Giovanni
Io, Don Giovanni
Don Giovanni, naissance d'un opéra
I, Don Giovanni
Ja, Don Giovanni
Režie:
Carlos SauraScénář:
Carlos SauraKamera:
Vittorio StoraroHrají:
Lorenzo Balducci, Lino Guanciale, Tobias Moretti, Emilia Verginelli, Ennio Fantastichini, Francesca Inaudi, Francesco Barilli, Franco Interlenghi (více)Obsahy(1)
Drama založeno na skutečném životním příběhu libretisty Mozartovy opery Don Giovanni. Rok 1763. V Benátkách žije mladý básník Lorenzo da Ponte. Vede nezřízený život a je vyhoštěn, pro své verše namířené proti církvi. Na radu přítele Casanovy odjíždí do Vídně. Tam se uchází o práci u samotného císaře, a po přímluvě Salieriho ji také dostává. Po úspěchu opery Figarova svatba, ke které Lorenzo da Ponte napsal libreto, se spolu s Mozartem pouštějí do další opery - Dona Giovanniho. Don Giovanni je ale příliš spjat se životy obou tvůrců. Mozartovi opera odčerpává veškeré síly. Lorenzo de Ponte zase prostřednoictvím Dona Giovanniho začíná přehodnocovat priority vlastního života. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (42)
Kdybych nikdy neviděl famózního Formanova Amadea, patrně bych byl nyní shovívavější, ale v přímé konfrontaci s režijní a uměleckou genialitou Miloše Formana je filmová biografie Lorenza da Ponteho téměř paskvilem. A nezachrání to ani ta do filmu implantovaná úžasná Mozartova hudba... Kdyby to byla inscenovaná opera, ok, ale takhle? Kulisy na úrovni televizní inscenace, nezvykle řídký příběh a především naprosto kýčovitý koncept, v němž hlavní hrdina - umělec, spoluprožívá děj svého díla...uff...jak zní to slovo...kýč? ()
Nádherný film o libretistovi Mozartova Dona Diovanniho, Lorenzovi da Ponte. Jedna z těch méně známých perel z filmografie Tobiase Morettiho, který se zřejmě nebojí naprosto ničeho. Tentokrát si tu střihl výborného Casanovu. I když by byl stejně zajímavý film o pozdějších létech da Ponteho v Americe, toto je naprostá klasika, vyhnání z Benátek, dokonalá hudba, pyšné zpěvačky, neřest a láska. Nechybí nic (snad jen důraz na pražský pobyt a premiéru, ale to Sauru zřejmě netrápilo). ()
Vznik Mozartovej opery pohľadom libretistu (autora textu) Lorenza Da Ponteho. Zo známych umelecko- historických postáv tu má popri Wolfim a Salierim čestné miesto aj spisovateľ Giacomo Casanova, dožívajúci na zámku Duchcov (vo filme uvedenom ako zámok Dox), mihne sa i cisár Jozef II. Všetko je podriadené podobnosti príbehu opery Don Giovanni a vášnivého vzplanutia autora predlohy k mladej Talianke. Rokokový príbeh zaujme dobovými zvyklosťami a postrehmi. Na rozdiel od tunajších komentátorov mi nevadia chabé kulisy a kostýmy (naopak zdali sa primeranejšie možnostiam tých, čo tie nekonečné parochne, upäté šaty, napudrované tváre a komplikované ošatenie boli nútení denne znášať). Trpel som skôr nekonečným prúdom prekudrlinkovanej Mozartovej hudby - mainstreamu vo vážnej hudbe. Nenáročné na počúvanie, s nekonečnou fanúšikovskou základňou, nepripúšťajúcou žiadnu kritiku. Ja skôr súhlasím s tým, čo povedal vo filme aj Casanova: "Salieri je skvelý skladateľ!" Pozitívom je, že Saura neoživil formanovský mýtus o Salierim ako závidiacom príštipkárovi, frustrovanom Mozartovou genialitou, založený na kopnutí si do menej známeho a teda automaticky slabšieho a znevýhodneného v rukách širokej diváckej mozarto fanúšikovskej masy. ()
Jméno španělského režiséra mám spojeno především s rytmem flamenca. Jeho taneční kreace se často odehrávají v prostých kulisách, nepřekvapily mě ani zde. I když někteří srovánávají s Formanem, myslím si, že to není na místě. Já, Don Giovanni se netváří jako historický film, nezabývá se v prvé řadě postavu Mozarta, ale je příběhem hudebním. Tuto charakteristiku naplňuje do posledního písmene. Hlavní postavou zde není skladatel, nýbrž libretista, výprava je chudší, méně okázalá, zato se nám dosává měrou vyrchovatou skvělé muziky, která je nenásilně zasazena do příběhu. Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií ()
Ani božská Mozartova hudba a obdivuhodné pěvecké výkony nevyváží ochotnické papundeklové kulisy, nevhodně zvolené herecké obsazení(snad jen na Lorenza Balducciho), pitoreskně rozvrkočené paruky a laciné masky, vzezřením připomínající prodejnou tvářičku uvadlých metres(jimiž také bezesporu jsou). A to je na tak přímočaré nahlédnutí do historie příliš mnoho nedostatků. Jak by podotkl sám císař Josef II – „Pro mé vídeňské poddané to bude trochu těžké sousto.“ ()
Trochu jiný pohled na Mozarta, než nám nabízí známý Formanův Amadeus. Více zaměřen na samotnou hudbu a hlavně pak na spisovatele a autora libret Lorenza, který je hlavní postavou. Přesto i tak je zde vliv Formana patrný, především v charakteru Mozartovy postavy. Mozart už asi navždy zůstane v očích veřejnosti veselým, život milujícím chlapíkem, pracovitým, hrdým a poněkud bohémsky nezodpovědným. Překvapením snad může být pouze ústřední melodie, která kupodivu není z pera ruky mistra Mozarta. Nicméně Vivaldiho Čtvero ročních období plní dramatickou gradaci na výbornou a je to též klasika, takže filmu to nijak neublížilo. Je vskutku s podivem, jaký zájem budí Mozartovy opery, když v jeho díle tyto zabírají jen nepatrnou část. ()
Jako fanda opery hodnotím tento film velmi kladně. V některých momentech mi film osobně přišel skvělý (úvodní scéna, prostřihy děje s divadelní zkouškou...) a celkově bych ho doporučil každému, koho zajímají peripetie kolem vzniku jedné z nejlepších oper vůbec. Herecké obsazení, kostýmy i hudba, vše je výtečné, a jistě nezaškodí film porovnat s Formanovým Amadeem, a ideálně i s nějakým konkrétním provedením Dona Giovanniho (pokud znáte). Osobně jsem byl před časem na této opeře v pražském Stavovském divadle - tedy tam, kde měl Don Giovanni před 224 lety premiéru - a byl to skvělý zážitek. A tento film mi to připomněl natolik intenzivně, že bych se na to hned vydal znovu :) ()
Wolfgang Amadeus Mozart napísal operu Don Giovanni a Carlos Saura natočil o tom film. To je asi všetko, čo treba vedieť. Je tam škaredý Casanova, pretože ho hrá Tobias Moretti, nejaké intrigy, najmä v ženskom podaní, alebo Wolfi hrajúci kulečník . Film pôsobí spočiatku televíznym dojmom, aby ste nakoniec pochopili, že má pôsobiť dojmom divadelným. Písať operu je nesporne vzrušujúce, točiť film taktiež, tak je potom trochu škoda, že pozeranie takéhoto filmu až tak vzrušujúce nie je. Niektoré kvázi zastaralé filmárske metódy ako napríklad maľované pozadie pôsobia v Ja, Don Giovanni, celkom primerane výtvarnému štýlu snímky. Mozart je tu na rozdiel od zaužívaných klišé celkom normálny chlapík a na fakt, že hlavné postavy vo filmoch o velikánoch sú častokrát tie akože vedľajšie, sme zvyknutí. ()
Ve filmu je řada zajímavostí, jak asi vznikaly libreta k Mozartovým operám. Co je ještě zajímavější, tak jsou poznámky obou hlavních prodagonistů, které se týkají jejich zázemí, u Mozarta jeho otce, které sedí k povahopisu více lidí, nejen Mozartova otce Leopolda...Osobně se mi taky líbí výtvarná stránka filmu....Pro mě je tenhle film příjemné překvapení. ()
Zvláštní stylizovanost celého filmu by nebyla na škodu, kdyby zároveň, především v "exteriérových" scénách, neznamenala i podivnou vyprázdněnost. Zcela ploché kulisy, budící dojem masivního využití obrovských velkoformátových fotografií, ale možná spíše vytvořené pomocí 3D animace, povětšinou nudí. Zvláštní jsou ostatně i interiéry, byť zde není uvedený rys tak markantní. Ve spojení se specifickou prací se světlem připomíná celý film ze všeho nejvíc počítačovou hru či animované 3D filmy. Velmi stylizovaný, na první pohled efektní, ale s historickými skutečnostmi a reáliemi značně volně pracující, je i samotný děj. To by samozřejmě mohl být zcela regulérní přístup, kdyby ovšem celý příběh nebyl zároveň natolik chuďoučký, že jej lze bez ztráty podstatných informací shrnout do několika holých vět. Co hůř, tento myšlenkově vetchý a značně nepravděpodobně a nelogicky vybudovaný příběh, s naprostou samozřejmostí slučující děj opery s životem jejího libretisty, nelze charakterizovat jinak než jako čistokrevnou červenou knihovnu. Podivný tanec nikoli na samé hraně kýče, ale několik dlouhých kroků za ní. Tak jako v mnoha jiných případech, i zde měla nezvyklá vizuální stylizace patrně zakrýt fakt, že obsahově jde v zásadě o romantický brak. Bohužel, nefunguje ani to. Velmi slušné jsou naopak herecké výkony, ostatně, italština je krásný jazyk a tenhle film herecky stojí téměř výhradně na dialozích. Velmi slušně odvedené herecké a režijní řemeslo, v kombinaci s velmi slabým námětem a scénářem, doplněným navíc podivnou vizuální stylizací, dalo ve výsledku pouze velmi průměrný film, který zachraňuje jediné - Mozartova skvostná a strhující hudba. Pokud by Saura tímto způsobem natočil prostou inscenaci "opery oper", uvažoval bych dost možná o pěti hvězdičkách, ovšem takhle jsou to usmolené tři. Škoda, tohle se vážně nepovedlo... Celkový dojem: 65% ()
Moc hezký film, romantika, drama, hudba - hezká podívaná. Příběh libretisty opery Don Giovanni - Lorenza da Ponteho a samozřejmě o tom, jak vznikala zrovna tahle opera. Jak říkám bylo to moc pěkný. ()
Hudební film s životopisnou tématikou libretisty LORENZA DA PONTE, který byl spolupracovníkem Wolfganga Amadea Mozarta a napsal libreto k opeře " Don Giovanni ". Ve filmu jsou ukázky celého díla opery, arie, nádherná hudba. Tato opera Mozarta natolik zdravotně vyčerpala, že zemřel 3 roky po jejim uvedení ve věku 35 let ve Vídni. Skladatel a básník Lorenzo Da Ponte se oženil, vystěhoval se do New Yorku a dožil se 87 let. Celý tento děj je zakomponován do krásné hudby W.A.Mozarta. Je to velmi náročná opera, což řekl i císař Mozartovi,...." že je to těžká lahůdka pro obyčejné lidi." Mozart na to císaři odpověděl, ..."že se bude muset dát lidem delší čas, aby tuto lahůdku stravili". Jedná věc mi však nesouhlasí. Zde na upoutávce jsou úplně jiná jména, kdože to ve filmu hraje. Já mám na obalu DVD Lorenzo BALDUCCI a Emilia VERGINELLI. Takže nevím, jak to vlastně je. ()
Myslím, že ty „levné“ kulisy byly ve filmu použity zcela záměrně, já si na ně ostatně vcelku rychle zvykl a nějak zásadně mi potom ani nevadily, asi proto, že jsem jen nevěřícně zíral s úžasem a nadšením a otevřenou pusou na ty pěvecké party, především samozřejmě ženské – byly prostě nádherné, úplně elektrizující .. samo, že nejenom ony samy, ale i ty jejich pohledné představitelky (jedna byla opravdu šikovná, naprosto okouzlující), byl to krásný umělecký zážitek a pro mě také vítané poučení (konečně vím, o čem ten Don Giovanni vlastně celý je, znal jsem jen jeho úplný závěr .. a navíc, teď vím i to, jak asi vznikal a takovéto informace já vstřebávám vždy velmi ochotně a opravdu rád) .. nejsem zrovna nějaký velký příznivec opery, nikdy jsem vlastně ani nikde žádnou celou neviděl, ale myslím si, že znát (a poznat) ta nejslavnější díla tohoto žánru (nebo alespoň z nich jejich nejslavnější ukázky - árie) tak nějak patří k dobrému vychování (klasickému vzdělání člověka minulého století) a já se vždy snažil toto naplňovat .. jsem velký a oddaný příznivec Formanova Amadea, srovnávat ho s tímto dílem, mě však při sledování Já, Don Giovanni vůbec nenapadlo, tohle je přece trochu (úplně) něco jiného, nejde tu o souboj, pokus vytvořit další velkofilm se stejným námětem – W.A.Mozartem, podle komentářů si myslím, že to spousta lidí nepochopila … ()
Reziser Saura teda nic svetoborne nepredviedol. Prilis televizne kulisy, nudny dej a nudny scenar, dost priemerne herecke vykony a rezijna praca je len rutina. Sice zrucna, ale stale rutina. Film nezachrani ani Mozartova hudba. 52 % ()
Já, Don Giovanni je především romantickou komedií a Saurovou oblíbenou hříčkou spojující autora s dílem. Film má sice několik styčných životopisných bodů, avšak ubíhá svou vlastní vůlí a po rozvernější škádlivosti. Ostatně, jedno z nejobdivovanějších operních děl, Don Giovanni, si hravost a Saurovo pojení plně zaslouží. Pozoruhodná a obdivuhodná jest estetika obrazů: geometrie, barvy, světlo, rozmístění i pohyb (Saurova již několikerá spolupráce s kameramanem Vittoriem Storarem). Sluší se vzpomenout, že (většinou násilnější) konverze Židů vedly v 17. století k ojedinělé náboženské úchylce, šabatiánství, nejradikálnější revoltě, jež ve své pokračující skrytosti nakonec vedla k vzepětí liberalismu a racionalismu. Já, Don Giovanni je zábavným dílkem, lehce provokativním a lascivně dráždivým, točí se kolem intimních lidských citů, rokokní frivolnosti a Mozartovy operní hudby. Hrdinou filmu je Lorenzo Da Ponte (příjemný Lorenzo Balducci), italský básník a libretista, jehož žádostivé mládí se prolíná s literární tvorbou i s vlastním přesvědčením. Byť je romantickou úlitbou. K výraznějším postavám patří z vášní nezkrotný benátský dobrodruh Giacomo Casanova (Tobias Moretti), salzburský hudební genius Wolfgang Amadeus Mozart (Lino Guanciale), Lorenzův obrat v pojetí lásky Annetta (Emilia Verginelli) a žárlivá a ctižádostivá sopranistka Adriana Ferrarese (Ketevan Kemoklidze). Z dalších rolí: Wolfgangova starostlivá žena Constanza (Francesca Inaudi), na rakouském dvoře úspěšný a vážený hudební skladatel Antonio Salieri (Ennio Fantastichini), hudbě přející rakousko-uherský panovník Josef II. (Roberto Accornero), ctižádostivá sopranistka Caterina Cavalieri (Cristina Giannelli), benátský vrchní inkvizitor Barbarigo (Sebastiano Lo Monaco), Annettin otec a nenapravitelný gambler (Franco Interlenghi), či operní pěvci v rolích Leporella (Sergio Foresti) a Dona Giovanniho (Borja Quiza). Já, Don Giovanni je tedy Saurova podstata (propojení autora s jeho vlastním dílem) v romantickém provedení a v mainstreamovém ukročení. Pobaví, potěší, mnohé snad rovněž nadchne. ()
Velmi příjemné překvapení! Nebýt absolutně příšerného toporného hlavního představitele (hrál jako kbydy se přitom pořád koukal do zrcadla) a místy tak trochu televizního zpracování, mohl být film o hodně lepší. Ovšem některé scény byly překrásné - gondola se sochou komtura asi utkví v paměti každému, kdo ji viděl. Jako ukázka tvůrčího procesu vůbec a Opery oper zvlášť, velmi kvalitní a poučné, moc se mi líbily projekce, když da Ponte vprávěl Mozartovi svoje představy. Chvilku mi trvalo, než jsem v Casanovovi rozpoznala prvního pánečka komisaře Rexe, byl výborný. Mozart vyložený sympaťák. Vivaldiho hudba se sice do filmu hodila, ale určitě by se našlo něco podobného od Mozarta. V jedné věci ale vítězí tento filmeček dokonce nad Amadeem na celé čáře: všechno je zpívané v originále a ne idiotsky anglicky, jako u Formana, to mě u Amadea hrozně štvalo. Císař sám neví jestli je lepší opera italsky nebo německy a Forman to nakonec rozhodne za něho: anglicky, přece aby tomu američtí vidláci rozuměli:-) ()
Tak trochu jiný pohled na zrod Mozartovy opery "Don Giovanni", než jaký nabízí Miloš Forman ve svém "Amadeovi" z roku 1984. Ale jiné pohledy zpravidla nebývají na škodu, ba právě naopak. Hlavní postavou je tentokrát Lorenzo da Ponte, mladý kněz a zároveň básník poněkud volnějších mravů, jehož přítelem a pochybným vzorem je Giacomo Casanova. Ale jak vážně byste brali víru, ke které byste byli v dětském věku donuceni konvertovat ? V podstatě se jedná o poetický příběh velké lásky, který věrně doprovází Mozartova nesmrtelná hudba a kterému kromobyčejně sluší výpravné, maličko divadelní kulisy vhodně doplněné ryze filmovými atributy. ()
Závist režisérů vůči Formanovu Amadeovi musela být nezměrná a ani po tomto zpracování tématu plném nápodoby původního Amadea není důvod, aby se u Saury při nutném porovnávání změnila. Trochu chladná vizuální stylizace, lehce triviálnější rozpracování příběhu a jeho slabší prolnutí s ♫ hudbou, statičnost scén, omezení na interiéry ale především úroveň herců, která nedovolovala přesvědčivost detailu. 2-3* ()
"Jste to vy ten don Giovanni? Byl jsem... " Ta snaha Lorenzo da Ponteho projektovat při psaní libreta nejslavnější Mozartovy opery do postavy onoho velkého prostopášníka sama sebe mi přišla dosti vykonstruovaná. A to samé musím říct též k údajném vlivu, který dle scénáře měl mít na Ponteho psaní Giacomo Casanova. Celkově musím říct, že nebýt krásné Mozartovy hudby a vcelku zajímavě ztvárněných operních scén, které dohromady tvoří poměrně rozsáhlou část celého filmu, by byl můj dojem z tohoto filmu velmi rozpačitý. Ze scénáristického hlediska třeba neumím pochopit, že byla zcela opomenuta slavná premiéra Dona Giovanniho v Praze a místo toho celý film téměř končí rozpačitým přijetím této opery ze strany císaře Josefa II. Nejen při císařových slovech o "těžko stravitelné" opeře se člověk úplně nevyhne srovnání s Formanovým Amadeem (kde zazní legendární hláška císaře o "příliš mnoho notách") a v tomto srovnání za mě tedy tento film příliš dobře nevyznívá. ()
Zajímavý pohled na vznik takového provařeného operního kousku jakým je Don Giovanni, který je divákovi přiblížen netradičně skrze životní příběh básníka da Ponteho, jehož cesta se protla s tou Mozartovou, když je řízení osudu svedlo ke spolupráci na Figarově svatbě no a samozřejmě Donu Giovannim. Pro mě byla obrovským překvapením zejména velmi zvláštní vizuální stránka tohoto filmu, plná úžasných dobových obrazů a kostýmů zakomponovaných do kulisních výjevů, které vlastně navozovaly operní atmosféu. Popravdě mě film v určitých určitých momentech zaujmul mnohem více nežli Formanův Amadeus. Herecké výkony poměrně solidní, do toho všeho krásná Mozartova hudba (a nejen jeho) - téměř by se dalo říci dokonalá konstalace, kdyby ta všechna úžasná místa nebyla poslepována v krapet nekonzistentní scénář, který je pro mě nakonec důvodem dát tomuto zajímavému kousku jenom lepší 3*. ()