The Half-Breed
Režie:
Allan DwanScénář:
Anita LoosKamera:
Victor FlemingHrají:
Douglas Fairbanks, Alma Rubens, Sam De Grasse, Tom Wilson, Frank Brownlee, Jewel Carmen, George Beranger, Elmo Lincoln, Wyatt EarpObsahy(1)
Novela „V Carquezském pralese“ slavného autora období kalifornské Zlaté horečky Breta Harteho se stala námětem filmového dramatu Míšenec. To ve scenáristické úpravě Anity Loosové řeší problematiku mezirasových vztahů, jež patřila v americké kinematografii první poloviny 20. století k nepřekročitelným tabu. Když Douglas Fairbanks, představitel hlavní postavy, s režisérem Dwanem a scenáristkou Loosovou adaptovali Harteho povídku v roce 1916 do filmu, idea „ušlechtilého divocha“ ztratila mnoho ze své poetické vznešenosti. Původní Američané byli chápáni jako obyčejní divoši, nicméně indiáni v počátcích americké kinematografie předcházeli postavu kovboje jako ztělesnění ušlechtilého hrdiny. Čím dál tím víc však i do kinematografie doléhala tvrdá společenská realita, jež mezirasové vztahy zatížila stigmatem imperativního tabu. V tomto kontextu je Míšenec odvážným filmem. Už jen tím, že takové téma nastoluje a vyhýbá se zavedeným stereotypům, např. obrazu rudocha znásilňujícího bělošskou ženu. Snímek začíná tragickým koncem mezirasové romance – sebevraždou indiánské ženy, svedené a opuštěné bělochem. Zůstává po ní syn Lo neboli Spící voda, jehož vychovají bílí naturalisti, po smrti otce ho však osadníci z komunity vyženou. Na druhé straně však tento raný pokus Douglase Fairbankse oprostit se od typu společenského hrdiny s oslnivým úsměvem sleduje konvenční strategii, tolik typickou i pro současný americký film – trpký společenský problém je sice nastolen, jeho řešení je nicméně zpravidla více než smírné. (Letní filmová škola)
(více)Recenze (4)
Solidně vystavěný příběh indiána vychovaného bílými, který se zachová jako hrdina ()
Míšenec není špatný film. Ale svým jednoduchým příběhem, nepříliš záživným hereckým projevem Douglase Fairbankse a závěrem, který nepřináší vyústění nebo pointu, moc neohromí. Zajímavá je role svůdnice Nellie a kontrast v řeči pastora o toleranci, ale samozřejmě pokud se nejedná o jeho rodinu. ()
LFŠ 2018 Film 5: Byly doby kdy Douglas Fairbanks nebyl swashbucklerem a dobrodruhem s kaskadérskými žongli v každé scéně. Tenhle film je bohužel z těch dob. Vážně braná zápletka o poloindiánovi co se snaží zapadnout do společnosti ten film prostě neutáhne. Aspoň je zajímavé vidět, jak stupidní moralizování o tom že je bílý muž špatný a zlý nefungovalo už v roce 1916 ()
Na svou dobu překvapivě uvážlivý, protirasistický film. Je zvláštní vidět obyčejně tak usměvavého Douglase Fairbankse v postavě věčně zachmuřeného míšence. Film řeší hlavně Dougovo komplikované soužití s místními bělochy a jeho romantické mezirasové pletky. Jak s místní hydrou, která ho z dlouhé chvíle tahá za nos, tak i se svéhlavou dívkou, jež se dostane do úzkých. Film potěší hezkými exteriéry. ()
Zajímavosti (1)
- „Lo, nebohý indián, jehož nevzdělaná mysl vidí Boha v oblacích či ve větru ho slyší“… tak začíná báseň Alexandra Popea z 18. století, jež dala vzniknout postavě ušlechtilého divocha, bytosti doby evropského osvícení, která je současně podřazená i nadřazená bílému Evropanovi – bytosti necivilizované, ale zároveň i civilizací nezkorumpované. Tento citát byl natolik dobře znám kolem roku 1880, kdy Bret Harte psal svoji novelu „V Carquezském pralese“, že se Lo stal na americkém Západě synonymem pro nativního Američana. Harteho hrdina, indiánsko-bělošský míšenec, používá jméno Lo jako všeobecně srozumitelný symbol v podobě slovní hříčky na své indiánské jméno ve francouzštině „L’Eau Dormante“, Spící voda. (Zdroj: Letní filmová škola)
Reklama