Klidný chaos

dost zvláštní film, dobře vytváří náladu, jak pomalým tempem filmu, tak figurkami, které se ve filmu opakovaně objevují a také použitou muzikou. Úplně mi nesedí, že se člověk toho moc nedozví, ani jak to bylo doopravdy s jeho manželstvím ani pravdu okolo fúze. A pak mi vadila jistá nelogičnost příběhu, kdy za člověkem, který se celé dny motá parkem u školy, dochází lidi z managementu firmy a nabízejí mu lukrativní pozici, místo aby ho vyrazili. Přijde mi zkrátka poněkud zvláštní, že nikdo nemá problém s tím, že nechodí do práce. Rušivá byla i dospělácká promluva do duše od malé holky, úplně mimo realitu. (07.05.2020)

Komorní drama o ztrátě a hledání. Vztah ovdovělého otce a malé dcery je velmi silný a citový, oba si k sobě hledají cestu, na smutek je však každý sám. A sexuální scéna s přítelkyní, která také zažila zklamání, byla vášnivá a svým způsobem velice dojemná. Návrat do života je pro ty druhé vždy bolestný. (21.02.2023)

Ani nedokážu přesně popsat svoje pocity, které mám z Caos calmo. Není to žádný bombastický, nervy drásající příběh s kdovíjakým scénářem, ale působil na mě tak nějak přirozeně a i když ztráta manželky Pietra a maminky malé Claudie byla určitě bolestná záležitost, tak se mně na tenhle snímek moc příjemně dívalo. Bezesporu na to měl taky vliv skvělý soundtrack. Taková psychologická sonda do života Pietra, který najednou zůstává sám se svojí dcerkou a začíná pomalu přehodnocovat svoje životní priority. Víc než na postavy, které kolem něj procházely a občas se chovaly docela nepředvídatelně nebo nepochopitelně, jsem se soustředila hlavně na vztah těch dvou. Na Pietra a jeho seznam věcí.....sezení v parku a vnímání lidí kolem sebe jinýma očima.........nebo malou Cloude s jejím pochopením významu palindromu a mimo jiné i jedním úsměvným tajemstvím : "Víš, která věc mě v životě šokovala úplně nejvíc? Když jsem zjistila, že moje babička je zároveň tvoje maminka." Takže až na jeden moment, který si mohli nechat od cesty, já byla spokojená....takový milý a svým způsobem předložení zvláštní film. 75% (18.09.2016)

Je to veľmi autentický film bez teatrálneho prehrávania - čo by sme inak mohli od talianskej kinematografie očakávať. No tu práve naopak, pomalé tempo a časté mĺkve scény. Dej je sústreďovaný na hlavnú postavu a tak všetky vedľajšie postavy (snáď s výnimkou dcéry) pôsobia ako rekvizity. Keď si to porovnám s After Life z dielne Gervaisa, ktoré tiež pojednáva o vyrovnávaní sa so stratou manželky, tam tiež boli takéto menšie epizódky s vedľajšími postavami, ktoré smútiaci stretával v parku, interagoval s nimi, rozprával sa, no malo to v konečnom dôsledku pre príbeh zmysel (áno, viem, že to bol seriál, viac časového priestoru, atď, atď, ale aj tak). Tuto vidíme hlavnú postavu flirtovať s atraktívnou, oveľa mladšou ženou (ktorá pravidelne venčí psa) a jediné vyústenie tejto linky je, že sa raz navzájom predstavia menami. Celá vedľajšia linka s fúziou spoločnosti mi prišla len ako predohra na to, aby sa v roli veľkého kapitalistického zvieraťa mohol predviesť Roman Polanski. Naozaj, nedozvedáme sa, ako pokračoval pracovný život hlavnej postavy (či jeho kolegov, o ktorých príbehu tiež film pojednáva). Skutočným vyústením filmu je tak záverečný monológ dcéry, ktorý je nieže dospelácky (ako tu niekto napísal), ale ba priam filozofický. V ňom povie otcovi, že je pekné, že na ňu celý ten čas čakal pred školou (čo je alfa omega filmu), ale teraz by už mohol ísť do práce, lebo sa jej spolužiačky smejú. P.S. Pred zhliadnutím filmu som si prečítal v komentároch, že tam bude sexuálna scéna. A veru nesprávne som odhadol, s ktorou ženou ju bude hlavný hrdina praktizovať. Nemyslím si, že by scéna pôsobila rušivo - divák vždy rád vidí, keď si trpiaci hrdina aspoň poriadne vrzne. (24.08.2023)

Konečně po dlouhé době vidím italský film, který neupadá do přepjaté sentimentality a je emocionálně vyrovnaný. A to i přesto, že od začátku až do konce pojednává o emocionálních stavech. Tento snímek suverénně kráčí ve stopách evropského filmu nezatížen zbytečnými klišé, nesmyslnými dialogy a monology (okecávačky) a sladkobolným happyendem, jež nám má nahrnout slzy do očí, jak to umí tak hezky dnes už nejen v Hollywoodu. Režisér držel otěže natáčení pěkně v rukou a všechny scény mají jasný význam a smysl, nic tu není zbytečně. Do pěti hvězdiček nechybí mnoho. Chtělo to možná jen dotáhnout vykreslení vedlejších postav nebo některým z nich dát větší prostor pro vyjádření se(be) (švagrová Marta, Samuele, bratr Carlo, Eleonora). 88% hvězdiček (05.12.2009)