Klidný chaos

Ani nedokážu přesně popsat svoje pocity, které mám z Caos calmo. Není to žádný bombastický, nervy drásající příběh s kdovíjakým scénářem, ale působil na mě tak nějak přirozeně a i když ztráta manželky Pietra a maminky malé Claudie byla určitě bolestná záležitost, tak se mně na tenhle snímek moc příjemně dívalo. Bezesporu na to měl taky vliv skvělý soundtrack. Taková psychologická sonda do života Pietra, který najednou zůstává sám se svojí dcerkou a začíná pomalu přehodnocovat svoje životní priority. Víc než na postavy, které kolem něj procházely a občas se chovaly docela nepředvídatelně nebo nepochopitelně, jsem se soustředila hlavně na vztah těch dvou. Na Pietra a jeho seznam věcí.....sezení v parku a vnímání lidí kolem sebe jinýma očima.........nebo malou Cloude s jejím pochopením významu palindromu a mimo jiné i jedním úsměvným tajemstvím : "Víš, která věc mě v životě šokovala úplně nejvíc? Když jsem zjistila, že moje babička je zároveň tvoje maminka." Takže až na jeden moment, který si mohli nechat od cesty, já byla spokojená....takový milý a svým způsobem předložení zvláštní film. 75% (18.09.2016)

Zlatý Medvěd - výběr (07.06.2009)

║Rozpočet €5,5milióna║Tržby USA $11,434║Tržby Celosvetovo $11,307,215║ (04.02.2010)

Roman Polanski v cameu akoby utiekol z múzea voskových figurín. (05.12.2008)

Klidný chaos je takovým pohlazení po duši. Je zacílený na ústřední postavu, což vůbec nevadí, protože Nanni Moretti je prostě simpatico a pozornost si zaslouží. (21.03.2023)

Komorní drama o ztrátě a hledání. Vztah ovdovělého otce a malé dcery je velmi silný a citový, oba si k sobě hledají cestu, na smutek je však každý sám. A sexuální scéna s přítelkyní, která také zažila zklamání, byla vášnivá a svým způsobem velice dojemná. Návrat do života je pro ty druhé vždy bolestný. (21.02.2023)

Veľmi očarujúca muzika, ako i samotný príbeh. (18.08.2009)

Název Klidný chaos k tomu filmu a jeho atmosféře myslím sedí, stejně jako troufalkou použitý výraz simpatico. Ten film se na nic nehraje a plyne většinou v poklidu obyčejného života, s pravidelným neklidem uvnitř hlavní postavy muže, který v tísni po smrti nejbližší osoby dokáže si jakoby pro sebe zastavit čas a najít dlouhé chvíli pro to vnímat svět a život tady a teď... a z toho vnímání, rozjímání, dialogů s okolím, včetně posilnění vztahu k malé dceři začne plynout sympatické kouzlo a možná i opětovné nalézání něčeho hezkého. Vše plyne nevtíravě, až jsem po zajímavém úvodu taky neklidně bojoval s chvilkovým nezájmem a dojmem průměru, ale nakonec si mě Klidný chaos s podobně klidným Nannim Morettim a jeho Pietrem celkem získali a ten čas plynul v mezích civilně poetické obyčejnosti stále více hezky. Z míry mě určitě vyvedla nečekaná vášnivá sexuální scéna, která rázem naruší atmosféru a na chvíli v ní i Pietro odhodí svůj jinak velmi poklidný temperament. Ve finále mi však přijde poněkud samoúčelná vzhledem k tomu, že tento akt nemá pak žádné další vyústění, návaznost v dalších scénách či hlubší pointu (mimo samotného jednorázového zblížení) a chvíli mi zase trvalo plně se přeorientovat „jakoby nic“ na původní notu. No jo, holt nevyzpytatelné okamžiky lidského života... zajímavý „malý“ film. [80%] (23.05.2023)

Je to zvláštne, ale z 10 videných talianskych (aj francúzskych) filmov sa mi páči možno 1. Je jedno či je to Felini alebo Fantozzi. O kvalitu tu nejde. To, čo mi vadilo aj na Tichom chaose, je latentne tiesnivá atmosféra, snaha byť umelecký a nudný dej. (07.07.2018)

Ľudský príbeh s veľmi dobre napísaným scenárom a absenciou hrania sa na intelektuálnu rafinovanú hru umeleckosti. Príjemne sa na to pozerá, neurazí sa ani váš intelekt a vkus a navyše aj o zábavu je postarané. Čo viac si možno želať od filmu pre širokú verejnosť? Možno keby autor posunul rozprávanie mimo high society bizniss triedy, ale to by asi nemohol uveriteľne rozvýjať príbeh v ktorom si hlavný hrdina môže dovoliť pol roka nepracovať a vysedávať v parku.:) 3,5* (06.12.2008)

Jo jo, pěkný film. Pohodový film. Dokonce až tak pohodový, že pokud si ho necháte ujít, tak se vůbec nic neděje. (02.11.2011)

na mňa ten príbeh bol príliš jednotvárny miestami až nudný, strata blížneho bolí inak .. tu to vyznelo ....akoby poukázané na to, že "vysokí manažéri veľkých firiem" majú iné prežívanie smútku ... také malo pochopiteľne, neskutočné, nepresvedčivé. (25.01.2017)

Veľmi pohodový film s náááádhernou hudbou a s Blu Di Martino, ktorá sa neuveriteľne podobá na niekdajšiu slovenskú detskú hviezdu Katku Zatovičovú. (13.08.2009)

Konečně po dlouhé době vidím italský film, který neupadá do přepjaté sentimentality a je emocionálně vyrovnaný. A to i přesto, že od začátku až do konce pojednává o emocionálních stavech. Tento snímek suverénně kráčí ve stopách evropského filmu nezatížen zbytečnými klišé, nesmyslnými dialogy a monology (okecávačky) a sladkobolným happyendem, jež nám má nahrnout slzy do očí, jak to umí tak hezky dnes už nejen v Hollywoodu. Režisér držel otěže natáčení pěkně v rukou a všechny scény mají jasný význam a smysl, nic tu není zbytečně. Do pěti hvězdiček nechybí mnoho. Chtělo to možná jen dotáhnout vykreslení vedlejších postav nebo některým z nich dát větší prostor pro vyjádření se(be) (švagrová Marta, Samuele, bratr Carlo, Eleonora). 88% hvězdiček (05.12.2009)

příběh který má skrytou hloubku a nutí k vlastnímu zamyšlení : kdo jsem,co jsem a kam jdu.Režisér si střihl i hlavní roli (14.10.2018)

Je to veľmi autentický film bez teatrálneho prehrávania - čo by sme inak mohli od talianskej kinematografie očakávať. No tu práve naopak, pomalé tempo a časté mĺkve scény. Dej je sústreďovaný na hlavnú postavu a tak všetky vedľajšie postavy (snáď s výnimkou dcéry) pôsobia ako rekvizity. Keď si to porovnám s After Life z dielne Gervaisa, ktoré tiež pojednáva o vyrovnávaní sa so stratou manželky, tam tiež boli takéto menšie epizódky s vedľajšími postavami, ktoré smútiaci stretával v parku, interagoval s nimi, rozprával sa, no malo to v konečnom dôsledku pre príbeh zmysel (áno, viem, že to bol seriál, viac časového priestoru, atď, atď, ale aj tak). Tuto vidíme hlavnú postavu flirtovať s atraktívnou, oveľa mladšou ženou (ktorá pravidelne venčí psa) a jediné vyústenie tejto linky je, že sa raz navzájom predstavia menami. Celá vedľajšia linka s fúziou spoločnosti mi prišla len ako predohra na to, aby sa v roli veľkého kapitalistického zvieraťa mohol predviesť Roman Polanski. Naozaj, nedozvedáme sa, ako pokračoval pracovný život hlavnej postavy (či jeho kolegov, o ktorých príbehu tiež film pojednáva). Skutočným vyústením filmu je tak záverečný monológ dcéry, ktorý je nieže dospelácky (ako tu niekto napísal), ale ba priam filozofický. V ňom povie otcovi, že je pekné, že na ňu celý ten čas čakal pred školou (čo je alfa omega filmu), ale teraz by už mohol ísť do práce, lebo sa jej spolužiačky smejú. P.S. Pred zhliadnutím filmu som si prečítal v komentároch, že tam bude sexuálna scéna. A veru nesprávne som odhadol, s ktorou ženou ju bude hlavný hrdina praktizovať. Nemyslím si, že by scéna pôsobila rušivo - divák vždy rád vidí, keď si trpiaci hrdina aspoň poriadne vrzne. (24.08.2023)

Na pět hvězdiček film rozhodně nemohl aspirovat, připočtu-li k tomu ještě padající sníh, pro mne zcela nepochopitelné řeči o fúzi firem a dospělácký proslov dcerušky na závěr, tak musím ubrat ještě jednu. Námět bezesporu zajímavý, jen jsem nepochopil, čím se vlastně ten Pietro živil v době, kdy postával celé dni před školou, a proč ho vůbec ve firmě ještě zaměstnávali. (19.12.2018)

Umění filmu ještě žije! Velká radost (The Cure) v mém melancholickém srdci. (04.01.2019)

Trýzeň a zmatek z neschopnosti ji někam nasměrovat. Snaha zachovat si zdravý rozum a výčitky, že vlastně netrpím dostatečně. Cesta do iracionality a zpět. (27.05.2023)

Trochu zvláštny film, ale milý a sympatický. 7/10. (08.05.2020)