Joy Division
Režie:
Grant GeeScénář:
Jon SavageKamera:
Grant GeeHrají:
Peter Hook, Bernard Sumner, Anton Corbijn, Genesis P-Orridge, Richard H. Kirk, John Lydon (a.z.), Glen Matlock (a.z.), Steve Jones (a.z.), Ian Curtis (a.z.) (více)Obsahy(1)
Definitivní biografie legendární postpunkové kapely, představující řadu nikdy předtím neviděných koncertních záběrů a s bezprecedentní účastí tří pozůstalých členů kapely. Po uznávaném životopisném snímku Control o k záhubě odsouzenému zpěváku skupiny Joy Division Ianu Curtisovi, následuje pronikavý dokumentární film režiséra Granta Gee. Rozšiřuje úhel pohledu na celou kapelu a na město, které ji zplodilo – postindustriální anglickou metropoli zvanou Manchester. Snímek obsahuje řadu nikdy neviděných koncertních záběrů, nově objevené zvukové nahrávky a bezprecedentní účast tří zbývajících členů kapely, jimiž jsou Bernard Sumner, Peter Hook a Stephen Morris, kteří později založili skupinu New Order. Definitivní příběh legendárních Joy Division zachycuje vzrušující vzestup kapely, tragédii jejího konce, i její trvalý hudební a kulturní odkaz. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (28)
"Ian by možno vedel. Ale to už sa asi nikdy nedozvieme..." Výborne nakrútený, pôsobivý dokument o legende, ktorá dala svetu dva výnimočné albumy a množstvo odkazov. Celkom som si užila výpovede jednotlivých ex-členov JD, vykreslenie postindustriálneho Manchestru, ale najmä hudobnú zložku snímku. Atmosphere na konci jednoducho nemalo chybu... ()
Joy Division je pre mňa jednou veľkou záhadou. Počúvam ich tak maximálne raz za rok a vždy pri ich počúvaní zažívam ťažko definovateľnú zmes emócií. Ak sa máme baviť o emocionálnej melancholickej "ťažkej" hudbe, tak paradoxne v tomto smere mám z JD oveľa väčšiu "depku" ako z 99,9% všetkých funeral doomových kapiel. Asi preto, že i Curtis to všetko žil, žiadna póza, len čisté utrpenie, Práve všetko okolo Iana Curtisa mi príde fascinujúce, silné a zimomriavkové... Control ma emocionálne "sundal", pri/po tomto dokumente som mal opäť zimomriavky...Vravím, fenomén títo JD:) ()
Ze všech těch hudebních legend jako jsou například The Beatles, The Rolling Stones, Pink Floyd, Led Zeppelin, The Velvet Underground, Radiohead nebo třeba The Clash je asi nejtěžší nemilovat právě post-punkové průkopníky Joy Division. Jejich hudba byla upřímná, průzračná, intelektuální, nadčasová, ale zároveň šíleně ubíjející až nebezpečná. Pokud jste totiž spíše citově založení jedinci a pustíte si kteroukoliv z jejich dvou desek a zaposloucháte se do textů, může se vám snadno stát, že zjistíte, že jste v tomto světě úplně sami a vlastně vám nikdo nerozumí tak moc, jak byste si doopravdy přáli. Dojde vám, že svět ve vaší hlavě se nikdy neprolne s tím okolním a vaše ryzí pocity tak zůstanou navždy skryty jenom vám a to může být někdy docela zraňující. Pokud Ian Curtis žil své sny i problémy podobně trýznivým způsobem, jaký popisují jeho písně, zkrátka jestliže odrážejí naprostou realitu, není divu, že se rozhodl svůj život ukončit. Udělal to a přitom se mu na gramofonu točila těžce neoptimistická deska "The Idiot" Iggyho Popa. Kdybych se někdy k něčemu takovému odhodlal já, hrály by mi "Unknown Pleasures" nebo "Closer". ()
Podmanivé dílo a pro jakéhokoli, i sebemenšího, fanouška Joy Division opojnost sama. Popis jednoho chmurného města s industriální budoucností zachycena očima a literárními obrazy přenesené do písní Ianem Curtisem. Nesouhlasím s názorem, že tento dokument je pouze o Ianovi, ale rozebírá problematiku JD obecně a to, že byl Ian Curtis klíčovou osobností a hybnou silou kapely, hraje v její historii podstatnou roli, nehledě na to, že s jeho smrtí kapela de facto skončila (New Order je nová kapela!) Joy Division prostě hráli víc žlutě než ostatní kapely a Ianovi texty jsou depresivně fascinující. Jeden z nejlepší dokumentů, které jsem kdy viděl, což prohlašuji jen mírně zaujatě! ()
silný dokument. Zub času na některých zúčastněných zahlodal opravdu neúprosně. Osobně mě nejvíc překvapila nepatetická věcnost Curtisových spoluhráčů. Žádná adorace a posmrtné lakování reality narůžovo, ale až drsné vzpomínání na to, jak se Curtisovi posmívali, jak je tehdy jeho texty moc nezajímaly nebo jak se tvářili, že se jich jeho pohřeb vlastně vůbec netýká. ()
Galerie (9)
Photo © MFA
Reklama