Obsahy(1)
Televizní adaptace stejnojmenného úspěšného představení divadla Semafor z roku 1961. Tou Zuzanou, která poslouchá z magneťáku písničky a medituje nad nimi, je Zuzana Stivínová. Písničky Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra, které tenkrát zazněly v podání tehdejších hvězd divadla se staly hity a zpívají se dodnes. Kdo by neznal "Árii měsíce","Malé kotě", "Na okně seděla kočka", "Ach, ta láska nebeská", "Zuzanu" a řadu dalších. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (14)
Společně s Recitálem a s Dobře placenou procházkou patří Zuzana je zase sama doma mezi televizní pořady, které pro budoucí generace zakonzervovaly informaci o jedné specifické epoše hudebního divadla. Jsou to relikty minulosti a vzpomínky na objevování formátů, které pamětníci milují pro ty písně a pro to mládí protagonistů, ale víc v tom samozřejmě hledat nelze. I proto mají dnes výraznější úspěch střihové pořady, které se zbavily těch naivních propojovacích scének. ()
Zuzana je zase sama doma je celkem slušné pásmo písní, které se dneska mohou nazývat šlágry/evergreeny. Slyšíme hit za hitem a zpívají je legenda za legendou. Pravda je, že ta mluvená část mě zase tolik nebavila a ani mi nepřišla tak vtipná. Navíc televizní záznam nemá potřebnou atmosféru, v divadle pro diváky to jistě znělo jinak. ()
Celkem příjemné pásmo více čí méně dobrých písniček, které je dohromady spojené celkem dobrým konceptem skrze postavu Zuzany, která ty písničky poslouchá z magnetofonu a v té výplni mezi nimi mluví o svých sousedech apod. Sice to ne vždy funguje a skutečně mě ne vždy každá z těch písní zaujala, v té výplni už to navíc docela zestárlo, ale jinak jsem se kupodivu celkem bavil. A vlastně i ta výplň mi nepřišla tak nepovedená, jak tu tak o ní někteří píší, spíš si myslím, že na svou dobu musela být celkem příjemná a vtipná, jako celý tenhle film nebo představení (jak tvrdí obsah). A ta příjemnost v tom podle mě působí dodnes, takže zestárlé je to jen v jednotlivých místech, ale v celku naštěstí ne. Slabé 4* ()
Jedno z nejslavnějších (legendárních) představení pražského Semaforu. Soudobé televizní aranžmá si dodnes uchovalo jiskřivý náboj prostřednictvím nesmrtelných písniček a melodií v podání populárních hvězd tehdejší popmusic, všechno ostatní, včetně spojovacích mezičlánků Zuzany Stivínové, je už, bohužel, nefunkční. ()
„Země je kulatá a místa je tu dost.“ – jakou má souvislost tvar Země s tím, jestli je na ní hodně nebo málo místa?? Žádnou. Znova: „země je kulatá a místa je tu dost“ – a pěvci při tom kroutí hlavou. I zdánlivě nevinnou písničku pro děti je třeba patřičně využít. Další: „Má potíže zemská tíže.“ „Obloha je hvězdný plechem pobita.“ – nebeská klenba. Hodně slabá choreografie trojky vokálních umělců na jevišti. Nejlepší na filmu je Stivínová. Symbolika: 36:12 – tři šestky; 51:22 – Matuška, sign of silence. Podivné oči a pohled Suchého. Šlitr – úplně normální. ()
Galerie (7)
Zajímavosti (1)
- Původní libreto napsané Jiřím Suchým se jmenovalo „Martina je sama doma“, ale pak ho zaujala herečka z Divadla na Zábradlí, Zuzana Stivínová, které dal hlavní roli, a podle jejího křestního jména hru přejmenoval. (sator)
Reklama