Záchod pro papeže
El baño del Papa
Les Toilettes du Pape
The Pope's Toilet
Obsahy(1)
V roce 1988 navštívil papež Jan Pavel II. Uruguay, konkrétně město Melo. Dle oficiálních úředních zpráv mělo na mši zavítat až padesát tisíc věřících. Většina místních nemajetných rodin vložila své úspory do nákupu zboží, které doufala, že prodá a tak zbohatne. Pašerák Beto dostane nápad postavit veřejný záchodek. Pro splnění tohoto cíle musí překonat mnoho překážek. Ve výsledku nedosáhne sice takového zisku, jaký očekával, ale něčeho mnohem cennějšího. Scénář filmu byl inspirován skutečnou návštěvou svatého otce a několika událostmi s tím spojenými. Většina protagonistů jsou neherci vybraní na místě natáčení. Urugayská kinematografie patří v posledních letech mezi nejzajímavější světové produkce. (Febiofest)
(více)Recenze (20)
Ač místy úsměvný, nakonec velmi smutný a po celou dobu nad očekávání výborně zrežírovaný film o sociálních problémech na uruguayském venkově. Sice nevěřím, že by si skutečný Beto peníze „úhlavního nepřítele“ nevzal, ale když si v hlavě opakovaně přehrávám poslední záběr, to pokorné přijetí nastoleného osudu se vší jeho hořkostí, přijde mi podobná připomínka malicherná. Festivalový film, který bych doporučil i nefestivalovým divákům. 80% ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $1,129,663║ ()
Hořkoúsměvná sociální sonda do života chudých lidí v uruguayském pohraničí, kteří se musí pro vlastní obživu hodně ohánět a když vysvitne jiskřička naděje pro lepší zítřky, neochvějně se ji chopí. Originální výchozí premisa, realistický feeling podpořený hojnou účastí neherců a skorodokumentárním zpracováním, byť kamera občas nepříjemně zabírá postavy zblízka, sem tam příjemné odlehčení... Akční přístup obyvatel Mela (i když je možné, ba pravděpodobné, že v Uruguay nepobírají podporu v nezaměstnanosti a sociální dávky, a lidem tudíž nic jiného nezbývá) mi byl hodně sympatický. 7/10 (Febiofest 2008) ()
Typická festivalovka, ktorá trefne reflektuje prach a biedu, nádej a sklamanie, odhodlanie, silu a rezignáciu snívajúceho človeka. Ale predovšetkým významovú rovinu pravidelných tours jedného zhrbeného panáčika v papamobile a trúsenie požehnaní podľa PR klendárika. Neľahká realita života s pár úsmevnými chvíľkami. Veľké veci v malom nenápadnom balení Made in Uruguay, ktoré nevyprchá. P.S. A muzika je výborná. 80% ()
Příjemný film z Urugaye (pokud se nemýlím, tak se jedná o vůbec první uruguayský film, který jsem kdy viděl), který nahlíží na problémy a chudobu urugayského maloměsta s velkým citem a dává tak divákům možnost zjistit, jak to vypadá na místě, kam se asi běžně nedostane a které je od našeho státu opravdu velice vzdálené. Celý děj je pak zasazen do roku 1988, kdy toto maloměsto očekává příjezd papeže Jana Pavla II. a většina místních chce na této návštěvě Svatého otce zbohatnout. Ovšem tenhle film není jen o velkých a jak se nakonec ukáže i nenaplněných snech či snad o návštěvě papeže. Tenhle film je o pochopení, o vzájemné důvěře a o tom, že ať děláte co děláte, vždy je nakonec nejdůležitější mít někoho nablízku, někoho, kdo za vámi stojí a kdo vás má rád. Beto tohle zcela jistě pochopil, a když už nic jiného, tak mu zůstal aspoň stát na dvoře nejluxusnější záchod z celého města, taková luxusní kadibudka. Každopádně atmosféra filmu je svým způsobem kouzelná a odzbrojující, tenhle film lze hodnotit jako velmi povedený a rozhodně v mnoha ohledech kvalitní. Bylo to pro mě zase něco nového, něco originálního s velmi neotřelým námětem. Film mi utekl, aniž bych skoro věděl jak, a určitě mi tento příběh ještě velmi dlouho zůstane v hlavě. Jsem rád, že jsem se na film podíval a s chutí mu dávám nadprůměrné čtyři hvězdy, na pět hvězd mi tam ještě něco nespecifikovatelného chybělo. ()
Smích přes slzy. Moc povedený film, při kterém se člověk zasměje, a pak ho zamrazí. V takovéhle bídě žije přes polovina světa. A papež a ostatní věrozvěsti zmůžou právě tolik, co předvedli zde. ()
" Kedy príde ten starček? " Buhaháááá.... Ale musím upozorniť, že tu to bol smiech skrz slzy, bohužiaľ . A ešte toto; chlapi boli neuveriteľní nabúchanci, dávať si takú štreku aj dva krát za deň a na takých ukrajinských kraksniach.. ()
Jednoduchý, priamočiary a úprimný film s trkým koncom. Taký malý filmový úsmev cez slzy. Miestami som sa až hanbila v akom prepychu v porovaní s tými ľuďmi žijem. Našťastie som však v závere mala pocit, že tak ako si ľudia v Uruguayi dokázali poradiť so svojím biednym životom pred pápežom tak isto si s ním dokázali poradiť aj potom. Videné v rámci Challange tour marec 2016 - 30 dní so sverovou kinematografiou. ()
Jak už tady píší ostatní, našlo se tu pár míst k pousmání (například Betova instruktáž ohledně veřejného záchoda), ale jinak je tento uruguayský snímek, natočený podle skutečné události, smutným ohlédnutím za jednou promarněnou nadějí obyčejných lidí, žijících v zemi, kde je téměř nemožné vymanit se z existenční bídy. Ale natočené je to moc hezky a myslím, že to je můj první film z Uruguaye. ()
ocenenia : MFF Cannes 2007 - uvedené v sekcii 'Un certain regard' ()
Film nemá příliš rychlý spád, občas jsem se zasmála, občas někoho politovala, většinu času držela palce. Ačkoli jsem měla představu o tom, jak všechno skončí, stejně mě těch pár posledních minut neskutečně zasáhlo a v hlavě se vynořila spousta otázek. Film nedává žádné odpovědi, naopak, snad právě proto na mě působil tak znepokojivě. ()
Zajimavy namet, opreny o skutecne udalosti z uruguayskeho pohranici v dobe navstevy papeze Jana Pavla II. Film krasne dokumentuje prosty zivot domorodcu na malem meste, kteri si na vyznamne navsteve chteli k zivotu trochu prilepsit a sve uspory investovali do prodeje a sluzeb pro poutniky. Zdarila kamera, ktera rychlymi strihy evokuje autentickou atmosferu te doby i tezkeho zivota obycejnych lidi. Libiva je i hudba, vetsinou ve spojeni se zabery jizdy na kolech. Vyborne socialni drama, ktere i pres nekolik usmevnych momentu nemuze byt brano v potaz jako komedie. Bavila me i vetsina hercu-nehercu. Trosicku doladit scenar, dam plny pocet. ()
Můj první uruguayský film (díky kareen) a krásný i když hořkosmutný zážitek. Úsměvné scény se taky najdou a ta naděje na zbohatnutí ke které se tak upnou, ta je u těch prostých lidiček zobrazena tak hmatatelně, že výsledné zklamání se musí dotknout každého s troškou toho sociálního cítění. Krásně natočeno, odehráno......jeden z těch velkých malých filmů a já jsem rád, že doputoval až ke mě. ()
Jeden z těch nejlepších filmů letošního Febia, jak jsem psala v mém profilu - hodně vtipné a uvolněné jihoamerické movie. ()
Přiznám se, že jsem čekal trochu něco jiného a hlavně možná až moc. Film je dobrý, pěkně zachycuje reálie Uruguayského života chudých lidí. Hodinu a půl jsem čekal jak to skončí a pak byl najednou konec a já byl zklamán. Možná je chyba ve mě, ale prostě nemohu dát Papežské toaletě více než 3*. ()
Protože miluju kola a na podobném stroji, na jakém se prohání hlavní postava, jsem nedávno urazil právě 60km, tak musím o hvězdičku nahoru. ()
„Carmen! Tengo una idea!“ v niektorých z nás to je. Vždy niečo vymyslieť, čo nás už konečne dostane z ťažkej životnej situácie aby nám bolo lepšie, aby sme raz mohli opraviť strechu a zaplatiť účet za elektriku. A vždy padnúť na hubu, oprášiť sa, postaviť a zasa si nasadiť "mysliacu" čapicu a niečo vymyslieť. Lebo raz to vyjde... možno. ()
člověk z toho filmu má fakt hodně blbej pocit....nebo možná spíš celou směsku pocitů a ani jeden není moc hezkej. Kdo sakra chce takový filmy vidět? ()
Pohled do světa sžíravé chudoby skrze Papežskou toaletu. A také skvělého komika, s nímž to šije a v očích humorem se leskne, který dostane nápad, kterak překonat všechny sousedy, kteří investují všechno své jmění a celou svou budoucnost do přípravy proviantu, a vydělávat na veřejném záchodku. Miluji ty filmy, které jsou vystavěny na jednoduchém příběhu, jež je současně nositelem hluboké myšlenky. Přesně takovým filmem Papežská toaleta je. K umění režisérovu pak lze připsat subtilní momenty, kterými chudobu a její nositele zobrazuje (stlaní postele, společná večeře, stavění toalety, jemný pohyb hlavy, věcně formulovaná přání). Navození představy chudého uruguayského venkova pak podtrhuje společenství, kde etnický původ nehraje žádnou roli a nejsilnějším spojencem je hluboká víra a vzájemná solidarita. A jak už název říká, těžkost každodenního života je prezentována s lehkostí a humorem a toho si cením nejvíce. ()
Vesnice zapuštěná někde v neznámu na hranicích mezi Uruguají a Brazílií je skutečným příběhem lidské skromnosti a neúnavným bojem o přežití. V celkovým pojetí velmi smutný příběh o osudech lidí, ke kterým má do vesnice na krátkou návštěvu dorazit papež Jan Pavel II. Každý z obyvatel vidí příležitost si přivydělat prodejem suvenýrů a občerstvení, a tak se zadlužují a prodávají i to nejcennější co mají, aby mohli následně při návštěvě „zbohatnout“ a aspoň tak si splnit každý svůj malý sen. Bohužel osud jim nebyl nakloněn a slibované množství poutníků gradované mediální mašinérií na řeč papeže nedorazí. Silný příběh o lidském neštěstí je o to smutnější že je založen na skutečné události. ()