When Nietzsche Wept
Režie:
Pinchas PerryScénář:
Pinchas PerryHudba:
Sharon FarberHrají:
Armand Assante, Ben Cross, Jamie Elman, Joanna Pacuła, Katheryn Winnick, Michal Yannai, Ayana HavivObsahy(1)
Vídeň 1882. Doktor Josef Breuer, přítel psychiatra Sigmunda Freuda, pomáhá slavnému fi lozofovi Friedrichu Nietzschemu bojovat s trýznivými záchvaty melancholie. Svými knihami a především tvrzením, že Bůh je mrtev, neboť jej už lidé dávno zabili, pobuřoval Nietzsche své současníky. Jeho intelekt však Breuera natolik ohromil, že se rozhodl filozofovu duši zbavit utrpení. Ukazuje se však, že tím, kdo potřebuje skutečně pomoci, je samotný doktor Breuer, pronásledovaný hrůznými nočními můrami. Tráví s filozofem dlouhé hodiny rozhovorů a jejich vzájemná „léčba mluvením“ se stane základem v budoucnosti proslavené Freudovy psychoanalýzy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (19)
Co vím, o Nietzschem se udělaly dva filmy. Surrealistický brak Dias de Nietzsche em Turim a z knihy Irvina Davida Yalom vycházející When Nietzsche wept. Vím dobře, že kdo se drží primitivní záruky archivních záznamů a jiných o sobě prostoduchých reálií a nevyniká nadáním a citem Flaubertovým (jehož opatrný minuciózní postup vedl například k Salambo; vyzdviženo Šaldou v Josef Braun: Mezi vyhnanci [vytištěno in Kritické projevy 1]), ten se nakonec zastaví na pouhé dokumentaristice, zatímco bibliografický román musí vystihovat historii plasticky, aby ji přiblížil soudobému cítění. Předlohu tedy z principu neodmítám, nicméně filosofie je filosofie, a jestliže je to navíc filosofie cynismu, která se tak často pouští do útoku na vše „lidské, příliš lidské“ a místo plytké, vypočítavé dobroty cení jen dobrotu skrytou pod maskou nesdílné tvrdosti (Mimo dobro a zlo, § 40), pak zrovna komerčně kalkulovaný převod do vlídného jazyka sentimentalitě se oddávajících čtenářů/diváků dneška žádnou reálnou výpověď nepodává. ()
Pěkný holky, Assante, zpracování asi fajn, ale ta levná kamera a bezduchost je k ničemu. ()
Velmi chytrý (inteligentní) snímek, ale (asi) jen pro náročnější diváky... - 13. 5. 2011 - 40% ()
Kniha Irvina D. Yaloma (z roku 1992) je velice citlivou fikcí, ve které autor (psycholog) v prvním plánu popisuje virtuální myšlenková setkávání (a mnohdy střetávání) předchůdce psychoanalýzy (hypnóza, léčba mluvením) Josefa Breuera a "atavistického" filosofa Friedricha Nietzscheho. Podat populární formou "Weltanschaung" obou těchto mužů na pozadí jejich osobních problémů se autorovi podařilo skutečně skvěle. S filmem je to horší. Zřejmě ve své americké nabubřelosti se režisér příliš nestaral o to, jak se chovali lidé konce 19. století ve střední Evropě. To platí nejen o vždy uhlazeném a seriózním Breuerovi, ale i o Nietzschem (o kterém Lou Salomé napsala: "er hatte ein leises Lachen und eine geräuschlose Art zu sprechen". Příliš konverzační předloha se tak "musela doplnit" divokými snovými scénami, nadměrným zdůrazňováním "milostných" reminiscencí; ostatně došlo i na Zarathuštru a "turínského" koně. A tak suma sumárum ani jednu z postav, ať ženských či mužských, a jsou to všechno reálné postavy, nelze brát příliš vážně. A film: to je vážná věc!... Ještě jedna poznámka: Kniha (film bohužel jen nepatrně) reflektuje několik závažných témat, jako například, a především řešení rovnice "svoboda + jistota = 0 (čili čím víc svobody, tím méně jistoty a naopak) a Nietzscheovo pojetí "amor fati" neboli láska (příklon) k (vlastnímu) osudu. Pozn. po týdnu: po dalším zvážení relace reálie-film-kniha musím pro klid svědomí jednu hvězdu ubrat. ()
Perfektný scenár, no bohužiaľ dosť slabé spracovanie, miestami by som povedal, že až amatérske. Aj keď je tento príbeh v podstate fikciou, postavy a ich životné osudy vychádzajú zo skutočnosti. Nietzsche, Breuer, Freud, Anna O., Lou Salome - všetky postavy sú postavené na reálnych základoch, no súvislosti sú prispôsobené väčšej atraktivite. Odhliadnuc od tejto fikcie, je to príbeh s obrovským potenciálom. S nadšením so sledoval ďalekosiahle dialógy Nietzscheho a Breuera, ktoré dokonalo medzi sebou preplietali filozofiu s psychológiou. Občas to však zašlo až príliš hlboko a trochu som sa v tom aj strácal. No najhoršie zvládnuté zo všetkého bolo vykreslenie tých predstáv, tranzov a nočných môr - tá ich vizualizácia pôsobila veľmi amatérsky. Film ako celok je veľmi zaujímavý, len to spracovanie ho až príliš tlačí k priemeru. ()
Další velice podhodnocená záležitost, vyníkající podívaná. 90% ()
Těžko se hodnotí adaptace knihy a ještě hůře, když se vám kniha líbí. Byl jsem z ní nadšen, a proto mě zajímalo jak se s tím filmaři poprali. Nečekal jsem nic světoborného, ono to ani nejde, jelikož je kniha víceméně o dialozích. Samozřejmě se dalo z filmu vytřískat mnohem více, až se sám divím, že se Yalomovi tato verze líbila. V první řadě jde vidět, že je to hodně nízkorozpočtový film, což by ani nevadilo, ale zde se snažili vše uspěchat a nahňácat a dojem je pak všelijaký. Zpočátku film nasadí rychlé tempo a je až škoda, že Nietzsche přijde do ordinace snad v prvních 10 minutách filmu, v knize krásně příprava Dr. Breuera na profesora graduje, ale ve filmu je naprosto zazděna. Místami mi přišlo, že se jedná o nějakou parodii, možná díky akcentu postav a jejich zvláštnímu chování, Lou Salome je ztvárněna až moc drasticky uměle svým vystupováním a snaží se napodobit postavu z knihy, ale zde působí jako blbá blondýna a je spíše karikaturou. Na formu, jakou je film veden, se dá ale zvyknout, zvyknete si i na Nietzscheho v podání Assanteho, i když jinému herci by role padla mnohem více. Kniha mě dokázala i více dojmout, uměla čtenáře připravit na konec, což filmu trochu scházelo. Jako divadelní hra by byl příběh výtečný, ale jako film nikoli. Přesto všechno hodnotím ještě vysoko, jelikož jsem si dokázal vybavit pocity z knihy, zajímalo by mě jak bych hodnotil, kdybych předlohu nečetl. ()
Tohle bych rád viděl zfilmované od zdatného režiséra a zahrané dobrými herci...kniha je prvotřídní, ale tohle je průjem hodný televize NOVA a ansámblu Ordinace v růžové zahradě. ()
Dobry namet, ale zle spracovanie a herci. ()
Nad krkolomným příběhem bych ještě (kvůli řadě filozofujících pasáží) přivřel oko. Ale něco tak špatně natočeného jsem už dlouho neviděl. ()
velmi amatérský film špatně je v podstatě všechno od hereckých výkonů přes kameru způsob vyprávění a nebetyčné zjednodušování zřejmě aby ten americký pepik pochopil že jako ten nýči není fiktivní postava (viz úvodní scéna s ním) samotnou kapitolou je potom výslovnost jednotlivých postav protože ani jedna nemluví jako rodilý mluvčí angličtiny a já tak trpěl a trnul při všech těch falešných a pozornost odvádějících německých francouzských a ruských přízvukách (herci sou přitom až na vyjímky rodiláci) a tak jediné co film zachraňuje je ona vynikající předloha ze které alespoň zbylo pár výborných dialogů a pro mě osobně ještě rekonstrukce mé oblíbené slavné fotky s nietzchem réem a salomé ()
Pokud vezmeme v potaz obtížnou zfilmovatelnost předlohy, nedopadl film zas tak špatně a obstojí zejména jako příběh sebehledání doktora Breuera; zobrazení jeho mučivých snů tvoří nejlepší momenty filmu. S ostatními postavami je to už ale horší. Nietzsche, který je už v Yalomově knize notně přetvořen k obrazu uznávaného psychoterapeuta, je zde jako člověk i filosof osekán na kost, takže pro znalce je to obtížně stravitelné a neznalce to k němu těžko přitáhne (nejhorší jsou plastikové odkazy na Zarathustru). Zklamala mě i Lou Salome, jejíž věhlasné osobní kouzlo je tak trochu redukováno na fyzično umanuté krásky. Závažným negativem filmu je rovněž nedostatečná práce s katarzními scénami. Přes to všechno mě hodně potěšilo, že podobný film provokující vlastní existenciální otázky byl vůbec natočen. ()
genialny film, tolko davno stratenej filozofie, niektore myslienky z nietzscheho filozofie nie su dokoncene, ale pre sucasneho divaka, pre ktoreho nietzsche nic neznamena hovorim ze nietzscheho prezyvali °filozof s kladivom° a pravom! ()
Chvílemi jsem se ztrácel a netušil, co je skutečnost a co je jenom sen. Ale jinak se mi to líbilo. I když je to film spíše pro náročnějšího diváka a zůstává uzavřen v hranicích televizního zpracování. Možná by stálo za to přečíst si knižní předlohu. ()
Ta jedna star je za předlohu, která je úchvatná..Filmové zpracování mělo potenciál...Bohužel nevyužitý.. ()
Škoda. ()
Spojení psychoanalýzy a Nietzscheho filosofie by bylo mnohem zajímavější, kdyby bylo pravdivé. Knihu neznám, ale vypadá to, že setkání a zvláštní vztah Breuera a Nietzscheho jsou jen autorovým výplodem. Vystupují zde ovšem reálně žijící postavy se skutečnými osudy, takže vše působí velmi autenticky. Je z toho cítit snaha zaujmout a získat čtenáře a diváky využitím atraktivního tématu a postav. Samotné zpracování je už poněkud slabší. Hlavně ženské postavy jsou využity především jako fyzicky krásné věšáky na kostýmy. Dialogy Nietzscheho a Breuera jsou místy docela zajímavé, ale zdá se mi, že jejich skutečné myšlenky příliš zjednodušují. Svérázným prvkem filmu bylo ztvárnění Breuerových snů či spíše nočních můr. Občas tyto (i některé jiné) scény působily trochu komicky (směšně), což ale asi úplně nebylo záměrem tvůrců. ()
Po přečtení knížky jsem čekala dokonce několik let, než jsem se odhodlala k filmu: knížka byla moc dobrá na to, aby se dala zfilmovat způlky tak dobře. Ale překvapivě, docela se jim to povedlo! Breuer trpí, halucinuje, bláznivě sní (a je to všechno pěkně ztvárněné, hluboké, i vtipné), zatímco Nietzsche trpí tiše a v ústraní, ale přesto se posouvá a má moc posunout nejednoho diváka. "Více milujeme touhu než vytoužené". I když moje hodnocení může být předpojaté, protože miluju všechno, čeho se Yalom dotkne byť jen malíčkem. ()
Nízkorozpočtový celosranec. Celkem pěkná a hloubavá knížka od Yaloma vyznívá velmi směšně, v podstatě by stačilo trochu hrábnout do scénáře a byla by to jasná parodie na knížku. Především volba herců je úžasná. Nietzsche v Assanteho podání (tenhle člověk hraje buď role mafiánů nebo psychopatů) vyznívá jako notně zretardovaný jedinec a je Salome prachobyčejná blbka obecná. ()