Slepé lásky

Ťažko nájsť slová vhodné k okomentovaniu tohto dielka. Spočiatku som sa zdráhala vstúpiť, ten náraz na ničím nezmanipulovanú realitu v celej svojej "obyčajnosti" bol dosť intenzívny. A práve to je devízou tohto neuveriteľne citlivého,ľudského a pritom negýčovitého filmu. Ešte aj to dietko ma dojalo, a to sa mne nestáva a ta kúzelná veta ktorú naprosto úžasným tónom prednieslo v kine, to bolo naozaj niečo. Krásny film. (01.10.2008)

To, že dokumentaristika bola jednou z mála ostrovčekov tvorivosti v inak finančne a podporou zo strany verejnosti a inštitúcii poddimenzovanej slovenskej filmovej tvorby, svedčia výnimočné diela z 90 rokov a ich úspechy na medzinárodnej festivalovej scéne(napriek ignorácii zo strany STV a Slovenských distribučných kanálov). O tradícii dokumentu svedčí aj toto veľmi špecifické a nielen na Slovenské pomery originálne dielo o nevidiacich pre nevidiacich(plánuje sa vydanie špeciálneho DVD, ktoré bude obsahovať i audiostopu pre nich) ako aj tých so zrakom ochotných vidieť krásu a načerpať z nej silu a pochopenie. K zážitku určite prispel aj fakt, že samotný režisér i scenárista merali cestu do kina spolu s nami divákmi a následne zaujímavo dotvorili mozaiku zážitku svojimi postrehmi a odpoveďami na otázky. A im patrí aj vďaka, za ľudské a srdečné spracovanie témy, ktorá patrí k bežne ignorovaným a tabuizovaným. (17.04.2008)

Slepé lásky jsem viděla v rámci AFO na olomouckém náměstí, to hned udělá z filmu jiný zážitek, když si člověk připadá jako v letním kině. Musím však říct, že po tak skvělých recenzích jsem čekala nějakou bombu, ale ta se nekonala. Ano, film se mi líbil, byl natočen s citem, ale ne sentimentem, příběhy lidí byly zajímavé, ale prostě jsem čekala trochu více, takže dávám "jen" tři hvězdy. (15.06.2013)

Slepé lásky sú citlivým filmom o snoch a túžbach nevidiacich ľudí, ktoré nie sú až tak rozdielne od tých našich. Sledujeme tu príbehy učiteľa hudby Petra, ktorý zbožňuje hudbu a vďaka nej si dokáže predstaviť aj nemožné. Mira, ktorý je róm a ktorý sa zamiluje do nerómky a o ich hanblivej láske, ktorá je odsudzovaná okolím, Eleny, ktorá čaká dieťa a dúfa, že nebude slepé a Zuzky, ktorá je v puberte a dopisuje si s chlapcom ktorý nie je slepý a ktorý jej rozumie. Všetky tieto príbehy podáva Lehocký z neuveriteľnou ľahkosťou a úprimnosťou a ukazuje nám svet nevidiacich tak ako sme si ho nedokázali ani predstaviť. plus mu patrí moja pochvala za animáciu v hneď prvej poviedke o Petrovi, ktorá vzdáva hold Julesovi Vernemu. Dúfam, že sa čoskoro dočkám podobnej pecky. (20.01.2010)

Ani po několika dnech od zhlédnutí tohoto dokumentu pořád nevím, co si mám o něm myslet. Zpracoval čtyři různé pohledy na nevidomé lidi. Každý je tak jiný, ovšem jejich problémy jsou mnohdy dost podobné. Už začátek snímku mě velmi pobavil v tom nejlepším smyslu slova - občas mi nedochází takové malichernosti jako např. to, že nevidomí neví, kolik je ráno po probuzení hodin. Přišla mi vtipná jejich metoda tipování času podle sousedů, kteří vstávají v různou dobu a dělají při tom rámus. Občas jsem si říkala, jak je paradoxní, že při sledování "Slepé lásky" jsem stačila uklidit komplet celý pokoj včetně povlečení postele. Neměla jsem potřebu jej neustále sledovat, stačilo mi jen naslouchat. Jediný rušivý element děje bych označila výtvarnou scénku pana učitele pod vodou, sama osobě byla velmi pěkná, ovšem podle mého názoru neměla v dokumentu co dělat. Mé hodnocení - slabší 4*. (23.07.2011)