Sto hřebů

Olmi zdůrazňuje živé vztahy namísto mrtvého poznání, lásku namísto náboženských dogmat, venkovskou tančírnu namísto univerzitní knihovny. "Ani všechny knihy světa se nevyrovnají jedné kávě s přítelem," prohlásí v jednu chvíli ústřední postava a celý film je vlastně ilustrací k těmto slovům. Komu je však poselství určeno? Snad intelektuálům, kteří někdy mají sklon klanět se psanému slovu jako modle, aniž by své poznání vynesli z knihovny ven a zkusili je žít? Málo je takových. Většina lidstva dá stejně přednost pressu před knihou, čímž se ústřední idea snímku stává celkem neškodnou. Olmiho filmové kázání má pro mně nádech hereze - takové zbloudilé půlpravdy. Jistě je správné vylít z vaničky chromou teorii... ale to dítě v ní mohl režisér nechat. Proč se mstít na knihách? Copak nejde z města odejít bez patetických gest? Takhle výsledek sice inspiruje, nutí k přemýšlení, ale nepůsobí pravdivě. Ano, je třeba žít a ne jenom přemýšlet, ale ono spávné žití se správným usuzováním celkem úzce souvisí. Takový útěk jako provedl nešťastně kvazikristovský hrdina tohoto příběhu není řešení... ale jen útěk. (A ještě: Olmiho pohled na "dobré venkovany" je hodně idealizovaný. Rousseau by měl radost.) (24.10.2008)

Na začátku je velmi neobvyklý zločin. Ale nenásleduje detektivka, ve které jde po pachateli policie. Olmiho zajímá pouze pachatel a ani ne tak důvody, které ho k neobvyklému činu vedly (i když i na ty dojde), ale hlavně to, co udělá potom. Zvláštní film, ve kterém hrají roli i maličkosti typu podoby hlavního hrdiny s nejrozšířenější představou o zjevu Ježíše Krista nebo závěr, který dělá z vyprávění legendu. Film, o kterém je záhodno přemýšlet. (13.11.2011)

Ermanno Olmi je reziser hlavne apre artovych divakov, alebo ludiovo povedane pre artove hnedopichy, Hlavne jeho doposial najlepsi film, aky som bvidel, bol Saperi 1969. Strom na Drevaky som este nevidel, ale chcem napozerat. Tuna ide o rutinu, uznavany púrofesor sa dopustil zlocinu a uteka kade lahsie. Cosi mala do seba zrucanina stareho domu, kde uz su len ruiny a trava, to bol art a a mne sa to videlo. Skoda len, ze dalej je film bezradny, udajne profesor objavoval nesprostredkovanu chut, dotyky ludi a prirody ... hm, nuda, a pre mna velka : 60 % (12.12.2017)

----- "V jediném pohlazení je víc pravdy než na všech stránkách těchto knih.“ ----- To je sice hezké, ale způsob, jakým vzdělaný profesor svůj názor demonstroval, byl jednak barbarský a jednak trochu na hlavu. Pokud mu jeho povolání už lezlo na mozek - dobře, byl mladý, mohl se sebrat a jít dělat něco jiného, co by ho víc uspokojovalo … a nemusel kvůli tomu ničit kulturní dědictví. Nejde o to, jestli ve všech těch knihách byla PRAVDA - na vině nebývají knihy, vždycky jsme to MY. Kromě toho: Právě jedna z těch knih, kterým se nesmyslně mstil, mu vnukla myšlenku začít nový život. Je dost smutné, že na to nepřišel sám. Mohu ho pochopit, ale nemohu s ním souhlasit. Knihy jsou sice jen malou částí naší civilizace, ale souvisí se vším ostatním, co jsme poznali a co běžně používáme - co potřebujeme k životu. To jejich prostřednictvím se předávaly vědomosti z generace na generaci. Nevšimla jsem si, že by se milý profesor vzdal všech výdobytků 21. století a vrátil se k životnímu stylu doby kamenné. Leč příběh je vcelku zajímavý, i když trochu odtržený od reality. Problém je, že jsem si z něho odnesla podstatně jiné ponaučení, než jeho tvůrci zamýšleli. Je pravda, že se navzájem odcizujeme, nechováme se nejlíp jeden ke druhému ani ke své vlastní planetě - a jednoho krásného dne se nám to vrátí. Nicméně zdá se, že ze všeho nejdůležitější je dávat si dobrý pozor na přepracované jedince, zvláště když mají titul. Mohou být nebezpeční - nikdy nevíte, co je napadne. Vlastně je štěstí, že profesor přisoudil veškerou vinu knihám z universitní knihovny. Za svůj mizerný život a za neutěšený stav společnosti. Co kdyby si řekl, že za všechny hříchy světa mohou jeho kolegové … nebo studenti. A mohl jít a koupit pistoli … (12.01.2011)

Pár nosných citátů z filmu: "Žijeme v období, v němž se každé duchovno mění v zisk. Vše je konáno s očekáváním výdělku. Život se změnil v maškarní mumraj. Naše štěstí ze žití je falešné stejně jako umění. V takové době, v níž jsme ztratili opravdovost, je snad bláznovství jediným řešením naší existence?" -- Karl Jaspers (zakladatel existencialismu) -- "Všechny knihy na světě nestojí za jednu kávu vypitou s přítelem." -- "Ten, kdo se narodí v pravdě, věří každé věci, kterou vidí jeho oči." -- "V jediném pohlazení je více pravdy než na stránkách knih." (02.10.2011)