Battle for Haditha
Bitka o Hadithu
Režie:
Nick BroomfieldKamera:
Mark WolfHudba:
Nick Laird-ClowesHrají:
Elliot Ruiz, Yasmine Hanani, Andrew McLaren, Matthew Knoll, Thomas Hennessy, Joe Chacon, George W. Bush, Antonio Tostado, Nick ShakoourObsahy(2)
Snímek Nicka Broomfielda líčí tragédii z listopadu 2005 ve městě Haditha, kde Iráčané spáchali atentát na příslušníka US Navy. Americké síly NATO v odvetné akci postříleli čtyřicet mužů, žen i dětí z okolí. Film nelíčí účastníky iráckého odboje pouze jako teroristy, ale také jako otce od rodin, přátele či patrioty, kteří se nechali využít krvavou rétorikou islámských extremistů. Příslušníky vojsk představuje jako obyčejné kluky, kteří nezvládají svou roli, strach ani stres. Uniformovaní chlapci se prohánějí ulicemi města za zvuků tvrdé muziky a ochutnávají adrenalin hry na vojáčky, jež se v okamžiku krize promění v tragickou realitu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (157)
„Měli bychom jich postřílet víc!“ Broomfieldův dokumentaristický styl nedosahuje sugestivnosti Greengrassovy Krvavé neděle, ke které má Haditha blíže než k mnohovrstevnatějšímu a „mnohemvícřešícímu“ Redacted od De Palmy, ale stále jde o nesmírně působivou výpověď o kurevsky divném světě, v němž žijeme. Dokument o tomtéž by sice vyredukoval podezření z předpojatosti (kterou Haditha podle mě netrpí), ale rapidně by klesla šance filmařů otevřít některým lidem oči (a možná i srdce). Stávající podoba uchovává dojem, že takhle nějak to mohlo být a zároveň vzbuzuje oprávněně silné emoce. Apendix: Co je asi psáno na náborových letácích do americké armády? „Nebaví vás již střílení ve videohrách? Pojďte si zastřílet naživo!“? 80% ()
Tohle mě dost slušně bouchlo. Pomalu každý druhý den slyšíme ze zpráv, kolik dalších mrtvých přibylo ve válce v Iráku. Slýchám to tak často, že už to beru jako jakousi pravidelnou zpravodajskou relaci, typu předpověďi počasí. Jenže oni tam umírají lidi, úplně obyčejný lidi, co nejsou vycvičeni ani na boj s teroristy a ani nechtěji umírat ve jménu aláha. Jen chtějí žít, ale mají tu smůlu, že to vůbec nikoho naprosto nezajímá a už vůbec ne americký vojáčky natož teroristický svině. Filmu dávám čtyři hvězdičky, ale tomuhle světu mám chuť dát odpad ! ()
Parádní válečné drama, které jsem z tohoto prostředí možná viděl tolikrát, že to ani nespočítám na ruce. Jenže pokaždé mě to dokáže chytnout a nepustit. Je to příběh o vojácích, kteří si myslí, jak jsou drsní, protože jsou vojáci, protože jsou Američani v zemi, daleko od jejich domoviny. Myslí si, jak si můžou dovolit všecko, drsňáci až za hrob, ale jednou se něco posere, zničí životy několika lidem, zničí je pak i sobě. Je možné se z toho všeho vrátit v psychické pohodě zpátky domů? Toť otázka, jediné co vím, tak fakt, že je hrozně těžké se zrovna v téhle válce vyznat. Je těžké vědět na koho si dát pozor a na koho ne. Nejhorší je, že i malé děti přiběhnou s plastickou trhavinou do klubka vojáků a nikdo je v tom nezastaví, takže jak se pak chovat je pak možná na úvahu, kterou se tento film snaží rozvést, ale stejně nijak daleko nedojde. Situace je vážná, zachovat se tak či onak, je jako buď a nebo a uvidí se. Tady těm klukům se to vymstilo. Karta spadla na špatnou stranu, ale je to natočené dokumentárně a precizně, že nelze nedát pět hvězdiček. Koukalo se na to samo, bylo to rychlé, svižné, ukázalo to pohled na věc okamžitě, žádný okecávačky, a nakonec to mělo něco do sebe. Možná, že ti vojáci tam opravdu jsou odsouzeni k boji, nadoživotí. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $10,310║Tržby Celosvetovo $245,521║...tu sa netreba čudovať že to po komerčnej stránke úplne zlyhalo __Ohodnotenie filmu(75%? k 13.05.2009) po pozretí ma nehorázne zaráža, takýto slaboduchý výplach aj môže niekoho vôbec zaujať. Takže je tu viditeľná snaha o autentickosť? Nuž je pekné, že tvorcovia chceli odovzdať veľké posolstvo o hriechoch Americkej armády v Iraku ale v konečnom výsledku to zlyháva vo všetkom, vrátane prevedenia obrazu v dokumentárnom štýle. /0%/ ()
,,Až se HUMVEE přiblíží k bombě, zavoláte TO číslo a bomba exploduje“. Za 1000 dolarů…. Tu událost jste tenkrát zřejmě ani nezaznamenali. A kdyby – tak co, jen pár dalších mrtvých. ALE CO KDYBY TI MRTVÝ MĚLI TVÁŘ? Podívejte se, jak se to tenkrát ,,semlelo“. ,,Takhle to vypadá na základně a takhle zase u Iránců doma“ - skoro až dokumentárně, ale hlavně celkem VĚROHODNĚ nahlížíme do života lidí, kteří jsou vtaženi do kruté hry a reality války. A věřím, že VŠICHNI touží po normálním životě. VÝBUCH!! ,,Ten kdo udělal tohle svinstvo je blízko a za tohle zaplatí!! VYČISTÍME TY DOMY!!“ A já začínám chápat ten nekonečný koloběh – proč neubývá teroristů ani mrtvých. Tu složitost vztahů DOMORODCI vs AMERIČANI, CIVILISTI vs VOJÁCI, TERORISTI vs ZBYTEK SVĚTA. Prostě každá akce vyvolává reakci. Přes všechna fakta jde stále jen o film, proto se zdržuji soudu. Snad jen: proč podléhat emocím, když to ani ,,vlastní“ nedělají? Z filmařského hlediska to vidím tak, že OBSAH svojí výpovědí utáhne celý film a zřejmě vás nenechá klidnými. O to tady jde především. A pro ty, kteří se chystají do Iráku bydlet nebo bojovat, je toto vidět povinnost. ()
není to ani Krvavá neděle, ač v ní můžeme vysledovat podobné stylistické postupy, ani daleko sofistikovanější filmařsky upřímnější Redacted, navzdory stejnému tématu. nejvíce se Battle for Haditha podobá politickým propagandám nejhrubšího zrna, ať už sovětským, nebo ještě lépe vybraným filmům z Latinské Ameriky (Canoa), které od začátku do konce chrlí ideologicky podbarvený (často i lživý) materiál více či méně důmyslně maskovaný jako zcela bezprostřední dokumentarismus - tedy pravý opak De Palmova soustavného zdůrazňování několika vrstev médií mezi reálnou událostí a vzdálenou veřejností. v případě Battle for Haditha jde navíc o postupy neobjevné a tendenční - ruční kamera, "reportážní" zpovědi na kameru, neustálé připomínání přesného času pomocí titulků v rohu obrazu atp. jakkoliv se mě událost samotná citově dotýká, její filmové zpracování skrz naskrz zakalené citovým i politickým sedimentem i notným apelem jeho autora mě spíše odpuzovalo. namísto aby byla divákům zprostředkována palčivá situace s patřičným odstupem, jsou nevědomky vmanipulováni do dojímavé fikce plné neustálé psychologizace vnitřních stavů "hrdinů" a hlubokého pochopení pro všechny zúčastněné strany (=>primitivní téma filmu je snadno převeditelné na stejně primitivní moralizující frázičku: "obětmi jsou v posledku všichni") a explicitního svržení viny za všechny myslitelné zločiny na "hlavního nepřítele" - americké politiky (odkaz k Sanjinésovi je zcela záměrný, kdyby ho někdo nepostřehl). ať už se (s tímhle podprahově vnucovaným a poněkud extrémistickým názorem) rozhodnu souhlasit, nesouhlasit, nebo udělat si na věc méně zjednodušený náhled, s propagandisticky vtíravými a manipulativními metodami ve filmu použitými se smiřovat nemohu, přestože jsem si jistý, že jak už to tak u manipulativních filmů bývá, širší divácká obec se ráda nechá dojmout, spolu s tím i přesvědčit o politických a etických tezích našroubovaných na přítomné emoce, a nakonec bude možná i pět chválu na nebývalý "realismus" s nímž film "zachycuje" skutečnost a "věrně rekonstruuje" události. jak je komu libo. ()
Tak tohle byla hodně silná nálož, působilo to na mě tak autenticky, že jsem to nemohla rozdejchat a to je už co říct. My si tady žijeme relativně v klídku a nemáme ani ponětí a představu o tom, co prožívají postavy, o kterých byl právě tenhle film. Jestli se to stalo skutečně přesně do puntíku takhle, to nám asi už nikdo neřekne, ale jen to málo co jsem viděla a slyšela, se mnou zase po dlouhé době silně otřáslo. Fanatismus, strach, ale i otupělost, zkrátka žádná pozitivní emoce na vás nedýchne ani omylem. Jen bezmoc, beznaděj a jak tam říká jeden americkej voják, stejně to nikdo nepochopí. A má pravdu, já to fakt nejsem schopná jako normální lidská osoba, za kterou se považuju pochopit. Už jen když jsem slyšela jakými hesly se vojáci hecují při cvičení a před nástupem na místo, kde budou odsouzeni k boji, tak z toho mrazí : Já jdu muž proti muži. Bodnu tě do oka svým nožem. Já jdu muž proti muži, Praštím tě do hlavy svou E2. A z té opačné strany zní pochopitelně něco podobného, jen v bledě modrém. A kolik to odnese obyčejných lidí, je jen hrůzná kapitola, která se nese celým filmem. ()
Sugestivně realisticky kruté... Na to žádný válečný >akčňák< nestačí... A víc už beze slov. - - - - - (Poprvé viděno 12.2.2013 na >odsouzeném prostoru< , hodnocení 1685., komentář zde jako stodvacátý - 12.2.2013) ()
Odsouzeni k boji v sobě nezapřou určitou ilustrativnost scénáře, jednotlivých postav a dialogů tak, aby seznámili svého diváka se situací v Iráku a s příčinami neúspěchů, se kterými se okupační jednotky dlouhodobě potýkají. Jsou vlastně téhož druhu, jaké řešili v případě válek s nízkou intenzitou před nimi např. Sověti v Afgánistánu nebo později Američané tamtéž. Sebelépe vyzbrojená a početně silná armáda nezmůže nic proti protivníkovi, který je rozptýlený mezi civilním obyvatelstvem, útočí ze zálohy a ať už osobními sympatiemi nebo zastrašováním si dokáže získat loyalitu místního obyvatelstva. Tohle je polodokumentární snímek, který vychází ze skutečných událostí, a snad i proto mi přijde mnohem realističtější a pro pochopení středněvýchodní tématiky zásadnější než Oscarem a ohlasem mnohem víc ověnčené drama Smrt čeká všude. Není to efektní žánrovka, která se snaží diváka nalákat na laciné emoce a rychlou akci, spíš naturalistické a docela nepříjemné drama o tom, že jinak vypadá válka z křesla pracovny vládního kabinetu nebo z pohodlného gauče při sledování televize a jinak v reálu, kde s vámi každodenní stres, věčná nejistota, odloučení od rodiny a nepřátelské prostředí udělá za čas svoje. Film mě zaujal víc, než tematicky zpřízněný snímek Briana de Palmy Zredikováno, a i když umělecká forma poněkud pokulhávý za obsahem, dovolím si tentokrát poněkud přidat...Celkový dojem: 90 %. ()
Když se dva perou, třetí se směje, ve válce nikdy neplatilo - potud zaslouží myšlenka Broomfieldova filmu o civilistech mezi vynervovanými, hloupými a fanatickými rotory konfliktu Purpurové srdce. Jenže jak naložit s tou pseudo-dokumentární formou, co je navíc zprzněna improvizací? Postavit ji před popravčí četu? Nehledě na to, že o berle fabulací se opírající antiamerikanismus je v protiválečných filmech stejně debilní jak heroický patos kolem synovců strýčka Sama.. ()
Z hlediska obsahu je to masakr a navozená autenticita tohoto polodokumentárního stylu připomíná spíše rys literatury faktu než hraný film. Zachycené zásadní momenty krutosti ani trochu diváka nešetří. Od začátku je jasné, že přesvědčivou stránkou filmu je to, že je natočen podle skutečných událostí a dobře. Z filmu lze vytušit určitou nestrannost pohledu a není důvodů tomu nevěřit. Nevím, jestli je potřeba ještě něco dalšího dodávat, ale znovu bych už tenhle zážitek určitě nemusel. ()
Nekompromisný film, ktorý vzťahuje ukazovák na obidve strany a ukazuje že najviac na to doplácajú nevinný ľudia, ktorý to bohužiaľ nemajú šancu zmeniť, pretože vojna je vecou chorých zaslepených jedincov, ktorý nevidia čo asi sa tam presne odohráva ale tento film im to jasne ukazuje. ()
"Svet teraz uvidí ako sa správajú Američania..." Oceniť treba hlavne kritický pohľad do vlastných radov - čiže americkej armády. Prvá polhodina je dosť rozvláčna, ožije to až od prepašovania a zakopania bomby. Herecké výkony amerických hercov boli pre mňa skôr sklamaním. Naopak arabskí herci boli ďaleko presvedčivejší. Tento film nevnímam ako film, ktorý by mal vzbudzovať obdiv, potešenie, či fantastický kultúrny zážitok. Je to hlavne film, ktorý informuje, poukazuje na problémy a volá do sveta: " Pozri čo tu tí Američania vyvádzajú." Inak nutno uznať, že to tam majú ťažké. Teroristi sa úplne bez problémov stratia medzi civilistami a nemožno veriť nikomu. Na druhej strane si ale treba zachovať chladnú hlavu a neklesnúť do stavu, keď strieľam do všetkého čo sa hýbe. Nie do žien a detí. Bush z tohto filmu určite nadšený nebol. 70% ()
Film, který má své zcela zřejmé poselství: válka je nesmysl, svinstvo, co nejhůř odskáčou nevinní. Od počátku jsou nám skoro dokumentárním stylem ukazovány tři pohledy: 1) rozjívení američtí vojáci 2) poklidné, spokojené irácké rodiny 3) teroristé - náznakem ti nahoře, ale především dvojice zmanipulovaných, zblblých mužů, netušících, jaká jatka rozpoutají svým rádobyhrdinským činem. Američtí vojáci nejsou zobrazováni zrovna líbivě a nejspíš ten pohled bude velmi realistický; co může být kladného na bandě necitlivých, frustrovaných, sprostých fakanů, pro které je zabíjení pouhou hrou, sportem. V osmnácti letech zkrátka většina lidí nemá potřebnou empatii, snahu o pochopení druhých, soucit, rozum - zvláště chlapci bývají dokonalý materiál na tupé, vraždící, snadno ovladatelné stroje. Iráčtí civilisté jsou naproti tomu ukazováni málem svatí, což příliš objektivní nebude - vcelku totiž nepochybuji o jejich averzi až nenávisti vůči nevěřícím, podporované už odmalička, živené do naprostého fanatismu. Žádným skutečným nepřátelským činem se však neprovinili, do neozbrojených lidí se střílet nemá a v tomto smyslu šlo jednoznačně o nevinné oběti. Teroristům, oněm dvěma atentátníkům-začátečníkům, film připsal pocity viny... osobně z útoků na tržnicích, v autobusech a mešitách nemám dojem, že by si takoví lidé lámali hlavu s civilními oběťmi. Náboženství schvalující vraždy a slibující za ně věčný ráj nelze než zavrhnout, v této podobě nepatří do civilizované doby. Na filmu mi vadila chyba české verze - na kanálu Filmplus chyběl překlad iráckých dialogů: často šel význam zhruba odvodit, ovšem sledovat celé minuty nesrozumitelných hovorů je kapku nuda. To nemuseli překládat ani angličtinu - ono věčné dementní "fuck" a vulgární vtípky nepotřebují komentář. Závěr se mi nezdál věrohodný: prozření amerického desátníka, co v jednom okamžiku zuřivě a bez výčitek střílí do vyděšených iráčanů, aby o pár minut později soucítil se ženou, oplakávající mrtvého manžela (tady se irácká slova poprvé a naposled dočkala dabingu: "Rašíde, ach, Rašíde!", to bychom v originále asi nepochopili:-)). Brát "Odsouzeni k boji" jako dokument (kdyby šel víc do hloubky), dala bych 4*. Jako válečné drama mě to bohužel příliš neoslovilo: spousta nudných Iráčanů a otravných, nesympatických Američanů. Navíc kromě zúčastněných nikdo nezná skutečnou pravdu o této tragédii, jasný je jen výsledek: 1 mrtvý US voják, 24 Iráčanů - co se dělo mezitím jsou víceméně dohady. Poselství nicméně bylo předáno srozumitelně a nezpochybnitelně (a pokolikáté už?): válka je svinstvo. 65% ()
,,Why we here?'' -- Zlo plodí zlo a násilí plodí násilí... Znovu mne napadá věta, kterou jsem už použil v Rumor of War (1980) ,, Netušíte, jak brutální umí být mladý devátenáctiletý Američan. '' Nasazení mladých kluků v Iráku ve jménu svobody a demokracie, v krajině, která je v lecčemž o několik set let zpět musí takhle zákonitě dopadat... Frustrovaní a vystreslí vojáci s žáhou pálící po pomstě za mrtvé a zmrzačené druhy se pak při průchodu citů chovají jako vlci v ohradě ovcí... Nezabíjejí pro hlad, trhají a rdousí jen z té vůně čerstvé kouřící krve... Těžko to však hodnotit a je soudit, když tam člověk nebyl. Jaké to je, když se k vám někdo zašátkovanej blíží s podivnou věcí v ruce. je to rolník s motyčkou, nebo kájdista omotanej vestou plnou kuliček z ložisek s detonátorem v dlani? Čekat a riskovat, nebo střílet bez jistoty? Film nakousl velmi složitou věc, která se děje v každém konfliktu. To že to většinou schytají hlavně civilisté můžeme vidět třeba dnes v Gaze. Pár bubáků ze střechy školy (místní jistě o nich vědí ale bojí se Hamásu) odpálí pár kássámů a za chvilku je z celého baráku již jen hromada železobetonu, protože Izrael tam švihnul cosi svého mnohem sofistikovanějšího... To, že v té škole byly děti je jaksi vedlejší pro obě strany... Já vidím na vině především náboženské fanatiky, kteří ve jménu Alláha, udělají z nic netušících civilistů mučedníky (bez jejich vědomí ovšem)... Tam je asi zakopáno to největší zlo. Vždy říkám, že je dobře, že tyto filmy vznikají. Vzpomeňme třeba Svědka války (1987), My Lai (2011) atd... Film jsem viděl v HD na BR a byla to co se týče ostrosti opravdu paráda. Také jsem si uvědomil, jak moc velký je rozdíl mezi ním a seriálem Over There, který nyní také postupně sleduji... Tam někde - tomuto filmu zatím nesahá ani po paty. To to je více přirozené, kamera je téměř reportážní, film je nabit v klíčových momentech opravdu silnou akcí, prostě stojíte ve dveřích a dejcháte mariňákovi před vámi na záda...... Co s Irákem? Zavádět tam západní styl demokracie? Nebo je tam nechat napospas a divit se, že přijde nový Saddám, ještě horší? PS. jinak souhlas s ostatními Bloody Sunday byla ještě o píď lepší. * * * * ()
Ďalší z výborných vojnových filmov stvorený k rozprúdeniu diskusií o vojne, Amerike a tom ostatnom. Americkí vypatlanci vs. irackí nie-až-tak vypatlanci vs. chladnokrvní teroristi vs. civilné obyvateľstvo. Víťazstvo si opäť odnáša násilie, brutalita, zbytočné vraždenie a smrť. Iracká vojna roka. 80% ()
Jasná ukážka toho, v akom morálnom úpadku je americká armáda (a nielen tá), etický marazmus 1. triedy a totálna neúcta k životu... Oceňujem hlavne snahu o autencitu, ktorá sa myslím vydarila na jednotku. Na druhú stranu sa ale 90 minút pozerať na totálnych vypatlancov a magorov chcelo hodne sebazaprenia. Navyše asi som nemal najlepšiu verziu, pretože hoci bol film dabovaný, tak arabské dialógy boli bez prekladu, čo bola veľká škoda. Keď to zhrniem, formálna stránka obstojná, obsahová však bola jedno veľké utrpenie. 60/100 ()
Zaujímalo ma, aký prístup zvolí filmár k takejto látke. Či iba sprostredkuje otrasný zážitok a nechá emócie iba na divákovi, alebo sem pridá nejaký skrytý komentár a posolstvo bude autorským zámerom. Broomfield sa vydal cestou Full metal jacket, keď sme svedkami manipulácie s vojakmi, ktorí po týždňoch až rokoch v boji stratia cit. Režisér obviňuje z tohoto neľudského činu rovnakou mierou teroristov, ktorý dali podnet na reakciu, amerických dôstojníkov, ktorý kážu vojakom strielať po všetkom živom a aj samotných vojakov, ktorí ich rozkazy vykonali. Následky na celý život si však poniesli poslední menovaní. A samozrejme príbuzní obetí,na ktorých stranu sa tu Broomfield logicky stavia predovšetkým. A tak asi aj každý normálny divák. Veľmi silný film svojou témou, spracovaním je to adekvátne súčasným trendom realistického točenia vojnových filmov. ()
Nestranný a bohužial veľmi, veľmi pravdivý a tvrdý film (dokument) založený na skutočnej udalosti z Iraku 2005. ()
Opäť snímok,ktorý svojou prítomnosťou poukazuje na nezmyseľnosť vojny,boja,pýchy,ľudskej hlúposti a nadradenosti...97min svetovej politiky,ktorá sa nečinne prizerá a koná tak kvôli tzv."vyššiemu cieľu",avšak čo môže byť viac ako ľudský život?!Ukážka bezradnosti,urážka cnosti... ()