Šaráda

Žánr, který je dnes už klasický sám o sobě, se představuje filmem, který se nezávisle na tom sám o sobě stal rovněž nadčasovým. Zhlédneme-li ho, pochopíme proč. Brilantní výkony obou protagonistů jsou páteří, která činí děj tohoto díla, tažený brilantními dialogy staré školy, zvlášť přitažlivým. V tomto pojetí zaniknou některá méně silná místa (zejména návrat muže s železnou rukou po rvačce na střeše budovy), ale i některé další zvraty včetně poněkud klopotné a tak trochu úmorným opakováním vymleté samoúčelné záměny jmen Grantovy role. Naopak scény mezi oběma protagonisty se vyznačují poměrně slušnou a relativně dobře zvládnutou psychologií obou postav; v některých momentech se přitom více do popředí oproti Grantovi dostává Hepburnová (připomíná to první "ženské" filmy továrny na sny z konce třicátých a počátku čtyřicátých let). Dalším pozitivem je dobře zvládnuté prolínání žánrů starého filmu a výborné humorné komediální scény (výstup s pomeranči). Ve výčtu kladů tohoto pozdního klasického amerického filmu by bylo možné dále pokračovat. Jisté je jedno: divák, který si jeho zhlédnutí dopřeje, rozhodně neprohloupí; v hladivé patině starých časů to na něj nejednou dýchne modernitou "předrockových" raných šedesátých let. A svěžím půvabem mladé a krásné a současně i talentované i již vyzrálé skvělé americké herečky i nestárnoucím Grantovým šarmem. Rozhodně se je na co těšit. (12.09.2008)

Čerstvě ovdovělá Reggie (Audrey Hepburnová) se dozvídá, že měl její nebožtík prsty v nějaké černotě a čelí pěti záhadným mužům, z nichž kždý doufá, že ho přivede k ukrývané kořisti... Pokud byste od Audrey čekali další plachou naivku, tak na to rychle zapomeňte. Reggie je realistická žena, o manželovi si dávno nedělá iluze a na každou zmínku o něm reaguje se sarkasmem hodným Jiřiny Jiráskové. Stanleymu Donenovi se podařilo s nevídanou bravurou skloubit konverzační švih nejlepších komedií Billyho Wildera s dramaturgickými postupy thrillerů Alfreda Hitchcocka (vychází se z mylných předpokladů, divák je vždy o krok před hrdinkou v ohrožení, nelze se spoléhat na policii atd.). Jediné, co na mě působilo malinko rušivě, byl neortodoxní dabing, kde Cary Grant duní basem Bohumila Švarce a Audrey Hepburnovou nakejhala Veronika Freimannová. Jde ale spíš o nezvyk, jinak je to slušná práce. (Na DVD má dabing lepší technickou kvalitu než originální zvuková stopa). 100% (17.01.2008)

Hodně rozutíkaná věc, u které vás nejvíce zarazí často zvláštně formulované repliky (překlad Jana Jiráka, vyrobila Česká televize Praha 1992). Viděno tedy v dabingu, a nutno říct, že Bohumil Švarc a Veronika Freimanová v hlavních rolích mohutně podporovaní Petrem Kostkou, Lexou Pyškem a Josefem Vinklářem pozvedli tenhle film ještě o stupínek výš. Cary Grant působí mimořádně slizce. (16.07.2011)

Nemohol som si nechať ujsť jedinú projekciu filmu v Bratislave (v rámci Febiofestu). Šarádu som poznal iba ako ústrednú Manciniho melódiu. Film je výborne remastrovaný, ale titulky niekto napísal na stroji, ktorý nemal úplný počet kláves a jeho prácu trestuhodne nikto neskontroloval. Vidieť známych hercov v mladšom vydaní potešilo, ich výkony už menej. Detektívka ako od Agathy Christie, šmrncnutá ťažko uveriteľnou milostnou líniou, bola silná vo výborných vtipných dialógoch, opierala sa o vynaliezavú kameru a pôvab Audrey Hepburn. Časti scén chýbala logika a niektoré boli vyložene trápne (Grant v obleku a sprche). V žiadnom prípade neľutujem, že som film videl, ale na štyri hviezdičky u mňa nedosiahol. (30.03.2011)

Výborné! Tak se Audrey s Carym konečně sešli, poté co v minulosti Cary odmítl roli kvůli věkovému rozdílu například v Prázdninách v Římě nebo v Sabrině, se povedlo dát tuto nadsympatickou hvězdnou dvojici dohromady a vznikla báječná podivána jménem Šaráda. Jak už říká upoutávka směsice napětí, komedie a romantiky, film který není od Hitchcocka, ale je natočen v podobném stylu. Šaráda je jedním z mých nejoblíbenějších filmů a má k tomu nespočet předpokladů - Audrey a Cary (už to by mi možná stačilo:), skvěle napsané humorné dialogy, které jsou samozřejmě v podání ústřední dvojice ještě lepší a skvělá hudba Henriho Manciniho. Pokud máte rádi brilantní hollywoodské komedie z dob minulých, budete v sedmém nebi:) Did you say marriage license? Oh, I love you Peter, Alex, Adam, Brian, whatever your name is. I hope we have a lot of boys and we can name them all after you. (25.06.2010)