Režie:
Anna ProcházkováScénář:
Anna JuráskováKamera:
Věra ŠtinglováHudba:
Jiří BažantHrají:
František Staněk, Veronika Žilková, Barbora Hrzánová, Jaroslava Obermaierová, Marta Malá, Ilona Svobodová, Jiří Ornest, Robert Vrchota, Vladimír Ráž, Vítězslav Bouchner, Jaroslav Pešice (více)Obsahy(1)
V této pohádce se prolínají osudy princezen s kouzelným světem víl. Hodná víla Bibiána má svěřenku, krásnou a milou princeznu Karolínku, zatímco zlá víla Sidónie má ve své péči protivnou princeznu Leokádii. A pak je tu ještě kouzelník Balduin, jehož svěřencem je princ Leon. Sidonie se postará o to, aby princ, omámen růžovými brýlemi, slíbil svatbu Leokádii, ale ten, když prozří, zamiluje se do něžné Karolínky. A od té chvíle osudy lidské i pohádkové vzájemně proplétá dobré i zlé kouzlo. Ale opravdová láska nakonec zvítězí, jak to má být. (Česká televize)
(více)Recenze (14)
"No tak, mámo, jak to vlastně je ?? Vdávám se nebo ne ??" ;) Příšerně afektovaná Bára Hrzánová si nevzala prince Leona, protože ten ji nechtěl, ona si zas nechtěla vzít téhož v podobě prý blankytného ptáka, a tak nakonec skončila s Holubem..;) A mě místy tuhla krev v Žilkách.. Příšerná šmíra z šílené mysli Anny Juráskové, která se nejspíš ani se svou jmenovkyní Procházkovou příliš nepochopila.. ()
Blankytné pohádce bohužel chybí dobrý scénář, dramatická zápletka a napětí, jde o finančně podvyživený studiový projekt ČT, jakých se nejen v 80. letech natáčely desítky. Nebýt několika sympatických herců, sklouzlo by hodnocení ještě níž...Celkový dojem 30 %. ()
Ani ne čtyřicetikilové líbivé princezničky přicházejí a odcházejí, třeskutě vtipná, zábavná a originální Bára Hrzánová zůstává. Navzdory položce "původní scénář" v titulcích je tahle pohádka velmi inspirovaná pohádkou madame d´Aulnoy, pravda, závěrečné titulky byly useklé jak pudlí ocas, třeba to bylo přiznáno tam. Mladší verze, kde princeznovskou křehuli hraje Sabina Laurinová, královnu Valérie Zawadská a víla je v příběhu jen jedna, svou autorku přiznává a také je podstatně zábavnější, protože ač zápletek, podzápletek i prostých pletek má méně, má lepší dialogy i celkové obsazení, ani tahle pohádka si nezaslouží být zatracována a kritizována. Skoro mám pocit, jako by ostatní, kdo ji viděli, neměli ve svých povahách trochu zdravé škodolibosti a poťouchlosti. No fuj! ()
Pohádka, co má poměrně neobvyklou strukturu vyprávění. A hlavně nedisponuje úplně typickými pohádkovými atributy. Princezna je na vdávání, jen má drobný estetický nedostatek - není sličná (Barbora Hrzánová). Postačí jedny kouzelné růžové brýle a princ ze sousedního království, který už netoužil dál být panicem, vyslyšel její hárání a dostavil se v plné zamilovanosti. Nikdo z pověstných představitelů pohádkových princů zřejmě neměl čas, a tak role připadla nepříliš známému Františkovi Staňkovi. Velkou úlohu sehrály dvě víly, které měly pod palcem dvě místní princezny. Jedna hodná a pihovatá (Ilona Svobodová) a jedná zlá a namyšlená. Doplnil je kouzelník (Jiří Ornest), který měl na starost prince. V téhle linii nad ostatními převažovala Marta Malá, která docela originálně pojala svoji zápornou roli. Jak už to tak bývá, princ sejme růžové brýle a do postelových hrátek mu více zapadne ta hodná princezna Veroniky Žilkové. Samozřejmě se vše zkomplikuje, princ na chvíli skončí proměněn do ptačí podoby. Největší předností je zajímavé a málo vídané prolínání světa urozených princezen s kouzelným světem víl. Dekorace jsou však velice tristní a opravdu vyhlíží mimořádně lacině. Kouzelný svět víl se smrskl do studia o rozměrech několika málo metrů. Ani zámecké dekorace na tom nejsou o moc lépe. I tak se dá tahle pohádka sledovat kvůli porci svých neotřelých nápadů, k dobru se dá přičíst i herecké obsazení, kontroverzně obsazené Staňkem a Žilkovou, a zvolený ráz vyprávění se snahou se vymykat obvyklým pohádkovým stereotypům má také něco do sebe. 6/10 ()
Průměrná pohádka bez vtipu a bez napětí. Nejhezčí je víla s pihami a loutkový pták. Přesněji 2 a půl. ()
"Ani kdyby se proti mně spikl celý svět ..." nemůžu dát této pohádce vyšší hodnocení. Pohádka, kde jsou princ s princeznou jen unylými mátohami a jedinou zajímavou postavou je zlá princezna, si opravdu vyšší hodnocení nezaslouží. I tak cítím, že jsou to velmi, velmi slabé tři hvězdičky ... ()
Zbytečně dlouhá poněkud psychedelická záležitost, kde mne překvapivě nejvíc zaujalo šest zbývajících a opomíjených víl. Kromě toho, že princezna v podání Hrzánové byla trošičku nevychovaná a s buranskými způsoby, jsem na ní ani její matce neshledal nic, proč by měly být proměněny v myši a honit je kocour pomstychtivé víly. „Něžná“ Karolínka v podání Žilkové vypadá jak vychlastaná štětka z putyky čtvrté cenové, která si hraje na naivku, aby klofla kunčofta. Vztah kouzelníka a víl jsem vůbec nepochopil, a už vůbec ne, proč se vymáčkl až po stu letech. Když začala mluvit zvířata, vybavila se mi hláška ze Shreka: „Boží, mluvící kůň!“ A do toho básničky od Jirky Chalupy, které se Ráž mimo obraz snaží statečně nějak dramaticky podat, ale zdá se, že i jemu přijdou plytké. ()
Děsně stupidní pohádka s ještě stupidnějšími brýlemi, horší jsem nejspíš neviděla. Zaujala mě akorát krásná a roztomilá Ilona Svobodová. ()
Špatně, špatně, špatně. V této pohádce je všechno špatně. Dementní příběh, kdy postavy jednají naprosto imbecilním způsobem, tragický František Staněk v roli blankytného ševce, totálně mimo Veronika Žilková. Zlo je v pohádce tak nesnesitelné, že jsem měl chuť těm nechutným ženským nafackovat. Dobro je tu slabounké a navíc dobré postavy jednají fakt debilně. Nemám vůbec co chválit, pryč s tou veteší. ()
Zabil to podivny herec v hlavni roli prince. To nepochopim, kdo ho tam dosadil... Ornest za kouzelnika, vyborna princezna Hrzanova, puvabna vila Svobodova. :) ()
za Báru Hrzánovou, ovšem v novějším zpracování této pohádky o modrém ptákovi je daleko lepší ()
Pohádka mého dětství! Jak já obdivovala zázračný svět kouzelníků a vil a jak jsem fandila Ilonce Svobodové coby trochu nešikovné víle Bibiáně! Samozřejmě, dokonalé to není a František Staněk je v roli prince naprosto nemožný (a taky strašně zpívá). Pravda, novější verze této pohádky, Modrý pták, je lepší, ale Blankytná pohádka má také něco do sebe. A mimoto - vynikající Bára Hrzánová hraje v obou :-) ()
Nebýt Báry Hrzánové, opět skvělé v hraní ošklivosti, protivnosti a hlouposti, musel bych hodnotit ještě hůř. Nemám rád takové ty studiové doslova barevně a různými jinými dekoracemi vyumělkovaně prošpikované pohádky. Sídlo víl vypadá jako divadelní pódium s přehršle barevnými závoji. Pták nepůsobí ani za mák reálně. Ještě Jaroslava Obermaierová snese výraznější měřítko. Příšerně nudná a nezáživná pohádka, ale víc než příběhem samotným hlavně vší tou omáčkou a patosem okolo. ()
Ta jedna hvězdička je pouze za to, že ty dvě víly byly docela hezké. Vše ostatní nestálo za nic, pohádka působila nechutně a vulgárně, Žilková byla ukňučená a Hrzánová se chovala jako nějaká hokyně a ne jako princezna. Nelíbí se mi, že se hradní panstvo chová stejně jako to, které teď sedí na Pražském hradě. ()