Žena pod vlivem

Po Bergmanově Scenes from a Marriage zatím druhý nejsilnější film, co jsem letos viděl. Falk/Rowlands klenot. Autentický životní drama uvnitř domu za zavřenými dveřmi - filmovou optikou, depresivnosti, oddanosti bez úniku pro diváka zaostřené velmi blízko. (02.05.2017)

Skládá se to převážně z velmi dlouhých situací, ve kterých se Gena Rowlands chová pošahaně. Ze začátku jsem moc nevěděl co si o tom mám myslet, ale pak už mě to začalo zajímat. Nejvíce na mě zapůsobila část po příjezdu z nemocnice. Cassavetes skvěle vystihl rozpaky všech přítomných a dokázal je přenést i na mne. Nebylo příjemné to sledovat. Každopádně optimistické zakončení mne potěšilo. (17.05.2014)

vypravěč a radektejkal - užívatelia, čo udreli klinec po hlavičke. A čo sa pred divákom odohráva? Manželka úplne oddaná rodine. Jej muž citovo a empaticky plochý hrubián. Občas ju zmláti, občas odvlečie na psychiatriu. Lebo on je v očiach svojich i okolia ten normálny (pozrite, čo hentá vyvádza). No ona sa snaží dať deťom všetku lásku a hru, bez ohľadu na konvencie. Buranské správanie muža, ktorý ju istým spôsobom miluje), a tlak okolia spôsobia skratkovité výpadky v jej konaní. Citovo a láskyplne mimoriadne obdarení ľudia sa totiž násilím a cynickou falšou brániť nevedia. Nie je to v nich. A tak vidíme devastujúce následky pracovného zaneprázdnenia, nahradzujúceho chvíle strávené v kruhu rodiny, a návštev kolegov z mužovej práce. Upätý a suchopárny páprda, usúdi na základe pár nepodstatných vybočení z "normálu" , že žena nie je duševne fit. Kľud neprináša ani svokrin neznesiteľný mentorsko-dohliadací prístup, či nechápajúci rodičia. Komplexné a výpovedne veľmi potrebné dielo. Hoci na reakciách divákov vidieť, že napriek režisérovej snahe, cez okuliare natrené farbou spoločnosťou konvenciami nanútenej normality, sa každému nepodarí nahliadnuť do toho, ako to v skutočnosti je. (01.10.2020)

Jak se mám chovat, aby mě, vzornou matku a manželku, ostatní považovali za normální? Banální otázka, ale zkuste ji zahrát. Zajímalo by mne, v jakém prostředí režisér vyrůstal, jim natáčené, absolutně ničím nezlehčované hádky jsou autentické jako domácí video (i díky dotěrné kameře, ztěžující naši orientaci v prostoru zabíráním detailů tváří, jež představují signaturu Cassavetsova stylu). Zejména díky hercům. Falk je pro roli prostého chlápka typově dokonalý. Sebedestruktivní nasazení Geny Rowlands, uvnitř – i přes některá silácká gesta – stejně křehké jako pouta, která si snaží vytvářet s okolním světem, nelze jenom chladně sledovat, i kdybyste její postavu jako takovou odmítli. Okolí ji vnímá jako cvoka, aniž by se kdokoli obtěžoval zabývat příčinami jejího nevypočitatelného jednání. Nevyřčené obavy a strach čelit problémům tváří tvář deptají přímé účastníky (sporů) a znepokojují pasivní svědky, což přirozeně nevede k žádnému řešení. Sledovat psychicky vyhrocené situace dvě a půl hodiny je fascinující a vyčerpávající, ale nelze si přitom neklást otázku po smyslu toho všeho. Neobyčejná krutost? Obyčejný sadismus? 85% (24.07.2016)

"Minulost zůstane minulostí. Takže dost. Od teďka bude všechno dobrý. To je to, co nás čeká. Všechno bude lepší a lepší a lepší.........A pořád lepší, ještě lepší a ještě lepší." Na tahle slova, která říkal Nick rychle zapomeňte, protože tak depresivní film o naprosto disfunkční rodině jsem dlouho neviděla a že jsem jich viděla už hodně. Genu Rowlands jsem poprvé zaregistrovala V Zápisníku jedné lásky, ale tady byla geniální. To co předvedla s postavou Mabel, byl dokonalý herecký koncert. Když se tam v jednu chvíli ptá svých dětí co si o ní myslí, tak jedno jí odpovědělo, že je mimo jiné neklidná. To je ovšem velmi slabý výraz pro Mabel. Dostala se do tak vyhrocené situace, že bych se jí bála svěřit své děti úplně stejně jako jeden jejich známý přítel Harold. Moje pocity vzhledem k ní byly opravdu silně ambivalentní a i když jsem se jí snažila trochu pochopit, bylo to skutečně dost obtížné. Jednoduše řečeno, celá ta rodina byl hotový blázinec s velmi trpkou příchutí. Peter Falk byl také ve výborné kondici nejen po té herecké stránce, ale podle toho jak naskakoval na korbu náklaďáku, tak i v té fyzické. Asi bych měla výhradu jen k té předlouhé stopáži, možná, že těch emotivně vypjatých situací s Mabel bylo přece jen trochu moc i když připouštím fakt, že to mělo určitě pro pochopení tak problémové rodiny svůj význam. (07.02.2014)