Kimi to wakarete

Film z počátků Naruseho tvorby, kdy vystřihl ročně kolem pěti filmů. Je sympatické, jak režiséři jeho typu časem zvláční, jak se zjemní a jsou stále rafinovanější. Melodramatický snímek z tehdejší japonské současnosti (brzy jí bude sto let) může být z nynějšího pohledu předmětem kritiky (hlavně v závěru), ale myšlenka, kterou odhalil již profhubert****: ".... (změní) posuzování života a vztahu k matce tím, že mu dovolí nahlédnout do života vlastního" je stále velice silná. (23.04.2020)

Drobná epizoda z Kawabatova románu Hlas hory, který byl později Narusem také zfilmován, vypráví o muži, který si z obavy ze stárnutí každé ráno před zrcadlem postupně začal vytrhávat všechny objevené bílé vlasy, až v této činnosti postupně utápěl všechen svůj čas a koncentraci a po několika měsících skončil holohlavý. Stárnoucí gejša Kikue má podobné obavy. Vytrhávání svých bílých vlasů však tentokrát svěřuje své mladší kolegyni Terugiku. Možná z podvědomého strachu, aby se z této příležitostné činnosti ve vlastních rukou nestal zvyk a ze zvyku rituál pro přivolání ztrácejícího se mládí. Kikuečin syn Jošio svou matkou pro její povolání gejši pohrdá. Úkol změnit Jošiovi na vlastní matku názor Kikue svěřuje rovněž Terugiku. Tentokrát však z prosté nemohoucnosti docílit tak vlastní snahou. Terugiku (Sumiko Mizukubo), jež svou pouhou přítomností dovede měnit měřítka dívčího půvabu, začne měnit Jošiovi měřítka na posuzování života a vztahu k matce tím, že mu dovolí nahlédnout do života vlastního. Postupně také síli pouto mezi Terugiku a Jošiem. Ale stejně jako není jasné, zda bláznoství onoho muže narůstalo se zvětšujícím se počtem vytrhaných vlasů či zda se zvětšoval každodenní počet vytrhaných vlasů z důvodu narůstajícího bláznoství, není ani zde jasné, zda Jošiovo pouto k matce síli s prohlubujícím se vztahem k Terugiku nebo je tomu naopak. (21.10.2013)